Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
slídová
deštička) odděluje sebe dvě části kovového
pouzdra.
Resonance (spolu í). Je-li
však perioda vlastních kmitů druhého tělesa jiná, připadají jednotlivé
nárazy vždy jinou fázi proto jejich účinek vzájemně ruší.hudby. ‘
Tento druh resonance, jehož podmínkou jest, aby dva zdroje zvukové
byly naladěny tón, zove mnohdy spolumením. jedné části přivádí širokou
trubicí svítiplyn, jenž pak vychází úzkou tru
bicí hoří malým plaménkem. Resonanční deska klavíru. 124. Těžkou kouli, zavěšenou provazci,
. šířící vzduchem prvého tělesa, vzbuzuje malé periodické
nárazy' těleso druhé.
Ladičku upevňujeme rezonanční skřínku jedné straně otevřenou. Přestane-li
chvění původní (na př.
Význam pódia při přednesu zpěvu a. Plamének stává střídavě
větší menši, což lze pěkné sledovati jeho
obraze otáčejícím zrcadle. Zjev tento slove resonancí
a užíváme ho, abychom zesílili zvuk slabých zdrojů zvukových. Druhá část
k2 pouzdra spojena trubicí kaučukovou
hadicí kuželovitým jímačem vln zvukových. Dvě tělesa, jejichž doba kmitováje ná, ne
musí býti přímém styku přece chvěním jednoho rozechvěje druhé,
jak ukazuje pokus dvěma ladičkami stejně naladěnými.
Zaznívá-li před jímačem nějaký zvuk, rozechvěje
se blána, čímž periodicky mění tlak vychá
zejícího svítiplynu. Chvějící těleso vynucuje jiněm
tělese, nímž styku, tom nás přesvěd
čuje pokus ladičkou, opřenou stolní desku.
stolní desky). ladičky), přestává chvění vynucené (na př.
Resonance značně pozměňuje případě, jde tělesa nala
děná určité tóny.chvěni blan zakládají mavometrické hořáky (obr. Qbr Manometrický hořák.
-— Struny smyčcových nástrojů jsou napiaty nad dutou skřínkou prohýba
nými stěnami tak, aby veškeré tóny zesilovaly resonancí; chvěni strun se
převádí resonační skřínku kobylkou. Tyto nárazy, splývajíce periodou druhého tě
lesa, zesilují svém účinku znatelně rozechvějí druhé těleso, jež
se pak samostatně chvěje, když chvěni prvého tělesa zastavíme.
Piesonanční skřínka pozměňuje barvitost zvuku tím, některé tóny ob
sažené složeném zvuku zesiluje více, jiné méně, proto rozhoduje čis
totě, lahodnosti jasnosti zvuku.), jimiž lze
objektivně ukázati chvění vzduchu. Zvuk houslí violoncella jest jasný, neboť mají resonanční skřínku
v přiměřené velikosti; violy však resonanční skřínka poněkud malá
a proto zvuk zastřený, jako nosový. Tenká blána kaučuková (po př. Vlnění po
stupné.
Malý chlapec rozhoupá těžký zvon, táhne-li provaz střídavě téže pe
riodě, jako jest doba kyvu zvonu. Housle, vyšlé dílen starých italských mistrů
houslařských, vydávají zvuk neobyčejně jasný čistý proto tak vysoko
cení
