Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Obr. Reprodukce
řeči, zpěvu hudby grammofonem pod.tónů (neharmonických). Mluvíme-li nebo zpívá-
me-li proti ní, rozechvěje souhlasně jako vzduch jejím okolí hrot za
pisuje současně své vibrace měkkého válce nebo kotouče (ze směsi vosku
a pryskyřice), jenž rovnoměrně otáčí. Mohou
se proto rozechvěti snadno velmi různým způsobem, což výhodno u
(str. 84.). Vede-li potom hrot desky stopou,
kterou původně vyryl (lépe jest užiti kopie materiálu), rozechvívá
ase deska stejným způsobem jako dříve vydává stejné zvuky. místech,
kde deska chvěje, písek odskakuje hromadí místech klidných,
t.
V fonografu tenká slídová nebo skleněná deštička kraji
upevněná jest opatřena uprostřed ocelovým hrotem. Těmito uzlo
vými čarami dělí deska několik polí, nichž vždy dvě sousední
kmitají opačnou fází. Chvění zvonů lze ukázati skleněnými zvony, otvorem nahoru obrá
cenými, nichž nalito vody nebo lihu. Vhodným tvarem zvonu tom spočívá podstata umění
zvonařského lze dosáhnouti toho, zvuk zvonu vedle _základního tónu
obsahuje také vrchní tóny tak stává plným hudebně do
konalým. Závislost tónu blan tedy
v podstatě podobná jako strun.
Vzhledem veliké jejich ploše třeba, aby byly dostatečně tlusté, nemá-li
býti jejich zvuk příliš hluboký. Tloušíka zvonů pravidlem středu
k okraji zmenšuje. 123. 149. 123.
Základní tón desky tím vyšší, čím deska ust í
(podobně jako tyčí příčně chvějících).
Napiatých blan užívá hudbě při bubnech kotlech. uzlových čarách (obrazce Chl adni ho, obr.
. Bubínek uchu (str.
Základní tón napiaté blány tím vyšší, čím blána více napiata, čím
je (11a rozdíl desek) čím tenčí. Rozechví
vají úderem měkké paličky.).
ZvontL jsou veliké prohnuté desky, jež rozechvívají úderem srdce. Desky tenké, třebas malé, mají
základní tón dosti hluboký vedle něho velikou řadu vrchních tónů. Jak deska chvěje, lze ukázati podle Chlad-
ni tím, desku před pokusem posypeme jemným pískem. Obrazce Chladniho.) ono u. Rozechvějeme-li zvon smyčcem,
povrch kapaliny určitých místech čeří odskakují něho malé kapky
