Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Mluvíme-li nebo zpívá-
me-li proti ní, rozechvěje souhlasně jako vzduch jejím okolí hrot za
pisuje současně své vibrace měkkého válce nebo kotouče (ze směsi vosku
a pryskyřice), jenž rovnoměrně otáčí. Vhodným tvarem zvonu tom spočívá podstata umění
zvonařského lze dosáhnouti toho, zvuk zvonu vedle _základního tónu
obsahuje také vrchní tóny tak stává plným hudebně do
konalým. Rozechví
vají úderem měkké paličky. 123.
Vzhledem veliké jejich ploše třeba, aby byly dostatečně tlusté, nemá-li
býti jejich zvuk příliš hluboký.) ono u. Bubínek uchu (str. Závislost tónu blan tedy
v podstatě podobná jako strun.
Napiatých blan užívá hudbě při bubnech kotlech. Mohou
se proto rozechvěti snadno velmi různým způsobem, což výhodno u
(str. Tloušíka zvonů pravidlem středu
k okraji zmenšuje.
Základní tón desky tím vyšší, čím deska ust í
(podobně jako tyčí příčně chvějících). Obrazce Chladniho. 123. Rozechvějeme-li zvon smyčcem,
povrch kapaliny určitých místech čeří odskakují něho malé kapky. Desky tenké, třebas malé, mají
základní tón dosti hluboký vedle něho velikou řadu vrchních tónů. místech,
kde deska chvěje, písek odskakuje hromadí místech klidných,
t.
. Chvění zvonů lze ukázati skleněnými zvony, otvorem nahoru obrá
cenými, nichž nalito vody nebo lihu.). Těmito uzlo
vými čarami dělí deska několik polí, nichž vždy dvě sousední
kmitají opačnou fází.
Obr.
V fonografu tenká slídová nebo skleněná deštička kraji
upevněná jest opatřena uprostřed ocelovým hrotem.).tónů (neharmonických). Vede-li potom hrot desky stopou,
kterou původně vyryl (lépe jest užiti kopie materiálu), rozechvívá
ase deska stejným způsobem jako dříve vydává stejné zvuky. uzlových čarách (obrazce Chl adni ho, obr. 84. Jak deska chvěje, lze ukázati podle Chlad-
ni tím, desku před pokusem posypeme jemným pískem. 149. Reprodukce
řeči, zpěvu hudby grammofonem pod.
Základní tón napiaté blány tím vyšší, čím blána více napiata, čím
je (11a rozdíl desek) čím tenčí.
ZvontL jsou veliké prohnuté desky, jež rozechvívají úderem srdce
