Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Držíme-li skoro jedné čtvrtině udeříme-li uprostřed
měkkým kladívkem, chvěje tyč vydává hluboký tón po
měrně slabý. Grafý zapsané pohybem bodu Obr. 120. str. 121. Chvěni tyče obou
chvějící struny. 113. 120c). Při chvění
struny současném otáčení válce zapíše fotografickém papíře graf po
hybu příslušného bodu. obr.), upevněném konci uzel. Absolutní výška základního tónu nepřímo
. 120b) nebo
úderem měkkého kladívka (obr. Třeme-li
dlouhou skleněnou tyč, kterou držíme uprostřed ruce, suknem navlh
čeným okyselené vodě, rozechvěje vydává pronikavý
vysoký tón. Druhou čočkou utvoří
se tohoto reálného obrazu štěrbiny, přerušeného strunou, nový reálný obraz
v místě, kde otáčivém válci navinut citlivý papír fotografický. prvých dvou případech jest graf velmi
jednoduchý
Obr.
Kterýkoli bod struny vykonává složitý pohyb periodický (složený jed
notlivých kmitů harmonických); pohyb tento lze registrovati úpravě Kri-
g takto: Úzká svislá štěrbina velmi silně osvětlí čočkou
se promítne její reálný obraz některý bod struny.
Podélné chvěni tyčí. jsou narýsovány tyto grafy pro případ, že
byla struna rozechvěna drnknutím (obr. tyči
délky mohou vznikati stojaté vlny, jichž délky jsou
\ 21, atd. Tím umlčí
všechny tóny, které onom místě uzlu. Nejdůležitější případ tyče obou
koncích volné; různé druhy chvění, něž lze uvésti, jsou znázorněny na
obr., němž však jsou výchylky zobrazeny příčně.
str. 120a) nebo smyčcem (obr.), je-li c
rychlost podélných vln tyči,
Ni 3iVi- atd-
Tyč obou koncích volná může vydávati vedle základního tónu také
v vrchní tóny harmonické.
Tyče mohou chvěti buď,podélně nebo pří čně. 118. koncích volné.jsou harmonické tóny obsaženy zvuku strunou vydávaném, lze
dokázati také tímto pokusem: Nejprve strunu rozezvučíme jako celek pak
se dotkneme lehce prstem uzlu některého tónu harmonického. volném konci tyče vzniká kmitná (srovn. 121.
Příslušné kmitočty jsou podle vzorce c/A (srovn. Struna zní však dále, vy
dávajíc příslušný tón harmonický důkaz, tento tón byl původním
zvuku struny obsažen. 120
