Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
koncích volné.
Příslušné kmitočty jsou podle vzorce c/A (srovn. Absolutní výška základního tónu nepřímo
.
Kterýkoli bod struny vykonává složitý pohyb periodický (složený jed
notlivých kmitů harmonických); pohyb tento lze registrovati úpravě Kri-
g takto: Úzká svislá štěrbina velmi silně osvětlí čočkou
se promítne její reálný obraz některý bod struny. 120c).), upevněném konci uzel. 120b) nebo
úderem měkkého kladívka (obr. volném konci tyče vzniká kmitná (srovn. Struna zní však dále, vy
dávajíc příslušný tón harmonický důkaz, tento tón byl původním
zvuku struny obsažen. Držíme-li skoro jedné čtvrtině udeříme-li uprostřed
měkkým kladívkem, chvěje tyč vydává hluboký tón po
měrně slabý. Chvěni tyče obou
chvějící struny. obr. 113. Druhou čočkou utvoří
se tohoto reálného obrazu štěrbiny, přerušeného strunou, nový reálný obraz
v místě, kde otáčivém válci navinut citlivý papír fotografický.), je-li c
rychlost podélných vln tyči,
Ni 3iVi- atd-
Tyč obou koncích volná může vydávati vedle základního tónu také
v vrchní tóny harmonické. Třeme-li
dlouhou skleněnou tyč, kterou držíme uprostřed ruce, suknem navlh
čeným okyselené vodě, rozechvěje vydává pronikavý
vysoký tón.
str.
Tyče mohou chvěti buď,podélně nebo pří čně. Nejdůležitější případ tyče obou
koncích volné; různé druhy chvění, něž lze uvésti, jsou znázorněny na
obr.
Podélné chvěni tyčí. tyči
délky mohou vznikati stojaté vlny, jichž délky jsou
\ 21, atd. 118. 121., němž však jsou výchylky zobrazeny příčně. jsou narýsovány tyto grafy pro případ, že
byla struna rozechvěna drnknutím (obr. 120. Při chvění
struny současném otáčení válce zapíše fotografickém papíře graf po
hybu příslušného bodu. 120. prvých dvou případech jest graf velmi
jednoduchý
Obr. 121. Tím umlčí
všechny tóny, které onom místě uzlu. str. 120a) nebo smyčcem (obr.jsou harmonické tóny obsaženy zvuku strunou vydávaném, lze
dokázati také tímto pokusem: Nejprve strunu rozezvučíme jako celek pak
se dotkneme lehce prstem uzlu některého tónu harmonického. Grafý zapsané pohybem bodu Obr
