Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Tyto tóny
zovou vrchní tóny harmonické základního tónu.T\ toho vyplývá pro kmitočet
N tónu strunou vydávaného
. Struny houslí jsou naladěny čistých kvintách (od tónu a1
počínajíc) tóny d1, a1, e'1. základ
nímu tónu přísluší řada harmonických tónů
Přistoupí-li základnímu tónu kterýkoli vrchní tón harmonický, připadá na
každý kmit základního tónu počet kmitů harmonického tónu; oba
kmitavé pohyby skládají proto složitý pohyb periodický, jehož perioda
se však rovná periodě základního tónu fsrovn. místa, kterém
strunu rozechvíváme, běží dvoje vlnění opačným směrem oběma upev
něným koncům struny, tam odráží běží zpět proti sobě; vzniká
vlnění stojaté, jehož uzly jsou obou pevných koncích.své libozvučnosti, jež jest přísně zachována jen při ladění přirozeném. Při základním
tónu struny vytvoří vlny; celá délka vlny rovná dvoj
násobné délce struny tedy %■=.
P říčné chvění strnn.% <s. obr. Jak veliká jest absolutní výška tónu ladění přirozeném la
děni temperovaném? (261, 258-65). str. toho tedy vyplývá, každý hudební zvuk lze rozlo
žití řadu harmonických tónů (harmonická analyse zvuku).
3.). 111. haríě) nebo úderem měkkého kladívka (na klavíru) nebo tím, že
smýkáme napříč smyčcem smyčcových nástrojů). tak dostáváme
C cn-
Mezi těmito tóny vyznačují některé tím, jejich relativní
výšky jsou dány čísly; jejich absolutní výšky jsou tedy
c absolutní výšky tónu základního. Struny rozechvíváme bud drnkáním (na
př. 98.
2. Vypočtěte jejich absolutní výšky! (193-3,
290, 435, 652-5).
Tóny iick Vypočtěme relativní výšky tónů několika
oktáv, vztahujíce témuž tónu základnímu, př. Které tóny jsou určeny ladění přirozeném kmitočty 130-5, 195-75,
326-25, 522 (c, c1).
Hudební zvuk podmíněn periodickým pohybem; podle Fourierovy po
učky (str.) lze takovýto periodický pohyb rozložití řadu jednoduchých
kmitavých pohybů, jejichž kmitočty jsou celistvými násobky kmitočtu daného
periodického pohybu.
Jednotlivé tóny hudbě označují notami soustavě pěti rovnoběž
ných linek; svou polohou stanoví nota absolutní výšku tónu svým tvarem
určuje dobu trvání. př. Tím
se vysvětluje lahodnost sborového zpěvu hudby komorní. 111.
Úlohy. danému tónu
(první tón harmonický) jest oktáva uhý tónem harmonickým,
kvinta oktávy druhá oktáva atd
