Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Zvyšováním snižováním malý půltón přistupují každého inter-
vallu celého tónu dva nové tóny, př. před Kr. trojzvuků je
význačný svou konsonanci trojzvuk terckvintový (prima, tercie, kvinta); jím
proto hudební skladby zpravidla končí.lahodný celek; takovéto souzvuky nazýváme konsonantními. Při obojím 4adění trpí akkordy (zejména ercie)
. Absolutní výška jednotlivých tónů
jest ustanovena mezinárodní úmluvou vídeňskou 1885 tím, tónu a1
přísluší 435 kmitů vteřinu (normální nebo komorni a).
Poznatek tento jiném toliko tvaru) odvodil již starořecký filosof mathe-
matik VI. Takovéto tóny rozlišují jediné tehdy, když
hudebník tóny teprve tvoří, řídě při tom sluchem, př. Ostatní konsonantní dvoj-
zvuky, sestupně podle konsonance seřazené, dává pri kvintou, kvartou,
s velkou tercií, velkou sekstou, malou sekstou malou tercií. Za-
znívají-li dva konsonantní tóny, př. při tvrdém trojzvuku je
poměr kmitočtů 1. prima kvinta, každé dva kmity
primy připadají tři kmity kvinty.; ladění toto slove pythagorej
ským neboli kvintovým, spočívá okolnosti, kvint velmi při
bližně rovná oktávám. mezi tóny Cis Des, jež
se poněkud různí výšce. Hudební nástroje, jež mají předem naladěné
tóny (na př. stol. Sluch není dissonantním souzvukem uspokojen žádá,
aby souzvuk takový přešel jiný, konsonantní. Proto nečiní rozdílu mezi takovýmito blízkými
tóny jako Cis es; celá oktáva rozdělí půltónů dva
půltóny považují celý tón.
Tohoto ladění užívá hudbě orchestrální, již konce 18. varhany nebo klavír) byly však při čistém ladění příliš složité
a hra nich byla ztížena. Proto splývají jediné složené kmitání pe
riodické, jehož perioda rovná dvěma periodám primy nebo třem periodám
kvinty; toto splývání jednotný zvuk pociťujeme jakožto konsonanci, třebas
v něm obě složky rozeznáváme. Durový (tvrdý) trojzvuk, mající
v tercii, jest libozvučnější než mollový (měkký) trojzvuk, němž je
malá tercie. při sborovém
zpěvu při smyčcovém kvartettu; soustavu tónů takto sluchem čisté zladěnou
nazýváme laděním přirozeným.
Klavíry ladí zpravidla kvintách; př.), kontraoktáva
(C^), velká oktáva C), malá (c), jednou čárkovaná (c1), dvakrát, třikrát,
čtyřikrát čárkovaná oktáva (c2, C3, c4).
T óliy dbě žív řadíme celkem oktáv, jež jmenují po
řadem nejnižších: subkontraoktáva (označení C2, atd. prima kvintou prima kvartou .: splývají proto jediný složitý zvuk,
jehož perioda rovná periodám primy. Podobné př.
Konsonantním dvojzvukům pÄslušejí poměry kmitočtů vyjádřené i
c čísly (na př. Malá
i velká septima sekunda primou jsou dissonantní. tónu naladí kvinta e2,
její spodní oktáva e1, této kvinta atd.
Nejdokonalejší konsonanci poskytuje dvojzvuk primy oktávy, jež navzá
jem splývají tak, vnímáme jako jediný zvuk; proto hudební theorii
oktáva vedle primy ani nepovažuje nový tón. Laděni takové nazývá temperovaným', jeho
12__
základem temperovaný půltón, stanovený poměrem kmitočtů 1’05946.) svých pokusů strunách. Při jiných sou
zvucích pociťujeme, jednotlivé tóny sobě nepatří; souzvuky tyto
jsou dissonantní. století
