Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Durový (tvrdý) trojzvuk, mající
v tercii, jest libozvučnější než mollový (měkký) trojzvuk, němž je
malá tercie.
Zvyšováním snižováním malý půltón přistupují každého inter-
vallu celého tónu dva nové tóny, př. varhany nebo klavír) byly však při čistém ladění příliš složité
a hra nich byla ztížena.lahodný celek; takovéto souzvuky nazýváme konsonantními. Malá
i velká septima sekunda primou jsou dissonantní.
Poznatek tento jiném toliko tvaru) odvodil již starořecký filosof mathe-
matik VI.
Tohoto ladění užívá hudbě orchestrální, již konce 18.) svých pokusů strunách. trojzvuků je
význačný svou konsonanci trojzvuk terckvintový (prima, tercie, kvinta); jím
proto hudební skladby zpravidla končí.
Konsonantním dvojzvukům pÄslušejí poměry kmitočtů vyjádřené i
c čísly (na př. prima kvintou prima kvartou . Hudební nástroje, jež mají předem naladěné
tóny (na př.; ladění toto slove pythagorej
ským neboli kvintovým, spočívá okolnosti, kvint velmi při
bližně rovná oktávám. Při jiných sou
zvucích pociťujeme, jednotlivé tóny sobě nepatří; souzvuky tyto
jsou dissonantní. prima kvinta, každé dva kmity
primy připadají tři kmity kvinty. Takovéto tóny rozlišují jediné tehdy, když
hudebník tóny teprve tvoří, řídě při tom sluchem, př. před Kr. Laděni takové nazývá temperovaným', jeho
12__
základem temperovaný půltón, stanovený poměrem kmitočtů 1’05946. tónu naladí kvinta e2,
její spodní oktáva e1, této kvinta atd. mezi tóny Cis Des, jež
se poněkud různí výšce. při sborovém
zpěvu při smyčcovém kvartettu; soustavu tónů takto sluchem čisté zladěnou
nazýváme laděním přirozeným. Proto splývají jediné složené kmitání pe
riodické, jehož perioda rovná dvěma periodám primy nebo třem periodám
kvinty; toto splývání jednotný zvuk pociťujeme jakožto konsonanci, třebas
v něm obě složky rozeznáváme. Ostatní konsonantní dvoj-
zvuky, sestupně podle konsonance seřazené, dává pri kvintou, kvartou,
s velkou tercií, velkou sekstou, malou sekstou malou tercií. Za-
znívají-li dva konsonantní tóny, př.
Nejdokonalejší konsonanci poskytuje dvojzvuk primy oktávy, jež navzá
jem splývají tak, vnímáme jako jediný zvuk; proto hudební theorii
oktáva vedle primy ani nepovažuje nový tón. Absolutní výška jednotlivých tónů
jest ustanovena mezinárodní úmluvou vídeňskou 1885 tím, tónu a1
přísluší 435 kmitů vteřinu (normální nebo komorni a).: splývají proto jediný složitý zvuk,
jehož perioda rovná periodám primy. Sluch není dissonantním souzvukem uspokojen žádá,
aby souzvuk takový přešel jiný, konsonantní. Při obojím 4adění trpí akkordy (zejména ercie)
.
Klavíry ladí zpravidla kvintách; př.
T óliy dbě žív řadíme celkem oktáv, jež jmenují po
řadem nejnižších: subkontraoktáva (označení C2, atd. Podobné př. stol. při tvrdém trojzvuku je
poměr kmitočtů 1. století. Proto nečiní rozdílu mezi takovýmito blízkými
tóny jako Cis es; celá oktáva rozdělí půltónů dva
půltóny považují celý tón.), kontraoktáva
(C^), velká oktáva C), malá (c), jednou čárkovaná (c1), dvakrát, třikrát,
čtyřikrát čárkovaná oktáva (c2, C3, c4)
