Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Jakými nejmen-
šími celými čísly jsou vyjádřeny počty otvorů jednotlivých kružnicích? —•
(120, 135, 144, 160, 180, 192, 216; 240).
Úloha Odvoďte stupnice dur, dur, dur!
Přirozená stupnice měkká (moll) vznikne stupnice tvrdé (dur),
snížíme-li této ter sekst malý půltón. tedy stupnice dur
F, Bes, e,f. Některé souzvuky budí nás
dojem, jakoby jednotlivé tóny navzájem doplňovaly splývaly jediný
Mašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II. Jaké intervally jsou mezi tóny, jejichž absolutní výšky jsou 240, 288,
384? (Malá tercie, kvarta; malá seksta).
Obě stupnice, tvrdá měkká, vyvinuly starých církevnich stupnic,
jejichž původ zase sahá dob antických Reků.
Románští národové označují tóny stupnice slabikami, jež odvodil
Gui (1026) starobylého chorálu.
Úloha. Siréna Seebeckova vydávati měkkou stupnici.půltón znamená hudbě křížkem ($) tón tím vzniklý označí připo
jením koncovky -is. Relativní
výšky jednotlivých tónů stupnici měkké jakož intervally mezi soused
ními tóny jsou
I III VII VIII
relativní výšky: 9/8 6/B 3/2 s/6 !'/5 2
intervally: 9/s 16/15 10/9 9/8 9/s 10/9
(zkráceně): ;l/2 J/2 1
Základní stupnice měkká jest moll
A, e,f, a. tedy stupnice dur:
D, Fis, cis, d.
Hudebníci pravidlem místo ffes užívají historicky odůvodněného názvu B.
Ghceme-li začíti stupnici tónem přesvědčíme se, nutno tón H
sni žiti malý půltón. Vypočtěte absolutní výšky tónů stupnice dur, volí-li za
základ kmitočet tónu rovný 435.. Odvoďte stupnice moll, moll, oll!
Rozdíl mezi stupnicí měkkou tvrdou vyjadřují hudebníci tak, tvrdé
stupnici vel tercie, vel seksta velká septima, měkké stupnici
však malá tercie, malá seksta malá septima; ostatní tóny jsou
oběma stupnicím počínajícím týmž tónem společný.
2. Pro takovéto snížení užívá značky (bé) tón
snížením vzniklý vyznačí koncovkou -es. Označení toto jest
C H
ut (do), re, mi, fa, sol, la, si
Úlohy. (261, 293-63, 326-25, 348, 391 -5,
435, 489-38, 522). Zaznívá-li současně dvé nebo více
různých tónů, vzniká souzvuk (akkord). Toto lies)
zůstalo podnes, onoho jiným žpůsobem psaní povstalo nynější Později
počínala stupnice tónem tak vznikl nynější pořad tónů.
3. Označení jednotlivých
tónů písmeny bylo původně abecední: Tón (nynější h)
psal gotickým písmem quadratum); později němu přistoupilo nové
b, půl tónu nižší, jež psalo okrouhle, rotundum).
Konsonance dissonance
