Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
110.Akustika.
Některé zvuky jsou ;
označujeme různými názvy jako rachot, šumot pod. Otáčíme-li touto sirénou zcela zvolna přidržíme-li zubům
kartonový papír, rozeznáváme jednotlivé údery papíru zuby.
Vznik druhy zvuku. Uderíme-li ladičku měkkým kladívkem,
r vzbuzuje vzduchu lně jež do
spěvši ústrojí sluchovému budí něm zvuku. Podle toho roz
umíme zvukem jednak pocit, jejž vnímáme sluchem, jednak také jeho
vnější příčinu.
Zapíšeme-li kmity ladičky začazenou desku skleněnou, dostáváme
křivku sinusovou (srovn. Podobně vzniká zvuk vydávaný okružní
pilou. str. Vždy
však převládá určitý tón, podle něhož posuzujeme výšku zvuku.) důkaz, ladička koná jednoduchý
pohyb kmitavý; zvuk ladičky tedy tónem. Foukáme-li zúženou trubičkou proti otvorům sirény rovnoměrně se
otáčející, proud vzduchu pravidelných obdobích kotoučem zadržován pro
*) Felix Savart (1791—i84i), lékař fysik, člen Pařížské akademie věd,
vynikl četnými pracemi akustickými. Jiné zvuky
jsou jež jistou dobu nemění (na př.
Siréna Seebeckova jest kovový nebo papírový kotouč otáčivé ose,
v němž jsou několika soustředných kružnicích vyřezány otvory stejně sebe
vzdálené.
Vznik zvuku lze sledovati pokusy sirénami.
Siréna Savartova*) jest jeden nebo několik ozubených kotoučů na
společné ose. Ladička zdrojem zvukovým vzduch vodičem zvuku. Jednotlivé tóny liší se
od sebe výškou intensitou.
.
Úkolem fysikální akustiky vyšetřovat! podmínky zvuků. zvuk ladičky,
struny) nazýváme zvuky hudebními (nebo také stručně jen vuky ;
jejich vnější příčinou pohyb, zpravidla značně složitý. Je-li
tento periodický pohyb jednoduchým kmitáním harmonickým, vzniká
zvuk zcela jednoduchý, jejž nazýváme tónem. zvuk houslí zvuk flétny). Zvuky jiných zdrojů zvukových
jsou složeny jednotlivých tónů různé výšky intensity; tím podmíněna
jejich barvitost, jíž sebe liší (na př. Poněvadž
jsme vědomi, příčinou tohoto pocitu chvějící ladička, pro
mítáme pocit zvukový vně pravíme, zvučí. Při dostatečně
rychlém otáčení slyšíme určitý zvuk, neboť pravidelnými nárazy papíru vzbu
zuje vzduchu pravidelné vlněni.
Úvahy výšce tónů zůstávají proto platnosti pro zvuky složené, pokud
máme zřeteli hlavní tón
