Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Při vlnění může býti periodický vektor všech místech,
vlny téhož směru; vlnění takové slove polarisované vzhledem různým
rovinám paprskem proloženým vlastnosti. Lze však zevšeobecniti pojem
vlnění jakýkoli děj, jenž prostředím šíří; tomto smyslu
mluvíme vlnách elektromagnetických, vlnění světelném pod. Je-li perio
dický děj vý, dlužno rozeznávati dva základní druhy vlnění, příčné
a podélné. vzduch, voda).Princip tento odvodil 1842 (1803’
až 1854), tehdy professor pražské stavovské technice. Některá prostředí
(na př.
Závěr. krystaly) mají vlastnosti proměnlivé podle toho, kterém směru je
pozorujeme. Při vlnění zjev
polarisace vzniknouti nemůže: vlnění souměrné vzhledem všem rovinám,,
jež procházejí paprskem. Tato prostředí jmenuji anisotropická; nich vlnění šíří
v různých směrech různou rychlostí proto vlnoplocha vznikající bodového
zdroje není kulová.
Dále předpokládal: jsme, prostředí, jímž vlnění šíří, všech
směrech stejné vlastnosti tedy rychlost vln všech směrech stejná;
taková prostředí šlovou isotropická (na př.
. dosavadních úvahách předpokládali jsme vlnění jakožto po
hybový děj; podstatou jeho byl kmitavý pohyb
