Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
krystaly) mají vlastnosti proměnlivé podle toho, kterém směru je
pozorujeme. Při vlnění zjev
polarisace vzniknouti nemůže: vlnění souměrné vzhledem všem rovinám,,
jež procházejí paprskem. Tato prostředí jmenuji anisotropická; nich vlnění šíří
v různých směrech různou rychlostí proto vlnoplocha vznikající bodového
zdroje není kulová.Princip tento odvodil 1842 (1803’
až 1854), tehdy professor pražské stavovské technice.
Dále předpokládal: jsme, prostředí, jímž vlnění šíří, všech
směrech stejné vlastnosti tedy rychlost vln všech směrech stejná;
taková prostředí šlovou isotropická (na př.
Závěr.
. Některá prostředí
(na př. Je-li perio
dický děj vý, dlužno rozeznávati dva základní druhy vlnění, příčné
a podélné. Lze však zevšeobecniti pojem
vlnění jakýkoli děj, jenž prostředím šíří; tomto smyslu
mluvíme vlnách elektromagnetických, vlnění světelném pod. vzduch, voda). dosavadních úvahách předpokládali jsme vlnění jakožto po
hybový děj; podstatou jeho byl kmitavý pohyb. Při vlnění může býti periodický vektor všech místech,
vlny téhož směru; vlnění takové slove polarisované vzhledem různým
rovinám paprskem proloženým vlastnosti
