Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Vlnky části směru pohybu jsou hustší, proto kterémkoli bodu
A vzbuzují kmitavý pohyb kmitočtu než zdroj. (obr. iV2) určíme, když spočteme kmity na
délce neboť taková délka kterýmkoli bodem projde vteřinu. Charakteristickým znakem určitého vlnění
jest jeho kmitočet Síři-li vlnění rychlostí vytvoří dráze
délky počet vlnek N-, kterýmkoli bodem, př. Kmitočet (po př. 116^).
Tvar vlny lomené tedy určen tečnou DC\ kolmice bodu do
padu spuštěná značí lomený paprsek. Vlnění samo zůstává sice nezměněno, ale
j pozorovatel stihne vteřinu vlnek, pozorovatel
mé vlnek.
Podobný úkaz nastává, stojí zdroj, ale pohybuje-li pozorovatel
k němu nebo něho. Na
části opačném směru jsou vlnky řidší proto jim přísluší menší
kmitočet Na.paprsek prodlužme kružnici, jež přísluší rychlosti prvém prostředí.
Vlnění zdroje však pozmění, pohybuje-li zdroj př.
Tečna bodě Svedená znamená vlnoplochu, jaká vznikla, kdyby nebylo
druhého prostředí.
rychlostí vteřinu vysílá zdroj také vlnek, ale tyto zaujímají e
s pohybu délku směru opačném (obr. touž dobu vlněni druhém prostředí však rozšíří bodu O
pouze kružnici poloměru OC. Dopplerův princip.
Pohybující zdroj vysílá vlnění jiného kmitočtu, než vlastní
kmitočet zdroje.
.
Princip Dopplerův.
Obr. Při pohybu zdroje změna kmitočtu vln při pohybu
pozorovatele jen subj ekt vní Loďka plující vstříc vlnám vodním dostává
více nárazů vteřinu než loďka klidná. 116a) projde
jza vteřinu část vlnění délky níž vlnek, vzbuzuje tudíž
vlnění tom bodě rovněž kmitů vteřinu. Platí
tudíž:
Vj v), ;
c v
Na v), jV3 . 116. směru pohybu vlnění kmitočet větší, směru
opačném menší. Skutečná vlna lomená tečnou této kružnice
a musí procházeti bodem rozhraní, kterému vlněni právě dospělo
