Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
rychlostí vteřinu vysílá zdroj také vlnek, ale tyto zaujímají e
s pohybu délku směru opačném (obr. 116^). Vlnění samo zůstává sice nezměněno, ale
j pozorovatel stihne vteřinu vlnek, pozorovatel
mé vlnek.
Pohybující zdroj vysílá vlnění jiného kmitočtu, než vlastní
kmitočet zdroje. Na
části opačném směru jsou vlnky řidší proto jim přísluší menší
kmitočet Na. Charakteristickým znakem určitého vlnění
jest jeho kmitočet Síři-li vlnění rychlostí vytvoří dráze
délky počet vlnek N-, kterýmkoli bodem, př.
Vlnky části směru pohybu jsou hustší, proto kterémkoli bodu
A vzbuzují kmitavý pohyb kmitočtu než zdroj. Dopplerův princip. Skutečná vlna lomená tečnou této kružnice
a musí procházeti bodem rozhraní, kterému vlněni právě dospělo.
Princip Dopplerův.
Vlnění zdroje však pozmění, pohybuje-li zdroj př.
Tvar vlny lomené tedy určen tečnou DC\ kolmice bodu do
padu spuštěná značí lomený paprsek. touž dobu vlněni druhém prostředí však rozšíří bodu O
pouze kružnici poloměru OC. (obr.paprsek prodlužme kružnici, jež přísluší rychlosti prvém prostředí.
. iV2) určíme, když spočteme kmity na
délce neboť taková délka kterýmkoli bodem projde vteřinu.
Obr. Při pohybu zdroje změna kmitočtu vln při pohybu
pozorovatele jen subj ekt vní Loďka plující vstříc vlnám vodním dostává
více nárazů vteřinu než loďka klidná. směru pohybu vlnění kmitočet větší, směru
opačném menší. Kmitočet (po př. Platí
tudíž:
Vj v), ;
c v
Na v), jV3 .
Podobný úkaz nastává, stojí zdroj, ale pohybuje-li pozorovatel
k němu nebo něho. 116a) projde
jza vteřinu část vlnění délky níž vlnek, vzbuzuje tudíž
vlnění tom bodě rovněž kmitů vteřinu.
Tečna bodě Svedená znamená vlnoplochu, jaká vznikla, kdyby nebylo
druhého prostředí. 116
