Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Obr.storově; obr. Jen třeba přihlížeti tomu,
že různých prostředích šíří vlnění různou rychlostí, př. Huygensova konstrukce lomeného paprsku. 113. prvém
prostředí rychlostí r15 druhém rychlostí c2. Stálá
hodnota tohoto poměru zove index lomu. Podobnou úvahou jako
dříve poznáváme, paprsele lomený zůstává rovině dopadu. Úhel mezi rozhraním vlnou lomenou C
slove úhel lomu týž úhel jest mezi paprskem lomeným ASt kolmicí
dopadu Poněvadž dráhy byly proběhnuty touž dobu,,
jsou poměru příslušných rychlostí, c2. Výsledná
Obr.
vlna (lomená) zase určena rovinou, která kolmo nákresně prochází
společnou tečnou DC. 115.
Huygensova konstrukce lomeného paprsku. n4. ostatních bodů části vznikají kulové vlny tom poměru
zmenšené, jak sebou nim vlnění roviny dopadalo. obsahuje pouze část obsaženou rovině dopadu. Dopadající
. Lom rovinné vlny. Podobnou úvahou jako při odrazu lze sestrojiti vlnu vstupu
jící druhého prostředí (vlnu lomenou). 114.
Za dobu, kterou vlnění bodu (obr.
Z poznáváme, paprsek odražený zůstává rovině dopadu. 115.), němž paprsek dopadá rozhráni, opišme rovině dopadu
(nákresně) dvě polokružniee, jejichž poloměry jsou témž poměru jako rych
losti vln obou prostředích, tedy poměru rovném indexu lomu.) dospěje rozhraní
do bodu rozšíří vlnění bodu kulovou plochu poloměru
AC. bodu O
(obr.
Lom. Označíme-li
iihel dopadu jest
AD sin BD,
AD sin AC,
z čehož plyne dělením
sin __BD Cj
sin n'
Poměr sinu úhlu dopadu sinu úhlu lomu pro táž dvě mo-
středi stálý rovná poměru rychlostí vln obou prostředích
