Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
prvém
prostředí rychlostí r15 druhém rychlostí c2. 115. Dopadající
.
Lom.) dospěje rozhraní
do bodu rozšíří vlnění bodu kulovou plochu poloměru
AC. Výsledná
Obr. 113. Podobnou úvahou jako při odrazu lze sestrojiti vlnu vstupu
jící druhého prostředí (vlnu lomenou). Úhel mezi rozhraním vlnou lomenou C
slove úhel lomu týž úhel jest mezi paprskem lomeným ASt kolmicí
dopadu Poněvadž dráhy byly proběhnuty touž dobu,,
jsou poměru příslušných rychlostí, c2. Podobnou úvahou jako
dříve poznáváme, paprsele lomený zůstává rovině dopadu. Obr. n4. obsahuje pouze část obsaženou rovině dopadu. ostatních bodů části vznikají kulové vlny tom poměru
zmenšené, jak sebou nim vlnění roviny dopadalo. Lom rovinné vlny.storově; obr.
Huygensova konstrukce lomeného paprsku.), němž paprsek dopadá rozhráni, opišme rovině dopadu
(nákresně) dvě polokružniee, jejichž poloměry jsou témž poměru jako rych
losti vln obou prostředích, tedy poměru rovném indexu lomu. Huygensova konstrukce lomeného paprsku. bodu O
(obr.
vlna (lomená) zase určena rovinou, která kolmo nákresně prochází
společnou tečnou DC. 114. Stálá
hodnota tohoto poměru zove index lomu. Označíme-li
iihel dopadu jest
AD sin BD,
AD sin AC,
z čehož plyne dělením
sin __BD Cj
sin n'
Poměr sinu úhlu dopadu sinu úhlu lomu pro táž dvě mo-
středi stálý rovná poměru rychlostí vln obou prostředích. Jen třeba přihlížeti tomu,
že různých prostředích šíří vlnění různou rychlostí, př.
Z poznáváme, paprsek odražený zůstává rovině dopadu. 115.
Za dobu, kterou vlnění bodu (obr
