Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Poněvadž intensita vlnění jest úměrná dvojmoci amplitudy, ubývá
a jen prvou mocninou vzdálenosti.
Vlnivý pohyb jest souborem kmitajících bodů hmotných. hmota).bod slove pólem bodu Při přesném rozboru Huygensova principu
se ukazuje, vlnění bodě jest podmíněno pouze, vlněním na
určité plošce vlnoplochy kolem pólu Při malé délce vlny
je tato ploška také malá; proto stačí malá překážka bodě Ä,
kryjící onu plošku, aby bodu vlnění vůbec nedostalo.
. Uvedená věta platí ja
kémkoli vlnění prostředí, jímž vlny netlumí, nemění jiný druh
energie, př. Energie
obsažená objemové jednotce prostředí, jímž šíří vlnivý pohyb, slove
intensitou vlnění (znamená tedy hustot energie) jest 7z2sr'2N 2
(s spec. Energie vlnění, obsažená kulové slupce malé tloušťky, rozšíří se
ve dvakrát, třikrát větší vzdálenosti kulovou slupku téže sice
tloušťky, ale jejíž plocha jest 4krát, 9krát větší; proto energie připa
dající objemovou jednotku jest 4krát, 9krát menší. Intensita
vlnění, vycházejícího bodového zdroje, zmenšuje dvojmoci vzdále
nosti zdroje.
Vlnění vycházející zdroje šíří vlnách kulo
vých.
Vlnění velmi malou délku vlny; proto pravidlem při
světle pozorujeme pouze přímočaré síření úkazy tím souvisící (stín). Akustický »štín« jest úkazem po
měrně řídkým. Proto malá překážka (vzhledem délce vlny)
zakrývající pól jen nepatrný účinek vlnění bodu AJ.), jest kinetická
energie každého harmonického pohybu poloviční, totiž
E nhnrn-!T ^mr^N2.
Je-li však délka vlny veliká, jest také působivá část vlnoplochy
mn kolem pólu veliká. Proto přímočaré šíření zvuku zastřeno zvukových
vln; zvuk šíří otvorem všemi směry.
Intensita vlnění. Hmotný bod konající rovnoměrný pohyb po
kruhové dráze, stál kinetickou energii E() mv* 2n-mr^iT1. Pravíme,
že vlnění šíří přímočaře paprscích vlnoplochu kolmých.
Energie kmitavého pohybu jest tedy úměrná dvojmoci amplitudy r
a dvojmoci kmitočtu N.
Poněvadž tento pohyb možno považovati složený stejnorodých
pohybů harmonických (viz díl, str. teplo. Vlnění
vniká bodu ostatních částí vlnoplochy tím, vlnění šíří
také směrech odchylujících kolmice 11a vlnoplochu; pravíme,
že nastává ohyb vln. 70. Pokud srovnáváme vlnění téže délky vlny tedy téhož
kmitočtu, intensita jest úměrná dvojmoci amplitudy. —
Vlny zvukové jsou zpravidla značně dlouhé, téže řádové velikosti jako překážky,
otvory pod
