Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Vlnění
vniká bodu ostatních částí vlnoplochy tím, vlnění šíří
také směrech odchylujících kolmice 11a vlnoplochu; pravíme,
že nastává ohyb vln.
Je-li však délka vlny veliká, jest také působivá část vlnoplochy
mn kolem pólu veliká. Proto přímočaré šíření zvuku zastřeno zvukových
vln; zvuk šíří otvorem všemi směry. Pokud srovnáváme vlnění téže délky vlny tedy téhož
kmitočtu, intensita jest úměrná dvojmoci amplitudy.bod slove pólem bodu Při přesném rozboru Huygensova principu
se ukazuje, vlnění bodě jest podmíněno pouze, vlněním na
určité plošce vlnoplochy kolem pólu Při malé délce vlny
je tato ploška také malá; proto stačí malá překážka bodě Ä,
kryjící onu plošku, aby bodu vlnění vůbec nedostalo.
.
Poněvadž tento pohyb možno považovati složený stejnorodých
pohybů harmonických (viz díl, str. Akustický »štín« jest úkazem po
měrně řídkým. Proto malá překážka (vzhledem délce vlny)
zakrývající pól jen nepatrný účinek vlnění bodu AJ. hmota).
Poněvadž intensita vlnění jest úměrná dvojmoci amplitudy, ubývá
a jen prvou mocninou vzdálenosti. Pravíme,
že vlnění šíří přímočaře paprscích vlnoplochu kolmých.
Vlnivý pohyb jest souborem kmitajících bodů hmotných.
Intensita vlnění. —
Vlny zvukové jsou zpravidla značně dlouhé, téže řádové velikosti jako překážky,
otvory pod.), jest kinetická
energie každého harmonického pohybu poloviční, totiž
E nhnrn-!T ^mr^N2. Intensita
vlnění, vycházejícího bodového zdroje, zmenšuje dvojmoci vzdále
nosti zdroje. Uvedená věta platí ja
kémkoli vlnění prostředí, jímž vlny netlumí, nemění jiný druh
energie, př. Energie vlnění, obsažená kulové slupce malé tloušťky, rozšíří se
ve dvakrát, třikrát větší vzdálenosti kulovou slupku téže sice
tloušťky, ale jejíž plocha jest 4krát, 9krát větší; proto energie připa
dající objemovou jednotku jest 4krát, 9krát menší.
Vlnění velmi malou délku vlny; proto pravidlem při
světle pozorujeme pouze přímočaré síření úkazy tím souvisící (stín). 70. Hmotný bod konající rovnoměrný pohyb po
kruhové dráze, stál kinetickou energii E() mv* 2n-mr^iT1.
Vlnění vycházející zdroje šíří vlnách kulo
vých. teplo.
Energie kmitavého pohybu jest tedy úměrná dvojmoci amplitudy r
a dvojmoci kmitočtu N. Energie
obsažená objemové jednotce prostředí, jímž šíří vlnivý pohyb, slove
intensitou vlnění (znamená tedy hustot energie) jest 7z2sr'2N 2
(s spec
