Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
zůstává
v platnosti pro tento případ, pouze třeba veškeré výchylky sklopití
o 90° (na př. Pokus m
vlnostrojem. Konstrukce obr.
Hadice rozechvěje (vykonává stojaté vlnění) buď jako celek, obsahujíc půl
vlny, nebo dvou oddílech (dvě poloviny) nebo třech oddílech (tři polo
viny) atd. pokus dlouhou zatíženou niti, která rozechví-
vána ladičkou elektromagnetickou. Vznik vlnění stojatého. Při
vlnění kmitají jednotlivé body amplitudami
(body bližší uzlům mají amplitudu, body bližší kmitnám mají
v amplitudu), ale všechny
s fází (všechny body pro-
° cházejí současně rovnovážnou po-
lohou jsou rovněž současně ve
* své největší výchylce).
Obr.vlnění fází. 105. Změnou zatížení mění rychlost vln tím
i počet polovin, něž dělí chvějící nit. výchylky nahoru směřující sklápěti pravo, výchylky
.
Obdobné zjevy nastávají, postupuje-li proti sobě dvoje vlnění 0-
d touže délkou vlny amplitudou. Obr. 104. Podélné chvění řady bodové
rozvinuté směru kolmém.
Srovnávajíce vlnění postupné stojaté poznáváme: Při vlnění po
s jednotlivé body kmitají amp tudou, ale
v fázích, každý následující později než předcházející. Uprostřed mezi dvěma uzly jsou místa největších kmitů, jež šlovou
kmitný nebo vrcholy. Vzdálenost sousedních uzlů měří půl délky
vlny.
Příčné vlnění stojaté lze nejjednodušeji ukázati dlouhou kaučukovou ha
dicí jednom konci upevněnou, jejíž druhý konec vhodně rozkmitáváme
