Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
O důležitém vztahu lze přesvědfiiti takto: Pod štěrbinou
Š (obr. Kmitavý pohyb počátečního bodu budiž určen (srovn.Při postupném vlnění řadě bodové každý bod kmitá stejnou
dobou kmitovou stejným rozkmitem, ale různou fází; fázové
zpoždění jednotlivých bodů roste úměrně vzdáleností počátečního
bodu. Bod kmitající kmitočtem vysílá vteřinu vln, jež jsou roz
loženy vzdálenosti určené rychlostí postupnou tedy jednu vlnu při-,
padá délka c/N. 110. 102.
V )
Součin znamená dráhu, kterou postoupí vlnění postupné za
jednu dobu kmitovou; této dráze utvoří vždy jedna vlna? níž
pozorujeme vrch důl (obr. Bod štěrbině kmitá každou jeho dobu kmitovou po
stoupí vlnění jednu délku vlny. str. Zavedeme-li vztahu místo
doby kmitové kmitočet dostáváme c/N, což zase jednoduchý
význam. Vlnění podélné. tedy délka vlny určena součinem
postupné rychlosti vlnění doby kmitové T,
X . vlnění po
délném platí stejné vztahy jako vlnění příčném.
Mašek-Jeništa-Nachtikal, Fysika pro reálky II.) táhněme rovnoměrně pravo vlnivou křivku, čímž znázorňujeme
vlnění postupné. Jednotlivé částice kmitají sobě sebe vytvoří
podélnou vlnu, níž pozorujeme zředění. Řadu bodovou možno rozvlniti také tak, že
každý bod kmitá směru řady (podél); tím vzniká vlnění podélné
(longitudinální).
Výchylka bodu vzdálenosti počátku čase t
y sin -----j-'j,
což jest rovnice vlnění postupného.)
vztahem t
y svn .
Každý následující bod vykonává týž pohyb, ale něco později;
vlnění postupuje bodu bodu stálou rychlostí bodu. 102.
2.). jenž jest od
počátku vzdálen dostoupí vlnění době x!c\ tedy jeho po
hyb určen vztahem
• ----------= .
