Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
jsou pohlceny teprve deštičkou tlustou). již lístek
AI 0-05 tlustý pohlcuje úplně. Schopnost látek, vysílati toto
záření, slove radioaktivita. a-paprsky mají velmi malou prozařovací mohutnost; př.
1. Původ této energie objevili. Podobají Rontgenovým paprstům;
ale takové tvrdosti, jaké trubicích Rontgenových nelze dosíci.
Záření toto objeveno bylo později ještě jeho sloučeninách
a nazváno bylo zářením Becquerelovým.vybije při nasyceném proudu stejně nabitý elektroskop; čim tato doba
kratší, tím větší ionisace.
3. y-paprsky procházejí deskanů nebo několik tlustými,
deska teprve tloušťce 500 pohlcuje.
Zprvu látka tato vyrobena byla jen sloučenině (jako chlorid nebo bromid;
nejčistší RaBr„ aktivitu asi 2.
Radioaktivní látky jsou teplejší než okolí, ionisují plyny, záření
jejich vzbuzuje fluorescenci, prostupuje četnými látkami, projevuje účinky
chemické fysiologické. Ionisační fotografické účinky jejich jsou slabé,
jelikož jsou jen nepatrně pohlcovány. Okolní vzduch ionisují velmi značně
a vzbuzují fluorescenci Sidotovu
blejnu).106-krát větší než teprve 1910
se podařilo isolovati čisté kovové radium atomové hmoty 226‘4.
Radioaktivní látky vydávají sebe energii při každé teplotě úplně
samovolně. Jsou podobny paprskům kathodovým, skládajíce elektronů, jež
se pohybují přibližně rychlostí světla.
Stupeň radioaktivity určuje podle způsobené ionisace. Vedle radia
vyloučil smolince ještě aktinium. Měřením se
poznalo, radioaktivita uranové (thoriové) sloučeniny -závisí jen množství
uranu (thoria) obsaženého. Působí fotografickou
desku (radiogramy), vzbuzují fluorescenci ionisují vzduch značné vzdá
lenosti. Radioaktivita. Manželé domnívali tedy, příčinou přítom
nost jiné látky, mnohem aktivnější než uran, skutečně našli radium. Jsou téže povahy jako paprsky kanálové, skládajíce kladně
nabitých částic, atomů heliových, jež pohybují rychlostí, rovnou asi rychlosti
světelné. Záření, vycházející různých radioaktivních
látek, skládá celkem tří různých druhů paprsků, jež označují
a, jí, paprsky.
2 fi-paprsky pronikají různými látkami snáze než a-paprsky (na př.
8. Nejsnáze lze dokázati
účinkem fosforescenčním, pokryje-li radioaktivní látka tak tlustou deštičkou,
že propustí jen y-paprsky.
Francouzský fysik nalezl 1895, n
a jeho sloučeniny vysílají samovolně paprsky, jež ionisují vzduch a
působí fotografickou desku, když jsou zabaleny černém papíře. Avšak jáchymovské rudě
uranové, jeví radioaktivita mnohem větší, než přísluší podle ghemic-
kého složení
