Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
)P J
konečně nabude hodnoty maximální, která dal
ším vzrůstem napětí již nemění. Protáhneme-li elektrovanou tyč lihovým plamenem, vybije
se. sila sloupu,
vzrůstá též intensita proudu, zprvu úměrně na
pětím, později však stále pomaleji (obr. Podle nynějších názorů soudí, jsou krátké
neperiodické vlny etherové. Vzdálenost elektrod nemá vlivu
na intensitu proudu.
Ohmův, podle něhož jest intensita proudu přímo
úměrná napětí. Nasycený proud. Zvlášť účinným prostředkem ionisačním jsou paprsky ultrafialové,
kathodové, Rontgenovy záření radioaktivních látek. Kovovou desku upevněnou isolovaném držadle spojme
vodivě elektrometrem nabijme (bud kladně nebo záporně); proti
ní postavme rovnoběžně druhou desku kovovou, spojenou Zemí. Vybije-li každém okamžiku právě tolik iontů,
kolik jich ionisací vznikne, proud nasycen.
Paprsky Rôntgenovy, jež pozoroval prvé tgen 1895, nelze
odkloniti magnetem, nenesou tedy elektrických nábojů.
Je-li isolovaná deska připojena zdroji stálého potenciálu (na př. Stupeň ionisace určuje podle doby, kterou se
. Neplatí tedy pro vedení plynech zákon Obr. Též jich užívá zdarem léčení některých chorob. Přiblížíme-li nabitému
elektroskopu doutnající třísku, lístky jeho sklesnou, jelikož vzduch
stal vodivým.Rontgenovy paprsky, zejména měkké, vzbuzují lidském těle mnohdy
bolestné nebezpečné záněty kožní tom místě, kam delší dobu do
padají. Přestane-li
ionisační činidlo působiti, ionty krátké době sloučí opět molekule,
plyn pozbude vodivosti.
Plyny možno ionisovati různým způsobem.
k jednomu pólu suchého sloupu, jehož druhý pól spojen Zemí), vzniká
v ionisovaném prostředí slabý proud, jehož inten
situ lze měřiti.i světlo obloukové
lampy nebo hořícího magnesia, lístky elektroskopu sklesnou, jelikož vzduch
ionisoval ultrafialovým zářením. Zvětšuje-li elm. Liší tudíž značně
od paprsků kathodových, ale také paprsků světelných, poněvadž ne
odrážejí, nelámou pod. Elek
trometr ukáže odchylku, jež nemění, poněvadž okolní vzduch jest
isolátor. 91.
Ionisačním činidlem rozštěpí molekule plynu ionty, opatřené ne-
stejnojmennými náboji, jež elektrostatickém poli uvedou pohyb opač
nými směry vybíjejí vodiče, nabité nestejnojmennou elektřinou. Proud tomto
případě plynem procházející slove proudem nasy- napětí,
ceným. Jakmile však prostoru mezi oběma deskami dopadnou pa
prsky Rontgenovy, lístky elektrometru sklesnou skoro okamžitě; pří
činou toho je, vzduch mezi deskami stal vodivým, ionisoval.
Amalgamovanou desku zinkovou isolovaně umístěnou spojme elektro
skopem nabijme zápornou elektřinou, Vrhneme-li n.
Ionisace. 91. Podle každém cma plynu
určité množství iontů, nichž vybíjí se' elektrodách část tím větší, čím
je větší rozdíl potenciálný
