Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
Skládají malých
částic, jež mají hmotu stejnou jako atomy toho plynu, jenž trubici
je zředěn, pohybují rychlostí, rovnou asi setině rychlosti světla.
Paprsky Rontgenovy.
. kovové předměty uzavřené dře
věné skřínce nebo kosti těle pod. lihovým plamenem), difíunduje vodík
do trubic zředění zmenší.
Paprsky kanálové.,
spojíme-li záporný pól induktoru deskou místo Paprsky tyto
nesou sebou náboj kladný velmi silném poli magnetickém od
chylují opačnou stranu než paprsky kathodové.Paprsky kathodové pozoroval prvé 1869,
později zabýval jimi (1879).
Paprsky Rontgenovy, jež vznikají anti-
kathodě, vyznačují neobyčejnou mohutností pro-
zařovací. Užije-li kathodu dírkovaného plechu,
vznikne záření tvaru dlouhých světelných pruhů též straně
kathody, jež jest odvrácena anody. 90.).
Na lampě Rontgenově (obr.) trubička níž zataven palladiový
drátek zahřeje-li drátek (na př. stínokresby,
jež vznikne stěně, pokryté fluorescenční látkou
(na platnatokyanidem barnatým). Stínokresbu
lze zachytiti fotografické desce (Rontgenogra-
fie). Mohutnějším jejich zdrojem je
lampa Rontgenova (obr.
Cím více jsou trubice vyčerpány, tím snáze pro
nikají Rontgenovy paprsky různými hmotami; pravíme,
že trubice paprsky jsou tvrdší. Lze ukázati trubicí nakreslenou obr. 90. 89. fluoreskující stěny
Grookesovy trubice.
Paprsky vycházejí př. Prozáření lidského těla paprsky Rontgenovými
má význam zejména lékařství. Dopadne-li kathodové záření nějaké
těleso, jež pohlcuje, vzniknou nové paprsky, jež byly nazvány X-pa-
prsiey nebo paprsky Rentgenovými jež lze dokázati fluorescencí. Možno tedy pozo-
rovati př. kathoda, níž
dopadají paprsky platinovou deštičku zvanou
antikathoda, jež skloněna pod úhlem asi 45° ose
kathody drátem bývá spojena anodou Aby se
antikathoda příliš nezahřívala, dává veliký po
vrch, případě ještě vhodným způsobem chladí. Záření toto, vycházející otvorů
kathody, bylo pozorováno prvé 1886 nazváno
bylo zářením Jcanálovým. Všechny látky jsou pro prostupné ve
vrstvách tlustších nebo tenčích, tím více,
čím menší jejich atomová hmota (při sloučeni
nách průměrná atomová hmota). Přílišné ztvrdnuti lze zmenšiti reg ener
