Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.
síla proudu indukovaného,
tolikrát zmenšila jeho intensita. 63./2 jeho intensitu. Indukuji tedy ro
toru proudy tím větší intensity, čím větší rozdíl rychlosti pole rotoru
(zvaný rozchodem).brániti pohybu pole vzhledem rotoru.
Jeli z^jZx transformační koefficient jest E%— hE%. Tyto ztráty podle zákona Jouleova (str. tvaru prstence nebo
čtyřúhelníkového rámce). prochází-li jimi
proud stejné intensity), střední vodič bez proudu; nejsou-li stejně zatí
ženy, prochází středním vodičem proud intensitě, rovné rozdílu intensit
v obou vnějších vodičích.
. Vnější
vodiči jsou při stejné úhrnné energii (EJt) též tenči než při soustavě dvoj-
vodičové (na 110 voltů), poněvadž při dvojnásobném rozdílu potenciálném
prochází jimi proud poloviční intensity.
Prochází-li vedením proud, část jeho energie mění teplo, kterým
se přívodní dráty zahřívají které tedy značí ztrátu upotřebitelné
energie.
Převádí-li proud větší vzdálenosti, užívá zpra
vidla soustavy trojvodičové. Mezi
středním vodičem kterýmkoli vnějším rozdíl potenciálný 110 voltů, kdežto
mezi oběma vodiči vnějšími 220 voltů. Má-li zmenšiti
odpor, nutno zvětšiti průřez vedení, což však pro veliké vzdálenosti
příliš drahé; proto omezují ztráty energie vedení nejčastěji zmen
šením intensity.
Nejjednodušeji převádí proud elektrický dvěma dráty (soustava
dvojvodičovo), mezi něž vpínají motory nebo žárovky pod.
o svorkovém napětí 110 voltů), jež spojí těchto dynam
vedou celkem tři dráty, dva krajních svorek (vnější vodiči) jeden,
zvaný středním vodičem, místa, kde jsou obé dynama spolu spojena. Přístroje vpínají parallelně mezi
vodič střední vnější. Kdyby
rotor nebyl zatížen pohyboval úplně bez tření, byla jeho otáčecí
rychlost stejná jako rychlost točivého pole; skutečnosti však jeho rychlost
nestejná, tím menši, čím více rotor zatížen. Kdyby nebylo žádných ztrát energie elektrické, bylo
by E^J^, kolikrát zvětšila elm.) jsou úměrné od
poru vodiče čtverci intensity proudové (RJ-)', 1ze tudíž omeziti
bud zmenšením odporu nebo zmenšením intensity. Poněvadž pole ma
gnetické musí otáčeli, roztočí zároveň rotor stejném směru. centrále postaví dvě stejná dynama (na př. síla i?2.
P tric álk Proud elektrický je
možno převésti vhodným vodičem {nejčastěji dráty) libovolného
místa lze energii jeho přeměniti energii mechanickou, světelnou j. Jsou-li obě větve stejně zatíženy (t.
S malými poměrně ztrátami převádí jejž lze pře
měniti transformátorem proud téže frekvence, ale mnohem vyššího napětí
a menší intensity. Transformátor podstatě podobá induktoru, jehož železné
jádro, složené isolovaných plechů, jest uzavřeno (na př. Může tedy střední vodič býti poměrně tenký. Má-li primární proud
intensitu jest effekt jeho E1-J1 effekt sekundárního proudu zna-
čí-li . primární cívky závity vede střídavý proud
o napětí sekundární cívce závity indukuje elm
