První česká obrázková encyklopedie energetiky přináší názorný a úplný pohled na energii v jejích nejrozmanitějších formách, s nimiž se setkáváme v každém okamžiku našeho života.Je to první dílo tohoto druhu u nás, navíc od výhradně českých autorů, předních odborníků v energetice a příbuzných oborech, schopných podat problematiku čtivou a populární formou.Stovky názorných obrázků, schémat, grafů a fotografií umožňují vytvořit si jasnou představu o probírané tematice.
Strana 8 z 60
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
Pára
Ano, máte pravdu, pára vlastně není nic
jiného než voda jiném skupenství. Pozoruhodných úspěchů na
tomto poli dosáhl přelomu století
př. Hlavní zásluhu
na tom měl autor tlakového hrnce Francouz
Denis Papin (1647-1712/14). Předcházel už
Wattův jednočinný stroj kondenzátorem ochla
zujícím páru, ale rozhodující zlom přineslo tepr
ve využití obou pohybů pístu pro práci. jeho sto
pách kráčeli především Angličané: autor „ohňo
vého stroje“ Thomas Savery (asi 1650-1715)
ajeho mladší krajan Thomas Newcomen (1663—
1729) svým „přítelem horníků“.
Páry také jako zdroje energie začalo užívat
mnohem později než samotné vody, když jis
tě starověkou hospodyňku napadlo nad hrn
cem vařící polévkou, pokličku zvedá ně
jaká síla. Ale hle
diska využívání energie hrála hraje přece jen
podstatnější roli.
Parní stroj —motor průmyslové revoluce ■
nejrůznější využití.) zabývali využitím tlaku
vody páry pro pohon různých strojů, mecha
nismů hříček. Brancova primitivní turbína. Také proto, výrobě páry
z vody třeba další zdroj energie palivo. dvě století dříve teh
dejším středisku věd umění Alexandrii se
mechanik Ktesibios proslulý Archimedes
(287-212 př. století došlo znovuoživení poku
sů využít sílu páry. Další nevýhodou byla
i prodleva, kterou musel být ochlazován, ne
mluvě nadměrné spotřebě paliva. Kr.
A tak dlouho očekávaným motorem průmyslové
revoluce (ta, jak jistě víte, začala lehkém prů
myslu, textilnictví) stal ažjednoduchý, ale to
geniálnější vynález dvoučinného parního stroje
Jamese Watta (1736-1819).
našel
. Ovšem vývoj měl konce
19. tak
teprve 17. Ale to
jsme předběhli. Dlouho však pára používala jen
k očistě těla lázních (proslulý stavitel laby
rintu Daidalos prý uvařil krále Minoa,
který pronásledoval Sicílii), vy
nálezu římského jezdce Gaia Sergia Orata
v století př. Kr. vytápění lázní římským
„ústředním topením“ hypocaustem. století ubírat jiným směrem.
Newcomenův
horníků. Díky ní
byl chod strojů mimo doly prakticky nemožný. obou pří
padech šlo rovněž atmosférické parní stroje, to
znamená, píst vykonával práci, pouze když na
něj působil tlak atmosféry. Ital Giovanni Branca
(1571-1645) přišel roku 1629 principem
parní turbíny.
Římské lázně hypocaustem. Heron Alexandrijský: jeho mechanismus
na otevírání chrámových dveří sice sloužil
k ohromení věřících nadpřirozeným úkazem,
ale podstatě šlo obyčejný teplovzdušný
motor. Hrnec užívá
v nepříliš změněné podobě dodnes, zato Papinův
atmosférický parní stroj doznal postupně změn
tolik, autor těžko poznal. svém díle Mechanika pak popsal
i jednoduchý parní stroj. Kr.
atmosférický parní stroj přítel
Parní stroj
Myšlenka ovšem dlouho zapadla
