První mezinárodní spolupráce dodávkou elektřiny ČSR do
MLR uskutečnila rok později vedením 110 kV. Tím padla zásada obvyklá zemích
s tržním hospodářstvím dodávat teplo přímo objektu spo-
třeby. sekundární
rozvod obvykle uložený jednom kanálu.Technický vývoj elektrárenství
V prvních poválečných letech roce 1945 byl technický vývoj
elektrárenství ČSR reprezentován parními soustrojími vý-
konem páru atp 480 kotelními jednotkami
o výkonu 100 t/h. Dalším vážným zásahem koncepce
rozvodu tepla roce 1960 byla směrnice, převzatá bývalého
SSSR, budovat tzv. roku 1948 byly zahájeny nebo roz-
šířeny dodávky tepla Kolíně, Přerově, Trutnově, Náchodě či
Karlových Varech.
Z přednášky Jaroslava Iblera, členské schůzi elektráren ESČ
ve Zlíně 1946
V prvních poválečných letech šetřilo energií pro její ne-
dostatek prakticky všude. roce 1952 došlo vytvoření jednotné celostátní
elektrizační soustavy 220 kV, spojující dosavadní tři zemské
systémy jeden celek jednotným dispečerským řízením. kapitola
Nekrytá venkovská rozvodna 110 000 voltů Dluhonicích
. dvě trubky pro vytápění dvě pro tzv.1. Podle dodavatelství tepelných
sítí přešlo stavebnictví. roce 1948 byly zahájeny provizorní do-
dávky tepla městské elektrárny Českých Budějovicích pro
pokrytí chybějícího výkonu průmyslových odběratelů. Poněvadž umístění
výměníkových stanic energocenter rozhodoval územní, resp. Přebytečná pára se
využila zásobování teplem blízkých spotřebitelů, neboť vý-
stavba parního potrubí vracením kondenzátu byl tím nejlev-
nějším řešením.Slovensku Bratislavě, celkem tedy národních podniků. roce 1950 byly
převedeny důlní elektrárny (závodní elektrárny) sektoru
energetiky. předním akcím patřila vý-
80
6. elektrárny Nováky I.
Mezi obory, které pětiletce nejrychleji rozvíjely, patří
povrchová těžba uhlí, hutnictví železa, uranový průmysl, těžké
strojírenství zbrojní výroba. doby bylo možno konstatovat
zvýšený růst investičních nákladů při současném snížení kva-
lity stavebních prací.1.
zastavovací plán, docházelo neúměrnému prodlužování tras
sekundárního potrubí, tehdy nákladů tepelných ztrát.
energetiky, který předpokládal výstavbu řady teplárenských
zdrojů). Tím vznikl čtyřtrubkový sy-
stém, tj. roce
1948 byly budovány základě předválečných zkušeností další
nové teplárenské zdroje, přetrvávají však parní dodávky sou-
stav centralizovaného zásobování teplem. elektrárně uvedené pro-
vozu roce 1954, byly instalovány soustrojí Kaplanovými
turbínami jednotkovém výkonu MW, jejichž použití zna-
menalo době velmi pokrokové řešení..
Budovaná vodní díla mají převážně víceúčelový charakter,
neboť kromě energetické funkce mají roli vodohospodářskou.
6. době ale ukazovalo, její
spotřeba, zejména elektřiny, výrazně poroste rychleji než vý-
roba možnými negativními důsledky, které bude mít.
S výstavbou velkých elektráren průmyslových závodů byl
obvykle dispozici parní výkon kotelen. Typizovanými turbínami 50-55 páru atp
a 500 kotli 125 t/h byly postupně vybavovány další elek-
trárny 1960 (např.
V této době bylo bývalém Československu jednadvacet ve-
řejných teplárenských soustav celkovou délkou tepelných sítí
asi 240 km, toho 200 sítí bylo parních. Rychlý nárůst
horkovodních systémů centralizovaného zásobování teplem
v období 1955-1965 dokumentuje délka tepelných sítí: roce
1955 bylo 238 km, roce 1965 407 km.
V polovině padesátých let přejímá československé tepláren-
ství zahraniční zkušenosti, přistupuje normalizaci velikosti
jednotek parametrů, vedle protitlakých turbín uplatňuje kon-
denzační odběrové zejména větší míře přechází horko-
vodní systémy zásobování teplem. projekt sítě nemá vyhovovat
pouze potřebě současné… Pro účelný hospodárný návrh sítě
na let proto důležitý správný odhad budoucího vý-
voje spotřeby požadovaných výkonů…
V dalším textu nastíněn vývoj energetického hospodářství
do roku 1970.
Pětiletka znamenala mezník vývoji vodních elektráren.
K výraznému rozmachu teplárenství došlo například hlav-
ním městě Praze, ale dalších velkých městech.
Do tohoto období spadá dokončení vodního díla elektrárny
Slapy, době největší ČSR. Dnešní praxe po-
čítá maximálním úbytkem napětí rozvodných sítích asi %,
u venkovských sítí lze připustit dobu výmlatu úbytek napětí
v koncových bodech sítě %. Zvět-
šováním tepelného výkonu (do MW) předávacích stanic se
tato situace ještě zhoršila.2. Tech-
nici proto již prvních letech poválečné obnovy například upo-
zorňovali to, že, při projektování sítí nn, třeba přihlížet
k úbytku napětí, který vznikne při největším předpokládaném
zatížení sítě který lze připustit zřetelem vlastnosti spo-
třebičů…Největší zatížení vyskytuje venkovských sítí zpra-
vidla žních, městských bývá ranních večerních špi-
ček zimě, kdy motorová světelná spotřeba kryjí proto
zde vhodné počítat úbytkem napětí menším. Centralizované zásobování teplem se
udrželo patnácti městech (příkon asi 480 MW, dodávka tepla
2950 TJ/r, délka tepelných sítí asi km, toho paro-
vodů). Byly rozpracovány první
komplexní programové dokumenty rozvoji centralizovaného
zásobování teplem (například GE60, první výhledový plán čs.
6..
První poválečná pětiletka (1949-1953) byla etapou tech-
nického rozvoje, kdy jednotky výkonu byly postupně
uváděny provozu roce 1954 elektrárnách Třebovice
a Hodonín. Vlastní výstavba tepelných sítí byla značně po-
znamenána dohodou ministerstva stavebnictví strojírenství
(vyhláška 152/1959)., Poříčí II, Ti-
sová Opatovice, Mělník I). Data, která používám, jsou převzata materiálů
tehdejšího Federálního statistického úřadu. ,,energocentra“ mimo vlastní obytné bu-
dovy samostatných objektech. roce 1947 bylo připojeno na
elektrorozvodnou síť již 76,2 všech obcí elektřinou záso-
bováno 88,3 všech obyvatel. Poválečný vývoj teplárenství
Po válce byl rozvoj zásobování teplem Československu limi-
tován nedostatkem paliv. Teprve rozvoj těžby uhlí umožnil připravit realizovat
další teplárenské stavby. době dochází rušení malých, technicky
zastaralých elektráren, rekonstrukcí starých výstavbou no-
vých zdrojů elektrárenství postupně koncentrovalo provoz
zhospodárňoval
