povrchem. Záleží hlavně utržení elektronu povrchu; popud
k němu dáme bud zahřátlm vodiče vysokou teplotu, nebo světelným
paprskem dopadajícím povrch kovového vodiče.
Ve fotoelektrické™ článku uvolňují elektrony povrchu světlem; povrch
je opatřen tenkou vrstvou cesia. 15. Vidíme základní vlastnost elek
tronky; umožní průchod proudu jen jedním směrem (obr. Elektronkou
měníme velmi slabé změny proudu nebo napětí mohutné změny. Vlevo značka schématech, uprostřed modernější prove
dení, vpravo konstrukce. Cesium pustí elektrony po
měrně snadno, proto stačí světlo obyčejné. tmě něho elektrony nemohou unikat;
naopak, čím silnější osvětlení, tím silnější proud běží prostoru.
Potom proběhnou elektrony volným prostorem, který sousedí žhavým
Obr. Zesílení,
kterého dosáhne, tak obrovské, můžeme elektronku považovat za
nejúžasnější vynález naší doby. Světlo
předává svou energii elektronům nárazech; dostane-li elektron dostatečnou
energii, může kovu vyletět. Elek
trony nich vybíhají žhavého vlákna přecházejí chladného vodiče,
ale nemohou procházet opačným směrem. zvukovém filmu televizi.
Zvukové záchvěvy otvírají zavírají štěrbinu, kterou dopadá při příjmu
zvuku film světlo, takže vyvolání zbude okraji filmu zvuková stopa
39
. 15). Katoda vysílá elektrony; mřížka, níž přivádějí
nepatrné změny napětí zachycené anténou, reguluje proud elektronů; anoda
elektrony zachycuje. Většina kovů drží své elektrony tak pevně, že
k jejich uvolnění třeba neviditelného světla ultrafialového; spektru
za modrým koncem, kde jsou vlny nejkratší.jím dále proud. Nedovedeme zatím plně vy
ložit, jak vlastně předá světlo svou energii elektronu. tom jsou založeny elektronky rozhlasových přístrojích. Volné elektrony
prudce unikají (odlétnou) kovového povrchu, jako když kovu vypaří.
Fotoelektrického článku využito např.
Ohřátím silně rozhýbají atomy molekuly kovu. Elektronka třemi elektrodami (nepřímo žhavená trioda): anoda,
k katoda, mřížka
