Jakmile měď dotkne zinku, opustí elektrony zinek přeběhnou měď,
dokud záporný náboj mědi dostatečně nestoupne.definici napětí není řečeno, jakém tvaru musí náboj přenášet. při přenášení náboje elektrony utržení každého elektronu spotře
buje čistá práce, opět získáme přivedením elektronu druhýkus téhož
kovu (mezi oběma kusy kovů nejsou silové čáry). Může to
být buď záporný náboj elektronech, nebo kladný náboj iontech (náboj,
který nebyl ničím spojen, nemůže existovat). to
tedy napětí, které snaží prohánět obvodem proud.
Vidíme rozpor: napřed bylo řečeno, měď vyšší potenciál, nyní oba
kovy mají týž potenciál.
Uvnitř článku přechází proud pohybem iontů; kpřeneseníkladného náboje
ze zinku měď odtrhne zinkový iont, přejde roztoku, roztoku vyjde
iont mědi přilepí měděnou desku. Proto pře-
nášíme-li záporný (elektronový) náboj mědi zinek, vyžaduje práci,
a měříme-li napětí převáděním elektronů, měď vyšší napětí než zinek. Jestliže však mezi dotýkajícími kovy nějaká nečistota, ne-
převádí náboj jen elektrony.
Je třeba jim toto vyběhnutí nějak usnadnit. Rozdíl mezi tím, čemu říká stejné napětí elektronů
a iontů, nazývá elektromotorická síla článku (zkratkou emsa článku). Dokud dotyk
dobrý, elektrony volně vyměňují čili dotykové potenciály právě vy
rovnávají.
Když dotýkají dva nestejné kovy, vznikne (měřeno podle elektronů)
dotykové napětí řádu jednoho voltu, jak bylo řečeno. Práce odtržení (výměně) iontu
je jiná než práce odtržení elektronů.
Elektrický proud volném prostoru. měď zinek, víme, měď drží své elektrony víc
než zinek, třeba přenesení elektronu mědi zinek vykonat mnohem
více práce, než dostaneme, když odevzdáme elektron zinku. Přerušíme-li vodič, nemohou oby
čejně elektrony vyběhnout jeho povrchu běžet dále volným prostorem. Nejdůležitější jsou dnes dva
způsoby, jak umožníme, aby elektrony vběhly volného prostoru nesly
38
.
Dva síe/nékusy kovu majístejnýpotenciální rozdíl, měříme, jak chceme. Měříme-li napětí po
hybem náboje elektronového, dostaneme jinou odpověď, než když měříme
pohybem náboje iontového. Máme-lidva nestejné kovy
bez silových čar, např. nečistotě jsou ionty, čili máme vlastně
maličkou baterii, měření rozdílu napětí nepřesné. Dokud nejsou desky článku spojeny
(neprotéká proud), napětí desek ustálí, desky rozpojeného článku mají,
posuzováno podle iontů, týž potenciál. Elektrony chtějí nařídit
vzájemné napětí desek jednu hodnotu, ionty roztoku snaží nařídit je
na jinou hodnotu. Oba kovy dotkly
v bodu; zinku mědi rozprostřely silové čáry představující potenciám
rozdíl jednoho voltu. Tak tomu vybití baterie. Říká dotykový 'potenciálni rozdíl.
Např. Mají-li elektrony příležitost proudu (spojili jsme
zinek mědí drátkem), hrnou zinku mědi, tím rovnováha článku
porušena měď stane zápornější; proto kladné ionty opouštějí zinek při
pojují mědi
