Tak tomu vybití baterie.
Dva síe/nékusy kovu majístejnýpotenciální rozdíl, měříme, jak chceme.
Když dotýkají dva nestejné kovy, vznikne (měřeno podle elektronů)
dotykové napětí řádu jednoho voltu, jak bylo řečeno. Práce odtržení (výměně) iontu
je jiná než práce odtržení elektronů. Proto pře-
nášíme-li záporný (elektronový) náboj mědi zinek, vyžaduje práci,
a měříme-li napětí převáděním elektronů, měď vyšší napětí než zinek. Rozdíl mezi tím, čemu říká stejné napětí elektronů
a iontů, nazývá elektromotorická síla článku (zkratkou emsa článku). to
tedy napětí, které snaží prohánět obvodem proud. Přerušíme-li vodič, nemohou oby
čejně elektrony vyběhnout jeho povrchu běžet dále volným prostorem. Máme-lidva nestejné kovy
bez silových čar, např.
Je třeba jim toto vyběhnutí nějak usnadnit.
Uvnitř článku přechází proud pohybem iontů; kpřeneseníkladného náboje
ze zinku měď odtrhne zinkový iont, přejde roztoku, roztoku vyjde
iont mědi přilepí měděnou desku.
Např. nečistotě jsou ionty, čili máme vlastně
maličkou baterii, měření rozdílu napětí nepřesné. Elektrony chtějí nařídit
vzájemné napětí desek jednu hodnotu, ionty roztoku snaží nařídit je
na jinou hodnotu. Oba kovy dotkly
v bodu; zinku mědi rozprostřely silové čáry představující potenciám
rozdíl jednoho voltu. při přenášení náboje elektrony utržení každého elektronu spotře
buje čistá práce, opět získáme přivedením elektronu druhýkus téhož
kovu (mezi oběma kusy kovů nejsou silové čáry).
Elektrický proud volném prostoru.
Jakmile měď dotkne zinku, opustí elektrony zinek přeběhnou měď,
dokud záporný náboj mědi dostatečně nestoupne.
Vidíme rozpor: napřed bylo řečeno, měď vyšší potenciál, nyní oba
kovy mají týž potenciál.definici napětí není řečeno, jakém tvaru musí náboj přenášet. měď zinek, víme, měď drží své elektrony víc
než zinek, třeba přenesení elektronu mědi zinek vykonat mnohem
více práce, než dostaneme, když odevzdáme elektron zinku. Jestliže však mezi dotýkajícími kovy nějaká nečistota, ne-
převádí náboj jen elektrony. Nejdůležitější jsou dnes dva
způsoby, jak umožníme, aby elektrony vběhly volného prostoru nesly
38
. Měříme-li napětí po
hybem náboje elektronového, dostaneme jinou odpověď, než když měříme
pohybem náboje iontového. Mají-li elektrony příležitost proudu (spojili jsme
zinek mědí drátkem), hrnou zinku mědi, tím rovnováha článku
porušena měď stane zápornější; proto kladné ionty opouštějí zinek při
pojují mědi. Dokud dotyk
dobrý, elektrony volně vyměňují čili dotykové potenciály právě vy
rovnávají. Může to
být buď záporný náboj elektronech, nebo kladný náboj iontech (náboj,
který nebyl ničím spojen, nemůže existovat). Dokud nejsou desky článku spojeny
(neprotéká proud), napětí desek ustálí, desky rozpojeného článku mají,
posuzováno podle iontů, týž potenciál. Říká dotykový 'potenciálni rozdíl
