Jeden řádkovač přijímači působí
pohyb bodů řádku, druhý obstará postup řádků. 430 skládá přijímači obrázek svě
telných bodů. Schéma ikonoskopu: slídová destička, ko
vová signálni deska, katoda elektronového promítače, vodici} elektroda, 5,
6 anody, objektiv, odchylovaci cívky, odpor. Přijímací
televizní antény jsou dipóly dvojitým svodem, televizor zapojí mezi tyto
dva svody, tedy mezi anténní svod zem, jako obvyklé rozhlaso
vých přijímačů.
Obr. 431) stínítko slídy, které promítneme
objektivem obrázek přenášené scény.
Zvorykinův ikonoskop (obr. Žhavicí vlákno rozžhaví katodu, níž pak „vypařují“ elek
trony. 431. Přijímač zvuku televi
zoru proto složitější než rozhlasový přijímač, superhet. Stínítko vyčerpané baňce. Tím dráha elektronů zakřiví světelná
stopa pohybuje stínítku.
Wehneltův válec kolem katody (mřížka obrazovky) záporné předpětí. Upravíme-li dva páry vychylovacích destiček,
řídíme jejich napětím pohyb světelného bodu řádcích, jako když čteme
text písmena písmenu. Synchronizační impulsy
z vysílače nastavují počátky řádků obrázků.
Paprsek letících elektronů může elektrickým magnetickým polem vy-
chylovat. Jen ještě zmíníme jádru televizního vysílače, ikonoskopu. Běží-li mezi vychylovacími destičkami kondenzátoru, kladná deska
je přitahuje záporná odpuzuje. Každá vrstvička tvoří jeden polep kondenzátoru, jehož druhý
315
.lepší jakosti přednesu než normálním rozhlasu. skutečný triumf vědy
a techniky, vše spolehlivě pracuje; podrobnosti nastudujete speciál
ních pracích. Má
na přední straně tenkou vrstvu kysličníku cesia, mosaikovitou, aby tvořila
sít fotočlánků.
Obrazovka (katodová trubice) obr.
Řídí jím množství elektronů odtékajících katody, tedy jas světelného
bodu stínítku. Anody různými kladnými náboji zrychlují soustřeďují jejich
paprsek stínítko potažené vrstvou, která při dopadu elektronů svítí. stínítku tak proběhne miliónů bodů za
každou vteřinu vykreslí obrázků
