Každá vrstvička tvoří jeden polep kondenzátoru, jehož druhý
315
. Přijímač zvuku televi
zoru proto složitější než rozhlasový přijímač, superhet.
Paprsek letících elektronů může elektrickým magnetickým polem vy-
chylovat. 430 skládá přijímači obrázek svě
telných bodů.
Wehneltův válec kolem katody (mřížka obrazovky) záporné předpětí. skutečný triumf vědy
a techniky, vše spolehlivě pracuje; podrobnosti nastudujete speciál
ních pracích. Žhavicí vlákno rozžhaví katodu, níž pak „vypařují“ elek
trony. Má
na přední straně tenkou vrstvu kysličníku cesia, mosaikovitou, aby tvořila
sít fotočlánků. Jen ještě zmíníme jádru televizního vysílače, ikonoskopu.
Zvorykinův ikonoskop (obr. Upravíme-li dva páry vychylovacích destiček,
řídíme jejich napětím pohyb světelného bodu řádcích, jako když čteme
text písmena písmenu. Anody různými kladnými náboji zrychlují soustřeďují jejich
paprsek stínítko potažené vrstvou, která při dopadu elektronů svítí. Stínítko vyčerpané baňce. 431.
Obrazovka (katodová trubice) obr. stínítku tak proběhne miliónů bodů za
každou vteřinu vykreslí obrázků.
Řídí jím množství elektronů odtékajících katody, tedy jas světelného
bodu stínítku. Běží-li mezi vychylovacími destičkami kondenzátoru, kladná deska
je přitahuje záporná odpuzuje. Tím dráha elektronů zakřiví světelná
stopa pohybuje stínítku. Schéma ikonoskopu: slídová destička, ko
vová signálni deska, katoda elektronového promítače, vodici} elektroda, 5,
6 anody, objektiv, odchylovaci cívky, odpor.
Obr.lepší jakosti přednesu než normálním rozhlasu. Synchronizační impulsy
z vysílače nastavují počátky řádků obrázků. 431) stínítko slídy, které promítneme
objektivem obrázek přenášené scény. Přijímací
televizní antény jsou dipóly dvojitým svodem, televizor zapojí mezi tyto
dva svody, tedy mezi anténní svod zem, jako obvyklé rozhlaso
vých přijímačů. Jeden řádkovač přijímači působí
pohyb bodů řádku, druhý obstará postup řádků
