Schéma ikonoskopu: slídová destička, ko
vová signálni deska, katoda elektronového promítače, vodici} elektroda, 5,
6 anody, objektiv, odchylovaci cívky, odpor. Má
na přední straně tenkou vrstvu kysličníku cesia, mosaikovitou, aby tvořila
sít fotočlánků. Tím dráha elektronů zakřiví světelná
stopa pohybuje stínítku. Synchronizační impulsy
z vysílače nastavují počátky řádků obrázků. Stínítko vyčerpané baňce.
Obrazovka (katodová trubice) obr.
Paprsek letících elektronů může elektrickým magnetickým polem vy-
chylovat. 431. 431) stínítko slídy, které promítneme
objektivem obrázek přenášené scény. Běží-li mezi vychylovacími destičkami kondenzátoru, kladná deska
je přitahuje záporná odpuzuje. stínítku tak proběhne miliónů bodů za
každou vteřinu vykreslí obrázků. Přijímač zvuku televi
zoru proto složitější než rozhlasový přijímač, superhet. Žhavicí vlákno rozžhaví katodu, níž pak „vypařují“ elek
trony. Přijímací
televizní antény jsou dipóly dvojitým svodem, televizor zapojí mezi tyto
dva svody, tedy mezi anténní svod zem, jako obvyklé rozhlaso
vých přijímačů. Každá vrstvička tvoří jeden polep kondenzátoru, jehož druhý
315
.
Řídí jím množství elektronů odtékajících katody, tedy jas světelného
bodu stínítku.
Wehneltův válec kolem katody (mřížka obrazovky) záporné předpětí. Jeden řádkovač přijímači působí
pohyb bodů řádku, druhý obstará postup řádků. Upravíme-li dva páry vychylovacích destiček,
řídíme jejich napětím pohyb světelného bodu řádcích, jako když čteme
text písmena písmenu. Anody různými kladnými náboji zrychlují soustřeďují jejich
paprsek stínítko potažené vrstvou, která při dopadu elektronů svítí.
Obr.
Zvorykinův ikonoskop (obr. Jen ještě zmíníme jádru televizního vysílače, ikonoskopu. 430 skládá přijímači obrázek svě
telných bodů. skutečný triumf vědy
a techniky, vše spolehlivě pracuje; podrobnosti nastudujete speciál
ních pracích.lepší jakosti přednesu než normálním rozhlasu
