Wehneltův válec kolem katody (mřížka obrazovky) záporné předpětí. stínítku tak proběhne miliónů bodů za
každou vteřinu vykreslí obrázků.lepší jakosti přednesu než normálním rozhlasu. 431.
Obr. Stínítko vyčerpané baňce. Žhavicí vlákno rozžhaví katodu, níž pak „vypařují“ elek
trony. Přijímací
televizní antény jsou dipóly dvojitým svodem, televizor zapojí mezi tyto
dva svody, tedy mezi anténní svod zem, jako obvyklé rozhlaso
vých přijímačů. 430 skládá přijímači obrázek svě
telných bodů.
Paprsek letících elektronů může elektrickým magnetickým polem vy-
chylovat. Anody různými kladnými náboji zrychlují soustřeďují jejich
paprsek stínítko potažené vrstvou, která při dopadu elektronů svítí.
Řídí jím množství elektronů odtékajících katody, tedy jas světelného
bodu stínítku. Má
na přední straně tenkou vrstvu kysličníku cesia, mosaikovitou, aby tvořila
sít fotočlánků. Jen ještě zmíníme jádru televizního vysílače, ikonoskopu. Schéma ikonoskopu: slídová destička, ko
vová signálni deska, katoda elektronového promítače, vodici} elektroda, 5,
6 anody, objektiv, odchylovaci cívky, odpor. Jeden řádkovač přijímači působí
pohyb bodů řádku, druhý obstará postup řádků.
Obrazovka (katodová trubice) obr. Tím dráha elektronů zakřiví světelná
stopa pohybuje stínítku. skutečný triumf vědy
a techniky, vše spolehlivě pracuje; podrobnosti nastudujete speciál
ních pracích. Přijímač zvuku televi
zoru proto složitější než rozhlasový přijímač, superhet. Běží-li mezi vychylovacími destičkami kondenzátoru, kladná deska
je přitahuje záporná odpuzuje. 431) stínítko slídy, které promítneme
objektivem obrázek přenášené scény.
Zvorykinův ikonoskop (obr. Každá vrstvička tvoří jeden polep kondenzátoru, jehož druhý
315
. Synchronizační impulsy
z vysílače nastavují počátky řádků obrázků. Upravíme-li dva páry vychylovacích destiček,
řídíme jejich napětím pohyb světelného bodu řádcích, jako když čteme
text písmena písmenu
