Přijímač zvuku televi
zoru proto složitější než rozhlasový přijímač, superhet.
Zvorykinův ikonoskop (obr. Běží-li mezi vychylovacími destičkami kondenzátoru, kladná deska
je přitahuje záporná odpuzuje. Přijímací
televizní antény jsou dipóly dvojitým svodem, televizor zapojí mezi tyto
dva svody, tedy mezi anténní svod zem, jako obvyklé rozhlaso
vých přijímačů. Synchronizační impulsy
z vysílače nastavují počátky řádků obrázků. Žhavicí vlákno rozžhaví katodu, níž pak „vypařují“ elek
trony. Jen ještě zmíníme jádru televizního vysílače, ikonoskopu.
Obrazovka (katodová trubice) obr. Stínítko vyčerpané baňce. stínítku tak proběhne miliónů bodů za
každou vteřinu vykreslí obrázků. Upravíme-li dva páry vychylovacích destiček,
řídíme jejich napětím pohyb světelného bodu řádcích, jako když čteme
text písmena písmenu. Má
na přední straně tenkou vrstvu kysličníku cesia, mosaikovitou, aby tvořila
sít fotočlánků. skutečný triumf vědy
a techniky, vše spolehlivě pracuje; podrobnosti nastudujete speciál
ních pracích.
Paprsek letících elektronů může elektrickým magnetickým polem vy-
chylovat.lepší jakosti přednesu než normálním rozhlasu. 430 skládá přijímači obrázek svě
telných bodů. Schéma ikonoskopu: slídová destička, ko
vová signálni deska, katoda elektronového promítače, vodici} elektroda, 5,
6 anody, objektiv, odchylovaci cívky, odpor. Anody různými kladnými náboji zrychlují soustřeďují jejich
paprsek stínítko potažené vrstvou, která při dopadu elektronů svítí.
Wehneltův válec kolem katody (mřížka obrazovky) záporné předpětí. Každá vrstvička tvoří jeden polep kondenzátoru, jehož druhý
315
. 431) stínítko slídy, které promítneme
objektivem obrázek přenášené scény. Tím dráha elektronů zakřiví světelná
stopa pohybuje stínítku. 431.
Obr.
Řídí jím množství elektronů odtékajících katody, tedy jas světelného
bodu stínítku. Jeden řádkovač přijímači působí
pohyb bodů řádku, druhý obstará postup řádků
