nás používá kmitočtové modulace, jíž dosáhne
314
. Proto mají být televizní antény nejvýše, aby
měly větší dosah, sít vysílaček musí být mnohem hustší než při rozhlasu.
moduluje jimi vlna vysílače. Přímým přenosem obraz
promítne katodu ikonoskopu, kde rozkládá prvky. Obrázek (černobílý, 1946 barevný) vytvoří stínítku
obrazovky.
Televizní vysílače pracují např. větších přístrojů pozoruje obraz zvětšený např. Pražský
televizní vysílač naší vlastní konstrukce zahájil vysílání května 1953.
Přijímač vlnu zachytí, zesílí, detektuje přemění elektrické kmity na
světelné. Tato televizní nosná vlna ultrakrátká,
v Praze kmitočet 49,75 Mc/s, šíří vysílače prostorem podobně jako
světlo. 429.(původně obrázky rozkládaly dírkovaným Nipkowovým kotoučem roku
1884), používá přístrojů čistě elektronických. Stín (čárkovaně), ohyb odraz televizního signálu. 429). nakloně
ném zrcadle nebo promítá plátno jako film.
Doprovázející zvuk vysílá kmitočtu poněkud odlišném nosného
kmitočtu obrazu. Obraz však odrazem také může zkres
lovat, dvojité obrazy, tzv. Ohybem dostává
nosná vlna překážku. Střídání světlej
ších tmavších bodů mění ikonoskop elektrické kmity, které zesilují a
Obr.
K přenosu větší vzdálenosti, než dosah vysílače, zařizují trati
retranslační stanice, které přijatý signál vysílají automaticky dál. Celý tento pochod nafilmování rozkladu body
trval starších zařízení jen málo přes minutu. dvanácti různých kmitočtech (kanálech) urče
ných tak, aby nejméně navzájem rušily. Vodorovná anténa (dipól) horizontální polarizaci,
je kolmá směru vysilači; svislý přijímací dipól vertikální polarizaci. duchy. Zvuk obstará reproduktor
vestavěný televizoru. Překážky zastíní.
Přenášený výjev může filmovat, film ihned vyvolá, ustálí roz
kládá světelné body. Příjem větší vzdálenost umožní několika-
prvkové (směrové) antény. Odrazem větších překážek (stačí někdy velká stěna)
vystavených plnému ozářeni televizním signálem někdy umožní příjem na
neobvyklé vzdálenosti několika tisíc km.
Je však vyřešen televizní přenos větší vzdálenosti (obr
