Tato televizní nosná vlna ultrakrátká,
v Praze kmitočet 49,75 Mc/s, šíří vysílače prostorem podobně jako
světlo. Příjem větší vzdálenost umožní několika-
prvkové (směrové) antény. Proto mají být televizní antény nejvýše, aby
měly větší dosah, sít vysílaček musí být mnohem hustší než při rozhlasu. Stín (čárkovaně), ohyb odraz televizního signálu.
Přijímač vlnu zachytí, zesílí, detektuje přemění elektrické kmity na
světelné. Vodorovná anténa (dipól) horizontální polarizaci,
je kolmá směru vysilači; svislý přijímací dipól vertikální polarizaci. větších přístrojů pozoruje obraz zvětšený např.
Doprovázející zvuk vysílá kmitočtu poněkud odlišném nosného
kmitočtu obrazu. dvanácti různých kmitočtech (kanálech) urče
ných tak, aby nejméně navzájem rušily. Zvuk obstará reproduktor
vestavěný televizoru.
Televizní vysílače pracují např.(původně obrázky rozkládaly dírkovaným Nipkowovým kotoučem roku
1884), používá přístrojů čistě elektronických. Odrazem větších překážek (stačí někdy velká stěna)
vystavených plnému ozářeni televizním signálem někdy umožní příjem na
neobvyklé vzdálenosti několika tisíc km.
moduluje jimi vlna vysílače. Pražský
televizní vysílač naší vlastní konstrukce zahájil vysílání května 1953. nakloně
ném zrcadle nebo promítá plátno jako film. Přímým přenosem obraz
promítne katodu ikonoskopu, kde rozkládá prvky. 429). Obraz však odrazem také může zkres
lovat, dvojité obrazy, tzv. duchy.
Je však vyřešen televizní přenos větší vzdálenosti (obr. Překážky zastíní. Střídání světlej
ších tmavších bodů mění ikonoskop elektrické kmity, které zesilují a
Obr. nás používá kmitočtové modulace, jíž dosáhne
314
. 429. Obrázek (černobílý, 1946 barevný) vytvoří stínítku
obrazovky. Celý tento pochod nafilmování rozkladu body
trval starších zařízení jen málo přes minutu.
K přenosu větší vzdálenosti, než dosah vysílače, zařizují trati
retranslační stanice, které přijatý signál vysílají automaticky dál. Ohybem dostává
nosná vlna překážku.
Přenášený výjev může filmovat, film ihned vyvolá, ustálí roz
kládá světelné body
