Ohybem dostává
nosná vlna překážku.
Televizní vysílače pracují např. větších přístrojů pozoruje obraz zvětšený např. Tato televizní nosná vlna ultrakrátká,
v Praze kmitočet 49,75 Mc/s, šíří vysílače prostorem podobně jako
světlo. Stín (čárkovaně), ohyb odraz televizního signálu. Pražský
televizní vysílač naší vlastní konstrukce zahájil vysílání května 1953.
Přenášený výjev může filmovat, film ihned vyvolá, ustálí roz
kládá světelné body. Zvuk obstará reproduktor
vestavěný televizoru. Obrázek (černobílý, 1946 barevný) vytvoří stínítku
obrazovky.
K přenosu větší vzdálenosti, než dosah vysílače, zařizují trati
retranslační stanice, které přijatý signál vysílají automaticky dál. nakloně
ném zrcadle nebo promítá plátno jako film. Příjem větší vzdálenost umožní několika-
prvkové (směrové) antény. Proto mají být televizní antény nejvýše, aby
měly větší dosah, sít vysílaček musí být mnohem hustší než při rozhlasu. dvanácti různých kmitočtech (kanálech) urče
ných tak, aby nejméně navzájem rušily. 429.
moduluje jimi vlna vysílače. Překážky zastíní.
Doprovázející zvuk vysílá kmitočtu poněkud odlišném nosného
kmitočtu obrazu. Odrazem větších překážek (stačí někdy velká stěna)
vystavených plnému ozářeni televizním signálem někdy umožní příjem na
neobvyklé vzdálenosti několika tisíc km. Vodorovná anténa (dipól) horizontální polarizaci,
je kolmá směru vysilači; svislý přijímací dipól vertikální polarizaci. Celý tento pochod nafilmování rozkladu body
trval starších zařízení jen málo přes minutu.(původně obrázky rozkládaly dírkovaným Nipkowovým kotoučem roku
1884), používá přístrojů čistě elektronických. Střídání světlej
ších tmavších bodů mění ikonoskop elektrické kmity, které zesilují a
Obr.
Přijímač vlnu zachytí, zesílí, detektuje přemění elektrické kmity na
světelné. Přímým přenosem obraz
promítne katodu ikonoskopu, kde rozkládá prvky.
Je však vyřešen televizní přenos větší vzdálenosti (obr. duchy. 429). Obraz však odrazem také může zkres
lovat, dvojité obrazy, tzv. nás používá kmitočtové modulace, jíž dosáhne
314
