K přenosu větší vzdálenosti, než dosah vysílače, zařizují trati
retranslační stanice, které přijatý signál vysílají automaticky dál. Stín (čárkovaně), ohyb odraz televizního signálu. Příjem větší vzdálenost umožní několika-
prvkové (směrové) antény. větších přístrojů pozoruje obraz zvětšený např. duchy.
Přijímač vlnu zachytí, zesílí, detektuje přemění elektrické kmity na
světelné. Obrázek (černobílý, 1946 barevný) vytvoří stínítku
obrazovky.(původně obrázky rozkládaly dírkovaným Nipkowovým kotoučem roku
1884), používá přístrojů čistě elektronických.
Přenášený výjev může filmovat, film ihned vyvolá, ustálí roz
kládá světelné body. Tato televizní nosná vlna ultrakrátká,
v Praze kmitočet 49,75 Mc/s, šíří vysílače prostorem podobně jako
světlo. Celý tento pochod nafilmování rozkladu body
trval starších zařízení jen málo přes minutu. Obraz však odrazem také může zkres
lovat, dvojité obrazy, tzv. nás používá kmitočtové modulace, jíž dosáhne
314
.
Je však vyřešen televizní přenos větší vzdálenosti (obr. Odrazem větších překážek (stačí někdy velká stěna)
vystavených plnému ozářeni televizním signálem někdy umožní příjem na
neobvyklé vzdálenosti několika tisíc km. 429. dvanácti různých kmitočtech (kanálech) urče
ných tak, aby nejméně navzájem rušily. Zvuk obstará reproduktor
vestavěný televizoru.
Doprovázející zvuk vysílá kmitočtu poněkud odlišném nosného
kmitočtu obrazu. nakloně
ném zrcadle nebo promítá plátno jako film. Ohybem dostává
nosná vlna překážku. Překážky zastíní. 429).
Televizní vysílače pracují např.
moduluje jimi vlna vysílače. Střídání světlej
ších tmavších bodů mění ikonoskop elektrické kmity, které zesilují a
Obr. Pražský
televizní vysílač naší vlastní konstrukce zahájil vysílání května 1953. Vodorovná anténa (dipól) horizontální polarizaci,
je kolmá směru vysilači; svislý přijímací dipól vertikální polarizaci. Proto mají být televizní antény nejvýše, aby
měly větší dosah, sít vysílaček musí být mnohem hustší než při rozhlasu. Přímým přenosem obraz
promítne katodu ikonoskopu, kde rozkládá prvky
