větších přístrojů pozoruje obraz zvětšený např.
Přijímač vlnu zachytí, zesílí, detektuje přemění elektrické kmity na
světelné. Vodorovná anténa (dipól) horizontální polarizaci,
je kolmá směru vysilači; svislý přijímací dipól vertikální polarizaci.
moduluje jimi vlna vysílače. Proto mají být televizní antény nejvýše, aby
měly větší dosah, sít vysílaček musí být mnohem hustší než při rozhlasu. nakloně
ném zrcadle nebo promítá plátno jako film. Ohybem dostává
nosná vlna překážku. dvanácti různých kmitočtech (kanálech) urče
ných tak, aby nejméně navzájem rušily. duchy. Přímým přenosem obraz
promítne katodu ikonoskopu, kde rozkládá prvky. Celý tento pochod nafilmování rozkladu body
trval starších zařízení jen málo přes minutu.
Doprovázející zvuk vysílá kmitočtu poněkud odlišném nosného
kmitočtu obrazu. 429). Střídání světlej
ších tmavších bodů mění ikonoskop elektrické kmity, které zesilují a
Obr. Stín (čárkovaně), ohyb odraz televizního signálu. 429.
Přenášený výjev může filmovat, film ihned vyvolá, ustálí roz
kládá světelné body.
K přenosu větší vzdálenosti, než dosah vysílače, zařizují trati
retranslační stanice, které přijatý signál vysílají automaticky dál. Pražský
televizní vysílač naší vlastní konstrukce zahájil vysílání května 1953. Obraz však odrazem také může zkres
lovat, dvojité obrazy, tzv. Překážky zastíní. Zvuk obstará reproduktor
vestavěný televizoru. nás používá kmitočtové modulace, jíž dosáhne
314
.(původně obrázky rozkládaly dírkovaným Nipkowovým kotoučem roku
1884), používá přístrojů čistě elektronických.
Je však vyřešen televizní přenos větší vzdálenosti (obr.
Televizní vysílače pracují např. Příjem větší vzdálenost umožní několika-
prvkové (směrové) antény. Tato televizní nosná vlna ultrakrátká,
v Praze kmitočet 49,75 Mc/s, šíří vysílače prostorem podobně jako
světlo. Odrazem větších překážek (stačí někdy velká stěna)
vystavených plnému ozářeni televizním signálem někdy umožní příjem na
neobvyklé vzdálenosti několika tisíc km. Obrázek (černobílý, 1946 barevný) vytvoří stínítku
obrazovky
