K přenosu větší vzdálenosti, než dosah vysílače, zařizují trati
retranslační stanice, které přijatý signál vysílají automaticky dál. Pražský
televizní vysílač naší vlastní konstrukce zahájil vysílání května 1953. Proto mají být televizní antény nejvýše, aby
měly větší dosah, sít vysílaček musí být mnohem hustší než při rozhlasu. větších přístrojů pozoruje obraz zvětšený např. Stín (čárkovaně), ohyb odraz televizního signálu. Ohybem dostává
nosná vlna překážku. 429).
moduluje jimi vlna vysílače. duchy. nás používá kmitočtové modulace, jíž dosáhne
314
.
Přenášený výjev může filmovat, film ihned vyvolá, ustálí roz
kládá světelné body.
Doprovázející zvuk vysílá kmitočtu poněkud odlišném nosného
kmitočtu obrazu. nakloně
ném zrcadle nebo promítá plátno jako film. Překážky zastíní. Obraz však odrazem také může zkres
lovat, dvojité obrazy, tzv. Odrazem větších překážek (stačí někdy velká stěna)
vystavených plnému ozářeni televizním signálem někdy umožní příjem na
neobvyklé vzdálenosti několika tisíc km. Příjem větší vzdálenost umožní několika-
prvkové (směrové) antény. Zvuk obstará reproduktor
vestavěný televizoru. Obrázek (černobílý, 1946 barevný) vytvoří stínítku
obrazovky. dvanácti různých kmitočtech (kanálech) urče
ných tak, aby nejméně navzájem rušily. Tato televizní nosná vlna ultrakrátká,
v Praze kmitočet 49,75 Mc/s, šíří vysílače prostorem podobně jako
světlo.
Je však vyřešen televizní přenos větší vzdálenosti (obr. Přímým přenosem obraz
promítne katodu ikonoskopu, kde rozkládá prvky.
Televizní vysílače pracují např.(původně obrázky rozkládaly dírkovaným Nipkowovým kotoučem roku
1884), používá přístrojů čistě elektronických. Vodorovná anténa (dipól) horizontální polarizaci,
je kolmá směru vysilači; svislý přijímací dipól vertikální polarizaci.
Přijímač vlnu zachytí, zesílí, detektuje přemění elektrické kmity na
světelné. 429. Celý tento pochod nafilmování rozkladu body
trval starších zařízení jen málo přes minutu. Střídání světlej
ších tmavších bodů mění ikonoskop elektrické kmity, které zesilují a
Obr
