K přenosu větší vzdálenosti, než dosah vysílače, zařizují trati
retranslační stanice, které přijatý signál vysílají automaticky dál. Proto mají být televizní antény nejvýše, aby
měly větší dosah, sít vysílaček musí být mnohem hustší než při rozhlasu. Obrázek (černobílý, 1946 barevný) vytvoří stínítku
obrazovky. nás používá kmitočtové modulace, jíž dosáhne
314
. Stín (čárkovaně), ohyb odraz televizního signálu. Obraz však odrazem také může zkres
lovat, dvojité obrazy, tzv. Překážky zastíní. dvanácti různých kmitočtech (kanálech) urče
ných tak, aby nejméně navzájem rušily.
moduluje jimi vlna vysílače. Střídání světlej
ších tmavších bodů mění ikonoskop elektrické kmity, které zesilují a
Obr.
Je však vyřešen televizní přenos větší vzdálenosti (obr.
Doprovázející zvuk vysílá kmitočtu poněkud odlišném nosného
kmitočtu obrazu. Zvuk obstará reproduktor
vestavěný televizoru. Pražský
televizní vysílač naší vlastní konstrukce zahájil vysílání května 1953.
Televizní vysílače pracují např. Odrazem větších překážek (stačí někdy velká stěna)
vystavených plnému ozářeni televizním signálem někdy umožní příjem na
neobvyklé vzdálenosti několika tisíc km. Celý tento pochod nafilmování rozkladu body
trval starších zařízení jen málo přes minutu. Příjem větší vzdálenost umožní několika-
prvkové (směrové) antény. Tato televizní nosná vlna ultrakrátká,
v Praze kmitočet 49,75 Mc/s, šíří vysílače prostorem podobně jako
světlo. Ohybem dostává
nosná vlna překážku. větších přístrojů pozoruje obraz zvětšený např.(původně obrázky rozkládaly dírkovaným Nipkowovým kotoučem roku
1884), používá přístrojů čistě elektronických. Vodorovná anténa (dipól) horizontální polarizaci,
je kolmá směru vysilači; svislý přijímací dipól vertikální polarizaci. 429. Přímým přenosem obraz
promítne katodu ikonoskopu, kde rozkládá prvky.
Přenášený výjev může filmovat, film ihned vyvolá, ustálí roz
kládá světelné body. 429). duchy.
Přijímač vlnu zachytí, zesílí, detektuje přemění elektrické kmity na
světelné. nakloně
ném zrcadle nebo promítá plátno jako film
