Přímým přenosem obraz
promítne katodu ikonoskopu, kde rozkládá prvky.(původně obrázky rozkládaly dírkovaným Nipkowovým kotoučem roku
1884), používá přístrojů čistě elektronických. Tato televizní nosná vlna ultrakrátká,
v Praze kmitočet 49,75 Mc/s, šíří vysílače prostorem podobně jako
světlo. Překážky zastíní. Zvuk obstará reproduktor
vestavěný televizoru. Obrázek (černobílý, 1946 barevný) vytvoří stínítku
obrazovky. Proto mají být televizní antény nejvýše, aby
měly větší dosah, sít vysílaček musí být mnohem hustší než při rozhlasu. nás používá kmitočtové modulace, jíž dosáhne
314
.
Je však vyřešen televizní přenos větší vzdálenosti (obr.
Televizní vysílače pracují např. duchy. dvanácti různých kmitočtech (kanálech) urče
ných tak, aby nejméně navzájem rušily.
Přenášený výjev může filmovat, film ihned vyvolá, ustálí roz
kládá světelné body. 429. Odrazem větších překážek (stačí někdy velká stěna)
vystavených plnému ozářeni televizním signálem někdy umožní příjem na
neobvyklé vzdálenosti několika tisíc km.
Přijímač vlnu zachytí, zesílí, detektuje přemění elektrické kmity na
světelné. nakloně
ném zrcadle nebo promítá plátno jako film.
moduluje jimi vlna vysílače. Vodorovná anténa (dipól) horizontální polarizaci,
je kolmá směru vysilači; svislý přijímací dipól vertikální polarizaci. Ohybem dostává
nosná vlna překážku. větších přístrojů pozoruje obraz zvětšený např. Střídání světlej
ších tmavších bodů mění ikonoskop elektrické kmity, které zesilují a
Obr.
Doprovázející zvuk vysílá kmitočtu poněkud odlišném nosného
kmitočtu obrazu. Stín (čárkovaně), ohyb odraz televizního signálu. Pražský
televizní vysílač naší vlastní konstrukce zahájil vysílání května 1953. 429).
K přenosu větší vzdálenosti, než dosah vysílače, zařizují trati
retranslační stanice, které přijatý signál vysílají automaticky dál. Obraz však odrazem také může zkres
lovat, dvojité obrazy, tzv. Celý tento pochod nafilmování rozkladu body
trval starších zařízení jen málo přes minutu. Příjem větší vzdálenost umožní několika-
prvkové (směrové) antény
