Stanovíme jistá pravidla pro n
chování těchto vláken, jimž říká silové čáry, podaří tím vyložit většinu n
elektrických jevů. Pak pole vypne hmota k
kapky určí rychlosti jejího pádu (neboť znám zákon, jak rychlost jS(
závisí velikosti kapky). Elektrické pole potřebné udržení nabité pr
kapky vzduchu (aby nepadala) změří. Vhodným rozprašovačem utvoříme mlhu olejových ka- se
piček pozorujeme drobnohledem. -v
Prostor zaplněný silovými čárami bývá zván elektrické pole.
Kdyby byl náboj velmi silný pustili bychom flanel, přiskočil tyči. Tyto paprsky odštěpujíelektrony kc
z atomů vzduchu časem elektron připne některé kapičce. v
Náboj jednoho elektronu dostatečně veliký, aby udržel vzduchu proti
zemské přitažlivosti drobnou kapičku oleje nebovodyzavěšenou taktov elek
trickém poli (přiblížíme-li nabité těleso, tím dostaneme svislého sy
elektrického pole). skutečnosti třením žádná elektřina nevyrábí, m
je kolem nás, neboť všechny věci světě jsou nakonec složeny klad
ných záporných atomů elektřiny, jichž obyčejně stejné množství, těleso v;
je proto „neelektrické“. (p
8. Prostorem, němž kapičky vznášejí, ne
necháme procházet Roentgenovy paprsky. j
zelektrovaný papírek, připojí papírku několik silových čar táhnou jej j
směrem, jímž silové čáry jako gumová vlákna zkracují; nemusí být í
přímý směr, často jsou křivky. Hlavní těchto pravidel jsou: y
1. p. Kapky jsou
mezi dvěma nabitými deskami.
Když třeme ebonit flanelem, ebonit záporný, flanel kladný.
2. Přidáme-li kladné v,
elektrony, náboj vybit, nastala opět rovnováha, tyč neelektrická.
4. ;
Ve skutečnosti taková pružná vlákna prostoru jen představujeme (podle v
nápadu Faradaye před více než 100 léty). Jeho směr
(přesněji říká smysl, směr třeba svislý smysl nahoru nebo dolů) dán
směrem pólu. Konce silových čar představující náboje mohou volně pohybovat č
vodiči, ale jsou přilepeny jednomu místu izolantu. Silové čáry jsou n
kolmé povrchu. Vzdálíme-li n,
je, budou přitahovat, jako kdyby mezi nimi byla napjata gumová vlákna. toho plyne, papírek bude pohybovat t
26
. toho vypočte náboj elektronů.Náboj elektronů měří velmi důmyslným způsobem (pokus MiUikanův). Podél silových čar působí tah, jako byla gumová vlákna, snažící
se stále'zkrátit,
s
3. Silové čáry elektrického pole k(
SÍ
Podle předešlého výkladu bychom mohli mylně domnívat, a
třením vyrábět elektřina. Jakmile něho vletí nějaká lehká část, např. Silová čára začíná vždy kladném končí záporném pólu; čím větší n
je kladný náboj tělesa, tím více’silových čar něho vybíhá. Silové čáry vzájemně^odpuzují. Třením ebonitové tyče přejde jistý počet žá- y
porných částic elektřiny; říkáme, záporný výboj
