Podél silových čar působí tah, jako byla gumová vlákna, snažící
se stále'zkrátit,
s
3. Stanovíme jistá pravidla pro n
chování těchto vláken, jimž říká silové čáry, podaří tím vyložit většinu n
elektrických jevů. toho plyne, papírek bude pohybovat t
26
. (p
8. -v
Prostor zaplněný silovými čárami bývá zván elektrické pole. Elektrické pole potřebné udržení nabité pr
kapky vzduchu (aby nepadala) změří. toho vypočte náboj elektronů. Tyto paprsky odštěpujíelektrony kc
z atomů vzduchu časem elektron připne některé kapičce. Silová čára začíná vždy kladném končí záporném pólu; čím větší n
je kladný náboj tělesa, tím více’silových čar něho vybíhá. Kapky jsou
mezi dvěma nabitými deskami.
Kdyby byl náboj velmi silný pustili bychom flanel, přiskočil tyči. Přidáme-li kladné v,
elektrony, náboj vybit, nastala opět rovnováha, tyč neelektrická.
2. Třením ebonitové tyče přejde jistý počet žá- y
porných částic elektřiny; říkáme, záporný výboj.
Když třeme ebonit flanelem, ebonit záporný, flanel kladný.
4. v
Náboj jednoho elektronu dostatečně veliký, aby udržel vzduchu proti
zemské přitažlivosti drobnou kapičku oleje nebovodyzavěšenou taktov elek
trickém poli (přiblížíme-li nabité těleso, tím dostaneme svislého sy
elektrického pole). Pak pole vypne hmota k
kapky určí rychlosti jejího pádu (neboť znám zákon, jak rychlost jS(
závisí velikosti kapky). Jeho směr
(přesněji říká smysl, směr třeba svislý smysl nahoru nebo dolů) dán
směrem pólu. Silové čáry vzájemně^odpuzují. ;
Ve skutečnosti taková pružná vlákna prostoru jen představujeme (podle v
nápadu Faradaye před více než 100 léty). Prostorem, němž kapičky vznášejí, ne
necháme procházet Roentgenovy paprsky. Jakmile něho vletí nějaká lehká část, např. p. Vhodným rozprašovačem utvoříme mlhu olejových ka- se
piček pozorujeme drobnohledem. j
zelektrovaný papírek, připojí papírku několik silových čar táhnou jej j
směrem, jímž silové čáry jako gumová vlákna zkracují; nemusí být í
přímý směr, často jsou křivky. Konce silových čar představující náboje mohou volně pohybovat č
vodiči, ale jsou přilepeny jednomu místu izolantu.Náboj elektronů měří velmi důmyslným způsobem (pokus MiUikanův). Silové čáry jsou n
kolmé povrchu. Silové čáry elektrického pole k(
SÍ
Podle předešlého výkladu bychom mohli mylně domnívat, a
třením vyrábět elektřina. Hlavní těchto pravidel jsou: y
1. skutečnosti třením žádná elektřina nevyrábí, m
je kolem nás, neboť všechny věci světě jsou nakonec složeny klad
ných záporných atomů elektřiny, jichž obyčejně stejné množství, těleso v;
je proto „neelektrické“. Vzdálíme-li n,
je, budou přitahovat, jako kdyby mezi nimi byla napjata gumová vlákna
