Kapky jsou
mezi dvěma nabitými deskami. v
Náboj jednoho elektronu dostatečně veliký, aby udržel vzduchu proti
zemské přitažlivosti drobnou kapičku oleje nebovodyzavěšenou taktov elek
trickém poli (přiblížíme-li nabité těleso, tím dostaneme svislého sy
elektrického pole).Náboj elektronů měří velmi důmyslným způsobem (pokus MiUikanův). Silové čáry elektrického pole k(
SÍ
Podle předešlého výkladu bychom mohli mylně domnívat, a
třením vyrábět elektřina. j
zelektrovaný papírek, připojí papírku několik silových čar táhnou jej j
směrem, jímž silové čáry jako gumová vlákna zkracují; nemusí být í
přímý směr, často jsou křivky. Silové čáry vzájemně^odpuzují. Prostorem, němž kapičky vznášejí, ne
necháme procházet Roentgenovy paprsky.
4. toho plyne, papírek bude pohybovat t
26
.
Když třeme ebonit flanelem, ebonit záporný, flanel kladný. Jeho směr
(přesněji říká smysl, směr třeba svislý smysl nahoru nebo dolů) dán
směrem pólu.
2. Vhodným rozprašovačem utvoříme mlhu olejových ka- se
piček pozorujeme drobnohledem. Vzdálíme-li n,
je, budou přitahovat, jako kdyby mezi nimi byla napjata gumová vlákna. Přidáme-li kladné v,
elektrony, náboj vybit, nastala opět rovnováha, tyč neelektrická. Hlavní těchto pravidel jsou: y
1. (p
8. toho vypočte náboj elektronů. Elektrické pole potřebné udržení nabité pr
kapky vzduchu (aby nepadala) změří. Silové čáry jsou n
kolmé povrchu. Jakmile něho vletí nějaká lehká část, např. Stanovíme jistá pravidla pro n
chování těchto vláken, jimž říká silové čáry, podaří tím vyložit většinu n
elektrických jevů. p. Pak pole vypne hmota k
kapky určí rychlosti jejího pádu (neboť znám zákon, jak rychlost jS(
závisí velikosti kapky). Silová čára začíná vždy kladném končí záporném pólu; čím větší n
je kladný náboj tělesa, tím více’silových čar něho vybíhá. -v
Prostor zaplněný silovými čárami bývá zván elektrické pole. Tyto paprsky odštěpujíelektrony kc
z atomů vzduchu časem elektron připne některé kapičce. Třením ebonitové tyče přejde jistý počet žá- y
porných částic elektřiny; říkáme, záporný výboj.
Kdyby byl náboj velmi silný pustili bychom flanel, přiskočil tyči. Podél silových čar působí tah, jako byla gumová vlákna, snažící
se stále'zkrátit,
s
3. Konce silových čar představující náboje mohou volně pohybovat č
vodiči, ale jsou přilepeny jednomu místu izolantu. skutečnosti třením žádná elektřina nevyrábí, m
je kolem nás, neboť všechny věci světě jsou nakonec složeny klad
ných záporných atomů elektřiny, jichž obyčejně stejné množství, těleso v;
je proto „neelektrické“. ;
Ve skutečnosti taková pružná vlákna prostoru jen představujeme (podle v
nápadu Faradaye před více než 100 léty)
