Jeho směr
(přesněji říká smysl, směr třeba svislý smysl nahoru nebo dolů) dán
směrem pólu. Tyto paprsky odštěpujíelektrony kc
z atomů vzduchu časem elektron připne některé kapičce. -v
Prostor zaplněný silovými čárami bývá zván elektrické pole. toho vypočte náboj elektronů.
Kdyby byl náboj velmi silný pustili bychom flanel, přiskočil tyči. v
Náboj jednoho elektronu dostatečně veliký, aby udržel vzduchu proti
zemské přitažlivosti drobnou kapičku oleje nebovodyzavěšenou taktov elek
trickém poli (přiblížíme-li nabité těleso, tím dostaneme svislého sy
elektrického pole). Silové čáry jsou n
kolmé povrchu.
2. Elektrické pole potřebné udržení nabité pr
kapky vzduchu (aby nepadala) změří. ;
Ve skutečnosti taková pružná vlákna prostoru jen představujeme (podle v
nápadu Faradaye před více než 100 léty). Silové čáry elektrického pole k(
SÍ
Podle předešlého výkladu bychom mohli mylně domnívat, a
třením vyrábět elektřina. Silová čára začíná vždy kladném končí záporném pólu; čím větší n
je kladný náboj tělesa, tím více’silových čar něho vybíhá. Podél silových čar působí tah, jako byla gumová vlákna, snažící
se stále'zkrátit,
s
3. p. Přidáme-li kladné v,
elektrony, náboj vybit, nastala opět rovnováha, tyč neelektrická. Prostorem, němž kapičky vznášejí, ne
necháme procházet Roentgenovy paprsky.
4. Jakmile něho vletí nějaká lehká část, např. (p
8. Stanovíme jistá pravidla pro n
chování těchto vláken, jimž říká silové čáry, podaří tím vyložit většinu n
elektrických jevů. Silové čáry vzájemně^odpuzují. Konce silových čar představující náboje mohou volně pohybovat č
vodiči, ale jsou přilepeny jednomu místu izolantu. toho plyne, papírek bude pohybovat t
26
.Náboj elektronů měří velmi důmyslným způsobem (pokus MiUikanův). Vzdálíme-li n,
je, budou přitahovat, jako kdyby mezi nimi byla napjata gumová vlákna. Vhodným rozprašovačem utvoříme mlhu olejových ka- se
piček pozorujeme drobnohledem. j
zelektrovaný papírek, připojí papírku několik silových čar táhnou jej j
směrem, jímž silové čáry jako gumová vlákna zkracují; nemusí být í
přímý směr, často jsou křivky. Třením ebonitové tyče přejde jistý počet žá- y
porných částic elektřiny; říkáme, záporný výboj. Pak pole vypne hmota k
kapky určí rychlosti jejího pádu (neboť znám zákon, jak rychlost jS(
závisí velikosti kapky). skutečnosti třením žádná elektřina nevyrábí, m
je kolem nás, neboť všechny věci světě jsou nakonec složeny klad
ných záporných atomů elektřiny, jichž obyčejně stejné množství, těleso v;
je proto „neelektrické“. Hlavní těchto pravidel jsou: y
1. Kapky jsou
mezi dvěma nabitými deskami.
Když třeme ebonit flanelem, ebonit záporný, flanel kladný
