Vakuum podle Faradaye vyplněno pružným „éterem“, který vlast
nosti dielektrika. Při
vodivém spojení nabitých těles silové čáry zmizí, elektřiny vyrovnají
proudem. Vychází severního pólu magnetu běží jižnímu.
Mluvili jsme dosud elektrickém poli silových čárách vzduchu.
Od zelektrovaného předmětu běží tedy všechny strany prostoru
silové čáry jako neviditelná gumová vlákna končí předmětech, které
se jim postaví cesty (tj. Rozdíl napětí měří prací, kterou proud při průtoku mohl vy
konat. Kde jsou silové čáry zhuštěny (je jich více),
tam síla větší. Elektrický náboj tím nepůsobil prostorem
na dálku, ale stal jen koncem velkého počtu neviditelných silových čar. Objem molekul vzduchu ne
patrný proti objemu prázdného prostoru mezi nimi. Také
kolem magnetu vytvoří magnetické pole směr síly něm určuje vždy
silová čára.
27
. Stejně
však může být elektrické pole vzduchoprázdném prostoru, vakuu. Žádná silová čára nemůže začínat končit témže vodiči;
jsou-li dva vodiče spolu vodivě spojeny, nevytvoří mezi nimi silové čáry
(poznáme později, platí jen klidu, tj.1025 molekul, které běhají rychlostí asi 500 m/s, tím, se
stále srážejí, jsou jejich dráhy propletené klikaté.
9. vzduchu míst
nosti asi 3. bez proudu).
V původním Faradayově výkladu nebyly silové čáry jen myšlené, po
važoval fyzikální skutečnost, proto popsal jejich mechanické vlast
nosti, jak tom výše zmínka. Má-li těleso vyšší
potenciál než Země, potenciál kladný; nižší potenciál než Země zá
porný.
O celé zeměkouli říkáme, potenciál rovný nule. svě
telné síti máme napětí 220 voltů (220 V).
Předběhneme trochu výklad tím, vzpomeneme magnet. toho směšná, ale „správná“ definice dielektrika: to
něco nebo nic elektrickém poli. Potenciál čili napětí elektřiny
Je název pro tlak snažící vytlačit kladnou elektřinu tělesa. Obvyklá jednotka rozdílu potenciálů (napětí) jmenuje volt. Silové
čáry vybíhají vždy tělesa, které elektrické napětí vyšší než okolí. Hlavní rozdíl tom, že
magnetické silové čáry jsou vždy uzavřené, nemají tedy začátek ani konec. Elektrické
a magnetické silové čáry nechovají stejně. Jdeme-li nabitou tyčí po
kojem, pohybuje celé elektrické pole námi, konce silových čar běží po
okolních předmětech; nejvíce jich vždy naběhne nejbližších výstupků,
protože silové^čáry samy hledají vždy nejkratší cestu jednoho předmětu
k druhému. vycházejí jednoho náboje druhém končí,
nebo vybíhají paprskovitě jediného náboje).
Vzduch průběh pole velmi nepatrný vliv, protože prostor naplněný
vzduchem prakticky vzato skoro prázdný.prostoru směrem silových čar
