toho směšná, ale „správná“ definice dielektrika: to
něco nebo nic elektrickém poli. Potenciál čili napětí elektřiny
Je název pro tlak snažící vytlačit kladnou elektřinu tělesa.
O celé zeměkouli říkáme, potenciál rovný nule. Při
vodivém spojení nabitých těles silové čáry zmizí, elektřiny vyrovnají
proudem.1025 molekul, které běhají rychlostí asi 500 m/s, tím, se
stále srážejí, jsou jejich dráhy propletené klikaté. bez proudu).
27
.
Předběhneme trochu výklad tím, vzpomeneme magnet. vycházejí jednoho náboje druhém končí,
nebo vybíhají paprskovitě jediného náboje). Obvyklá jednotka rozdílu potenciálů (napětí) jmenuje volt.
Od zelektrovaného předmětu běží tedy všechny strany prostoru
silové čáry jako neviditelná gumová vlákna končí předmětech, které
se jim postaví cesty (tj. Vychází severního pólu magnetu běží jižnímu. Také
kolem magnetu vytvoří magnetické pole směr síly něm určuje vždy
silová čára. Hlavní rozdíl tom, že
magnetické silové čáry jsou vždy uzavřené, nemají tedy začátek ani konec. Elektrický náboj tím nepůsobil prostorem
na dálku, ale stal jen koncem velkého počtu neviditelných silových čar. Žádná silová čára nemůže začínat končit témže vodiči;
jsou-li dva vodiče spolu vodivě spojeny, nevytvoří mezi nimi silové čáry
(poznáme později, platí jen klidu, tj. Stejně
však může být elektrické pole vzduchoprázdném prostoru, vakuu. Kde jsou silové čáry zhuštěny (je jich více),
tam síla větší.
Mluvili jsme dosud elektrickém poli silových čárách vzduchu. vzduchu míst
nosti asi 3.
Vzduch průběh pole velmi nepatrný vliv, protože prostor naplněný
vzduchem prakticky vzato skoro prázdný. Silové
čáry vybíhají vždy tělesa, které elektrické napětí vyšší než okolí. Rozdíl napětí měří prací, kterou proud při průtoku mohl vy
konat.
V původním Faradayově výkladu nebyly silové čáry jen myšlené, po
važoval fyzikální skutečnost, proto popsal jejich mechanické vlast
nosti, jak tom výše zmínka.prostoru směrem silových čar. Má-li těleso vyšší
potenciál než Země, potenciál kladný; nižší potenciál než Země zá
porný. Elektrické
a magnetické silové čáry nechovají stejně.
Vakuum podle Faradaye vyplněno pružným „éterem“, který vlast
nosti dielektrika.
9. svě
telné síti máme napětí 220 voltů (220 V). Jdeme-li nabitou tyčí po
kojem, pohybuje celé elektrické pole námi, konce silových čar běží po
okolních předmětech; nejvíce jich vždy naběhne nejbližších výstupků,
protože silové^čáry samy hledají vždy nejkratší cestu jednoho předmětu
k druhému. Objem molekul vzduchu ne
patrný proti objemu prázdného prostoru mezi nimi
