kov roztaví dřív, než mohou elektrony zrychlit.
Z některých látek, jako jantaru, ebonitu, skla, síry, elektřina rychle ne
uteče, jsou nevodiče elektřiny čili izolanty (izolant dielektrikum; obě
slova značí totéž). Podobně zelektrovat třením
všechno, ale vzniklá elektřina obyčejně hned uteče. Protože mají volné elek
trony velikou energii, nezrychlí ohřevem vodiče. Mluvíme elektronovém plynu, který je
držen povrchovými silami vodiči usnadní výklad elektrické tepelné
vodivosti.
Ebonit dostal tedy třením schopnost přitahovat lehké předměty; říkáme, že
dostal elektrický náboj, zelektrován. vodičů náboj vždy povrchu
(plošný). Můžeme představit, koncích silových čar cosi nehmatatel-
ného nazývá elektrický náboj. Přenos nábojů mezi deskami. elektrický náboj?
Třeme-li ebonitovou tyč kouskem flanelu, přitahuje pak tyč malé kousky
papíru. Běží směrem záporného pólu kladnému,
protéká elektrický proud.e
e
B
l
1
L
L
i
mříži libovolně pohybovat.
Vycházejí tělesa prostoru všemi směry, jakmile dostalo zelektrováním
náboj. Nevzroste však,
všechno teplo spotřebuje jen kmitání mříže.
Zelektrovaný předmět přitahuje tedy lehké hmoty, jako kdyby mezi nimi
byla napjata neviditelná gumová vlákna; říkáme jim silové čáry (též siločáry).
6.
Elektrickým náboj vždy vázán hmotu, samotný nemůže existovat. Zkušenost ukázala roku
1733 (Charles Fay), tento náboj dvojí, kladný záporný, —.
Misto desek mohou být zvonečky, vzniká
elektrická zvonková hra. Tepelné kmitání ato
movou mříž rozruší, tj. Když vodič ohřeje, zvětší kmitání atomů krystalové mříži
a čekali bychom, vzroste rychlost volných elektronů. Napětí působí
pohyb volných elektronů vodičem. Bílý popel spáleného papíru, který
je hodně lehký, přiskočí většímu hřebenu vzdálenost čtvrt metru.
Proto valenční elektrony jmenují také elektrony volné. Palička izo
lovaném vlákně kmitá mezi zvonky, při
pojenými opačným pólům influenčni
elektriky. Látka, níž elektřina
uteče (jako voda sítem), jmenuje vodič elektřiny. Kýve-li mezi dvěma nestejně
nabitými deskami vodič (obr. Můžete zkusit hřebenem.
23
.
Toto’označení zavedl roku 1778 Lichtenberg. 1), aby
se střídavě obou dotýkal, klesá náboj
desek při každém dotyku, čili vodič
přenášívtomto případě kladný náboj
Obr.
Můžeme mluvit o’množství elektrického^náboje. Náboj jejich povrchu mizí pomalu
