Elektrotechnika v teorii a praxi

| Kategorie: Kniha Učebnice  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: PRÁCE, vydavatelství PRAHA Autor: Bohumil Dobrovolný

Strana 26 z 330

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Vycházejí tělesa prostoru všemi směry, jakmile dostalo zelektrováním náboj. Protože mají volné elek­ trony velikou energii, nezrychlí ohřevem vodiče. Přenos nábojů mezi deskami. Můžete zkusit hřebenem. 6. 23 . Můžeme představit, koncích silových čar cosi nehmatatel- ného nazývá elektrický náboj. 1), aby se střídavě obou dotýkal, klesá náboj desek při každém dotyku, čili vodič přenášívtomto případě kladný náboj Obr. Můžeme mluvit o’množství elektrického^náboje. Zelektrovaný předmět přitahuje tedy lehké hmoty, jako kdyby mezi nimi byla napjata neviditelná gumová vlákna; říkáme jim silové čáry (též siločáry). Ebonit dostal tedy třením schopnost přitahovat lehké předměty; říkáme, že dostal elektrický náboj, zelektrován. Proto valenční elektrony jmenují také elektrony volné. kov roztaví dřív, než mohou elektrony zrychlit. Náboj jejich povrchu mizí pomalu. Bílý popel spáleného papíru, který je hodně lehký, přiskočí většímu hřebenu vzdálenost čtvrt metru. Elektrickým náboj vždy vázán hmotu, samotný nemůže existovat. Kýve-li mezi dvěma nestejně nabitými deskami vodič (obr. Napětí působí pohyb volných elektronů vodičem. Tepelné kmitání ato­ movou mříž rozruší, tj. vodičů náboj vždy povrchu (plošný). Palička izo­ lovaném vlákně kmitá mezi zvonky, při­ pojenými opačným pólům influenčni elektriky. Zkušenost ukázala roku 1733 (Charles Fay), tento náboj dvojí, kladný záporný, —.e e B l 1 L L i mříži libovolně pohybovat. elektrický náboj? Třeme-li ebonitovou tyč kouskem flanelu, přitahuje pak tyč malé kousky papíru. Toto’označení zavedl roku 1778 Lichtenberg. Nevzroste však, všechno teplo spotřebuje jen kmitání mříže. Běží směrem záporného pólu kladnému, protéká elektrický proud. Misto desek mohou být zvonečky, vzniká elektrická zvonková hra. Podobně zelektrovat třením všechno, ale vzniklá elektřina obyčejně hned uteče. Z některých látek, jako jantaru, ebonitu, skla, síry, elektřina rychle ne­ uteče, jsou nevodiče elektřiny čili izolanty (izolant dielektrikum; obě slova značí totéž). Mluvíme elektronovém plynu, který je držen povrchovými silami vodiči usnadní výklad elektrické tepelné vodivosti. Když vodič ohřeje, zvětší kmitání atomů krystalové mříži a čekali bychom, vzroste rychlost volných elektronů. Látka, níž elektřina uteče (jako voda sítem), jmenuje vodič elektřiny