Misto desek mohou být zvonečky, vzniká
elektrická zvonková hra.
Vycházejí tělesa prostoru všemi směry, jakmile dostalo zelektrováním
náboj. Protože mají volné elek
trony velikou energii, nezrychlí ohřevem vodiče. Můžeme představit, koncích silových čar cosi nehmatatel-
ného nazývá elektrický náboj. Běží směrem záporného pólu kladnému,
protéká elektrický proud. Zkušenost ukázala roku
1733 (Charles Fay), tento náboj dvojí, kladný záporný, —. Bílý popel spáleného papíru, který
je hodně lehký, přiskočí většímu hřebenu vzdálenost čtvrt metru. Podobně zelektrovat třením
všechno, ale vzniklá elektřina obyčejně hned uteče. elektrický náboj?
Třeme-li ebonitovou tyč kouskem flanelu, přitahuje pak tyč malé kousky
papíru. Látka, níž elektřina
uteče (jako voda sítem), jmenuje vodič elektřiny. Tepelné kmitání ato
movou mříž rozruší, tj. Náboj jejich povrchu mizí pomalu. Palička izo
lovaném vlákně kmitá mezi zvonky, při
pojenými opačným pólům influenčni
elektriky. 1), aby
se střídavě obou dotýkal, klesá náboj
desek při každém dotyku, čili vodič
přenášívtomto případě kladný náboj
Obr. Když vodič ohřeje, zvětší kmitání atomů krystalové mříži
a čekali bychom, vzroste rychlost volných elektronů. Mluvíme elektronovém plynu, který je
držen povrchovými silami vodiči usnadní výklad elektrické tepelné
vodivosti.e
e
B
l
1
L
L
i
mříži libovolně pohybovat.
6.
Proto valenční elektrony jmenují také elektrony volné. Napětí působí
pohyb volných elektronů vodičem.
Elektrickým náboj vždy vázán hmotu, samotný nemůže existovat.
Toto’označení zavedl roku 1778 Lichtenberg.
23
. vodičů náboj vždy povrchu
(plošný).
Ebonit dostal tedy třením schopnost přitahovat lehké předměty; říkáme, že
dostal elektrický náboj, zelektrován. Nevzroste však,
všechno teplo spotřebuje jen kmitání mříže.
Z některých látek, jako jantaru, ebonitu, skla, síry, elektřina rychle ne
uteče, jsou nevodiče elektřiny čili izolanty (izolant dielektrikum; obě
slova značí totéž).
Můžeme mluvit o’množství elektrického^náboje. Kýve-li mezi dvěma nestejně
nabitými deskami vodič (obr.
Zelektrovaný předmět přitahuje tedy lehké hmoty, jako kdyby mezi nimi
byla napjata neviditelná gumová vlákna; říkáme jim silové čáry (též siločáry). kov roztaví dřív, než mohou elektrony zrychlit. Přenos nábojů mezi deskami. Můžete zkusit hřebenem
