Látka, níž elektřina
uteče (jako voda sítem), jmenuje vodič elektřiny. Mluvíme elektronovém plynu, který je
držen povrchovými silami vodiči usnadní výklad elektrické tepelné
vodivosti.
Proto valenční elektrony jmenují také elektrony volné. Palička izo
lovaném vlákně kmitá mezi zvonky, při
pojenými opačným pólům influenčni
elektriky. Náboj jejich povrchu mizí pomalu. vodičů náboj vždy povrchu
(plošný). elektrický náboj?
Třeme-li ebonitovou tyč kouskem flanelu, přitahuje pak tyč malé kousky
papíru.
Z některých látek, jako jantaru, ebonitu, skla, síry, elektřina rychle ne
uteče, jsou nevodiče elektřiny čili izolanty (izolant dielektrikum; obě
slova značí totéž). Běží směrem záporného pólu kladnému,
protéká elektrický proud.
Vycházejí tělesa prostoru všemi směry, jakmile dostalo zelektrováním
náboj.
Misto desek mohou být zvonečky, vzniká
elektrická zvonková hra.
Ebonit dostal tedy třením schopnost přitahovat lehké předměty; říkáme, že
dostal elektrický náboj, zelektrován. Když vodič ohřeje, zvětší kmitání atomů krystalové mříži
a čekali bychom, vzroste rychlost volných elektronů. Bílý popel spáleného papíru, který
je hodně lehký, přiskočí většímu hřebenu vzdálenost čtvrt metru.e
e
B
l
1
L
L
i
mříži libovolně pohybovat. Přenos nábojů mezi deskami. kov roztaví dřív, než mohou elektrony zrychlit. Zkušenost ukázala roku
1733 (Charles Fay), tento náboj dvojí, kladný záporný, —. Nevzroste však,
všechno teplo spotřebuje jen kmitání mříže. Můžeme představit, koncích silových čar cosi nehmatatel-
ného nazývá elektrický náboj. Podobně zelektrovat třením
všechno, ale vzniklá elektřina obyčejně hned uteče. Kýve-li mezi dvěma nestejně
nabitými deskami vodič (obr.
Můžeme mluvit o’množství elektrického^náboje.
Zelektrovaný předmět přitahuje tedy lehké hmoty, jako kdyby mezi nimi
byla napjata neviditelná gumová vlákna; říkáme jim silové čáry (též siločáry).
6.
23
. Můžete zkusit hřebenem. Tepelné kmitání ato
movou mříž rozruší, tj. Napětí působí
pohyb volných elektronů vodičem.
Elektrickým náboj vždy vázán hmotu, samotný nemůže existovat. 1), aby
se střídavě obou dotýkal, klesá náboj
desek při každém dotyku, čili vodič
přenášívtomto případě kladný náboj
Obr.
Toto’označení zavedl roku 1778 Lichtenberg. Protože mají volné elek
trony velikou energii, nezrychlí ohřevem vodiče
