Můžete zkusit hřebenem. elektrický náboj?
Třeme-li ebonitovou tyč kouskem flanelu, přitahuje pak tyč malé kousky
papíru. Tepelné kmitání ato
movou mříž rozruší, tj. kov roztaví dřív, než mohou elektrony zrychlit. Protože mají volné elek
trony velikou energii, nezrychlí ohřevem vodiče.
23
.
Proto valenční elektrony jmenují také elektrony volné. Kýve-li mezi dvěma nestejně
nabitými deskami vodič (obr. Napětí působí
pohyb volných elektronů vodičem.
Ebonit dostal tedy třením schopnost přitahovat lehké předměty; říkáme, že
dostal elektrický náboj, zelektrován.
Zelektrovaný předmět přitahuje tedy lehké hmoty, jako kdyby mezi nimi
byla napjata neviditelná gumová vlákna; říkáme jim silové čáry (též siločáry). Palička izo
lovaném vlákně kmitá mezi zvonky, při
pojenými opačným pólům influenčni
elektriky.
Můžeme mluvit o’množství elektrického^náboje. Náboj jejich povrchu mizí pomalu.
Vycházejí tělesa prostoru všemi směry, jakmile dostalo zelektrováním
náboj. Látka, níž elektřina
uteče (jako voda sítem), jmenuje vodič elektřiny.e
e
B
l
1
L
L
i
mříži libovolně pohybovat.
6. 1), aby
se střídavě obou dotýkal, klesá náboj
desek při každém dotyku, čili vodič
přenášívtomto případě kladný náboj
Obr. Podobně zelektrovat třením
všechno, ale vzniklá elektřina obyčejně hned uteče. Přenos nábojů mezi deskami. vodičů náboj vždy povrchu
(plošný). Běží směrem záporného pólu kladnému,
protéká elektrický proud. Nevzroste však,
všechno teplo spotřebuje jen kmitání mříže.
Elektrickým náboj vždy vázán hmotu, samotný nemůže existovat. Když vodič ohřeje, zvětší kmitání atomů krystalové mříži
a čekali bychom, vzroste rychlost volných elektronů. Mluvíme elektronovém plynu, který je
držen povrchovými silami vodiči usnadní výklad elektrické tepelné
vodivosti.
Toto’označení zavedl roku 1778 Lichtenberg.
Misto desek mohou být zvonečky, vzniká
elektrická zvonková hra. Zkušenost ukázala roku
1733 (Charles Fay), tento náboj dvojí, kladný záporný, —. Bílý popel spáleného papíru, který
je hodně lehký, přiskočí většímu hřebenu vzdálenost čtvrt metru.
Z některých látek, jako jantaru, ebonitu, skla, síry, elektřina rychle ne
uteče, jsou nevodiče elektřiny čili izolanty (izolant dielektrikum; obě
slova značí totéž). Můžeme představit, koncích silových čar cosi nehmatatel-
ného nazývá elektrický náboj
