Proto valenční elektrony jmenují také elektrony volné. Palička izo
lovaném vlákně kmitá mezi zvonky, při
pojenými opačným pólům influenčni
elektriky. Zkušenost ukázala roku
1733 (Charles Fay), tento náboj dvojí, kladný záporný, —.
6. elektrický náboj?
Třeme-li ebonitovou tyč kouskem flanelu, přitahuje pak tyč malé kousky
papíru. Bílý popel spáleného papíru, který
je hodně lehký, přiskočí většímu hřebenu vzdálenost čtvrt metru. Tepelné kmitání ato
movou mříž rozruší, tj. Přenos nábojů mezi deskami. Můžeme představit, koncích silových čar cosi nehmatatel-
ného nazývá elektrický náboj.
Toto’označení zavedl roku 1778 Lichtenberg.
Elektrickým náboj vždy vázán hmotu, samotný nemůže existovat. Můžete zkusit hřebenem. Běží směrem záporného pólu kladnému,
protéká elektrický proud. Podobně zelektrovat třením
všechno, ale vzniklá elektřina obyčejně hned uteče. vodičů náboj vždy povrchu
(plošný). kov roztaví dřív, než mohou elektrony zrychlit.
Misto desek mohou být zvonečky, vzniká
elektrická zvonková hra.
Ebonit dostal tedy třením schopnost přitahovat lehké předměty; říkáme, že
dostal elektrický náboj, zelektrován. Mluvíme elektronovém plynu, který je
držen povrchovými silami vodiči usnadní výklad elektrické tepelné
vodivosti. Náboj jejich povrchu mizí pomalu. Když vodič ohřeje, zvětší kmitání atomů krystalové mříži
a čekali bychom, vzroste rychlost volných elektronů. Látka, níž elektřina
uteče (jako voda sítem), jmenuje vodič elektřiny. Napětí působí
pohyb volných elektronů vodičem.
Můžeme mluvit o’množství elektrického^náboje.e
e
B
l
1
L
L
i
mříži libovolně pohybovat.
23
. Kýve-li mezi dvěma nestejně
nabitými deskami vodič (obr. Protože mají volné elek
trony velikou energii, nezrychlí ohřevem vodiče. Nevzroste však,
všechno teplo spotřebuje jen kmitání mříže.
Vycházejí tělesa prostoru všemi směry, jakmile dostalo zelektrováním
náboj. 1), aby
se střídavě obou dotýkal, klesá náboj
desek při každém dotyku, čili vodič
přenášívtomto případě kladný náboj
Obr.
Z některých látek, jako jantaru, ebonitu, skla, síry, elektřina rychle ne
uteče, jsou nevodiče elektřiny čili izolanty (izolant dielektrikum; obě
slova značí totéž).
Zelektrovaný předmět přitahuje tedy lehké hmoty, jako kdyby mezi nimi
byla napjata neviditelná gumová vlákna; říkáme jim silové čáry (též siločáry)
