Elektrotechnika v teorii a praxi

| Kategorie: Kniha Učebnice  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: PRÁCE, vydavatelství PRAHA Autor: Bohumil Dobrovolný

Strana 26 z 330

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
6. Elektrickým náboj vždy vázán hmotu, samotný nemůže existovat. Protože mají volné elek­ trony velikou energii, nezrychlí ohřevem vodiče. 1), aby se střídavě obou dotýkal, klesá náboj desek při každém dotyku, čili vodič přenášívtomto případě kladný náboj Obr. Z některých látek, jako jantaru, ebonitu, skla, síry, elektřina rychle ne­ uteče, jsou nevodiče elektřiny čili izolanty (izolant dielektrikum; obě slova značí totéž). vodičů náboj vždy povrchu (plošný).e e B l 1 L L i mříži libovolně pohybovat. Palička izo­ lovaném vlákně kmitá mezi zvonky, při­ pojenými opačným pólům influenčni elektriky. Podobně zelektrovat třením všechno, ale vzniklá elektřina obyčejně hned uteče. Napětí působí pohyb volných elektronů vodičem. Přenos nábojů mezi deskami. kov roztaví dřív, než mohou elektrony zrychlit. Vycházejí tělesa prostoru všemi směry, jakmile dostalo zelektrováním náboj. Toto’označení zavedl roku 1778 Lichtenberg. Můžeme představit, koncích silových čar cosi nehmatatel- ného nazývá elektrický náboj. Můžeme mluvit o’množství elektrického^náboje. Když vodič ohřeje, zvětší kmitání atomů krystalové mříži a čekali bychom, vzroste rychlost volných elektronů. Ebonit dostal tedy třením schopnost přitahovat lehké předměty; říkáme, že dostal elektrický náboj, zelektrován. Běží směrem záporného pólu kladnému, protéká elektrický proud. Náboj jejich povrchu mizí pomalu. Zelektrovaný předmět přitahuje tedy lehké hmoty, jako kdyby mezi nimi byla napjata neviditelná gumová vlákna; říkáme jim silové čáry (též siločáry). Nevzroste však, všechno teplo spotřebuje jen kmitání mříže. Proto valenční elektrony jmenují také elektrony volné. elektrický náboj? Třeme-li ebonitovou tyč kouskem flanelu, přitahuje pak tyč malé kousky papíru. Misto desek mohou být zvonečky, vzniká elektrická zvonková hra. Bílý popel spáleného papíru, který je hodně lehký, přiskočí většímu hřebenu vzdálenost čtvrt metru. Mluvíme elektronovém plynu, který je držen povrchovými silami vodiči usnadní výklad elektrické tepelné vodivosti. Látka, níž elektřina uteče (jako voda sítem), jmenuje vodič elektřiny. Můžete zkusit hřebenem. Zkušenost ukázala roku 1733 (Charles Fay), tento náboj dvojí, kladný záporný, —. Kýve-li mezi dvěma nestejně nabitými deskami vodič (obr. 23 . Tepelné kmitání ato­ movou mříž rozruší, tj