Zkušenost ukázala roku
1733 (Charles Fay), tento náboj dvojí, kladný záporný, —. Můžeme představit, koncích silových čar cosi nehmatatel-
ného nazývá elektrický náboj. Když vodič ohřeje, zvětší kmitání atomů krystalové mříži
a čekali bychom, vzroste rychlost volných elektronů.
6. Kýve-li mezi dvěma nestejně
nabitými deskami vodič (obr. Náboj jejich povrchu mizí pomalu. Látka, níž elektřina
uteče (jako voda sítem), jmenuje vodič elektřiny. Tepelné kmitání ato
movou mříž rozruší, tj. Přenos nábojů mezi deskami.
Ebonit dostal tedy třením schopnost přitahovat lehké předměty; říkáme, že
dostal elektrický náboj, zelektrován.
Toto’označení zavedl roku 1778 Lichtenberg.
Z některých látek, jako jantaru, ebonitu, skla, síry, elektřina rychle ne
uteče, jsou nevodiče elektřiny čili izolanty (izolant dielektrikum; obě
slova značí totéž). 1), aby
se střídavě obou dotýkal, klesá náboj
desek při každém dotyku, čili vodič
přenášívtomto případě kladný náboj
Obr.
Proto valenční elektrony jmenují také elektrony volné. Protože mají volné elek
trony velikou energii, nezrychlí ohřevem vodiče. Mluvíme elektronovém plynu, který je
držen povrchovými silami vodiči usnadní výklad elektrické tepelné
vodivosti. Běží směrem záporného pólu kladnému,
protéká elektrický proud. Nevzroste však,
všechno teplo spotřebuje jen kmitání mříže.
Elektrickým náboj vždy vázán hmotu, samotný nemůže existovat. Napětí působí
pohyb volných elektronů vodičem.
Misto desek mohou být zvonečky, vzniká
elektrická zvonková hra.
Můžeme mluvit o’množství elektrického^náboje.
23
. elektrický náboj?
Třeme-li ebonitovou tyč kouskem flanelu, přitahuje pak tyč malé kousky
papíru. Podobně zelektrovat třením
všechno, ale vzniklá elektřina obyčejně hned uteče. Palička izo
lovaném vlákně kmitá mezi zvonky, při
pojenými opačným pólům influenčni
elektriky. Můžete zkusit hřebenem. vodičů náboj vždy povrchu
(plošný). kov roztaví dřív, než mohou elektrony zrychlit.
Zelektrovaný předmět přitahuje tedy lehké hmoty, jako kdyby mezi nimi
byla napjata neviditelná gumová vlákna; říkáme jim silové čáry (též siločáry).e
e
B
l
1
L
L
i
mříži libovolně pohybovat.
Vycházejí tělesa prostoru všemi směry, jakmile dostalo zelektrováním
náboj. Bílý popel spáleného papíru, který
je hodně lehký, přiskočí většímu hřebenu vzdálenost čtvrt metru
