Přebytek záporných elektronů proudí tam,
kde jich nedostatek, ale spojení látkou, neboť katodě bude
z roztoku modré skalice vylučovat měď anodě kyselina sírová. Aby nebylo třeba
velkých napětí pro uvolnění elektronů kovu, užije katody žhavené, níž
elektrony unikají snadněji, neboť tepelná energie přemáhá zde výstupní práci
potřebnou, aby elektron vystoupil kovu.tróny atomy, tím vzniká ztráta, která musí být hrazena napětím zdroje
na vodič připojeného. Proto
jsou součásti sob vodě uvolněny čili disociovány. Nejsou-li pásma, kde
elektrony probíhají, spojitá, nemohou elektrony hmotou protékat, pak se
jeví hmota jako izolant. Udělíme-li elektronům velkým napětím velkou
rychlost, nesměřují již anodě, ale vytvoří svazek prostorem letících elek
tronů, jak můžeme pozorovat katodové trubici. Atomy kovů jsou krystalech seřa
zeny pravidelné prostorové mřížky. Také tomto případě fyzikální
pochod složitýa vyžaduje zvláštní studium. Její elektrony jsou jádru vázány poměrně slabě, mohou od
loučit. Jako ilustrace neznámých vlast
ností hmoty slouží zde úkaz, letící elektron chová jako světelný paprsek,
projde-li tenkou kovovou blankou, přičemž vytvoří tzv. Říkáme jim elektrony valenční. interferenční kruhy,
které lze vysvětlit jen vlnovou teorií.
Slupka drah elektronů, která jádra nejdále, nebývá elektrony plně
obsazena. Popsaným způsobem
se pohybují elektrony látkou, mohou však pohybovat volným prostorem
(jiskra) elektřina může procházet vodivým roztokem kovových solí čili
elektrolytem.
Upravíme-li vhodné elektrody skleněné nádobě, níž vyčerpáme
vzduch, mohou při dostatečném napětí elektrony procházet katody
k anodě volným prostorem.
Zde vedení elektřiny spojeno přímým transportem látky. Valenční elektrony mohou této
22
.
Jsou-li však pásma velmi blízko, jsou-li prostorech mezi atomy vtrou-
šené nečistoty nebo umělé příměsi, chová hmota jako polovodič. Vložíme-li roztoku
kovové elektrody spojené zdrojem napětí, budou jednotlivé součásti čili
ionty pohybovat jednak směru kladné elektrodě čili anodě, jednak
k záporné elektrodě čili katodě.
Projevuje zahřátím vodiče jako Jouleovo teplo. tedy
průchod elektřiny tomto případě spojen zvětšováním váhy katody
a ubýváním váhy anody; složitých solí není nijak jednoduchý. Soudržnost
mezi jednotlivými součástmi kovové soli, například soli kuchyňské (což je
chlorid sodný obsahuje molekule jeden atom sodíku jeden atom chlóru),
závisí prostředí, němž sůl je, přesně řečeno dielektrické konstantě
prostředí, čím větší konstanta, tím úměrně klesají soudržné síly, proto
ve vodě, která konstantu asi 60, klesnousoudržnésílyna šedesátinu. Průchod
elektronů polovodičem však velmi složitý; hlavní rozdíl mezi vodivým
kovem polovodičem tom, elektrickýodpor kovového vodiče otep
lením roste, kdežto odpor polovodiče oteplením klesá
