Upravíme-li vhodné elektrody skleněné nádobě, níž vyčerpáme
vzduch, mohou při dostatečném napětí elektrony procházet katody
k anodě volným prostorem.tróny atomy, tím vzniká ztráta, která musí být hrazena napětím zdroje
na vodič připojeného. Popsaným způsobem
se pohybují elektrony látkou, mohou však pohybovat volným prostorem
(jiskra) elektřina může procházet vodivým roztokem kovových solí čili
elektrolytem. Říkáme jim elektrony valenční.
Slupka drah elektronů, která jádra nejdále, nebývá elektrony plně
obsazena. interferenční kruhy,
které lze vysvětlit jen vlnovou teorií.
Zde vedení elektřiny spojeno přímým transportem látky.
Jsou-li však pásma velmi blízko, jsou-li prostorech mezi atomy vtrou-
šené nečistoty nebo umělé příměsi, chová hmota jako polovodič. Nejsou-li pásma, kde
elektrony probíhají, spojitá, nemohou elektrony hmotou protékat, pak se
jeví hmota jako izolant. Udělíme-li elektronům velkým napětím velkou
rychlost, nesměřují již anodě, ale vytvoří svazek prostorem letících elek
tronů, jak můžeme pozorovat katodové trubici. Vložíme-li roztoku
kovové elektrody spojené zdrojem napětí, budou jednotlivé součásti čili
ionty pohybovat jednak směru kladné elektrodě čili anodě, jednak
k záporné elektrodě čili katodě. Valenční elektrony mohou této
22
.
Projevuje zahřátím vodiče jako Jouleovo teplo. Přebytek záporných elektronů proudí tam,
kde jich nedostatek, ale spojení látkou, neboť katodě bude
z roztoku modré skalice vylučovat měď anodě kyselina sírová. tedy
průchod elektřiny tomto případě spojen zvětšováním váhy katody
a ubýváním váhy anody; složitých solí není nijak jednoduchý. Její elektrony jsou jádru vázány poměrně slabě, mohou od
loučit. Aby nebylo třeba
velkých napětí pro uvolnění elektronů kovu, užije katody žhavené, níž
elektrony unikají snadněji, neboť tepelná energie přemáhá zde výstupní práci
potřebnou, aby elektron vystoupil kovu. Atomy kovů jsou krystalech seřa
zeny pravidelné prostorové mřížky. Proto
jsou součásti sob vodě uvolněny čili disociovány. Také tomto případě fyzikální
pochod složitýa vyžaduje zvláštní studium. Soudržnost
mezi jednotlivými součástmi kovové soli, například soli kuchyňské (což je
chlorid sodný obsahuje molekule jeden atom sodíku jeden atom chlóru),
závisí prostředí, němž sůl je, přesně řečeno dielektrické konstantě
prostředí, čím větší konstanta, tím úměrně klesají soudržné síly, proto
ve vodě, která konstantu asi 60, klesnousoudržnésílyna šedesátinu. Jako ilustrace neznámých vlast
ností hmoty slouží zde úkaz, letící elektron chová jako světelný paprsek,
projde-li tenkou kovovou blankou, přičemž vytvoří tzv. Průchod
elektronů polovodičem však velmi složitý; hlavní rozdíl mezi vodivým
kovem polovodičem tom, elektrickýodpor kovového vodiče otep
lením roste, kdežto odpor polovodiče oteplením klesá
