Tím, elektron při oběhu kolem jádra ještě točí, mění maličký
magnet.
Spin elektronu rozhodující pro magnetické vlastnosti kovů, jimž říkáme
feromagnetické (železo, nikl, kobalt, chróm). Pauli objevil pravidlo, atomu nemohou být více než dva elek
trony jedné slupce stejné dráze, avšak tyto dva elektrony sebe
liší.
Tím jejich dráhy trochuďiší vlivem magnetických polí.
Snadnou úvahou dospějeme přesvědčení, energii, které třeba ke
zvednutí lístků při každé otáčce, musí dodávat náboj koule, jehož podstatně
ubývá, koule konečně musela zastavit, nebot svou energii vyzářila. Dráha však není přímočará. Bohr překonal tuto nesnáz poznatkem (teprve
později teoreticky ověřeným), kolem jádra existují přece jen diskrétní
dráhy, nichž kroužící elektron energii nevyzařuje. spin.zemí spojenou destičku, které roztažené lístky dotknou, vybije elek
troskop. Dva elektrony téže slupce musí točit proti sobě.
čím větší bude kmitočet, tím větší energetický obsah vyzářeného fotonu;
jeho energii můžeme vyznačit součinem: hv. Elektrické’síly vznikají oběhem elektronů, magnetické síly vznikají
vlivem spinu. Dráhy elektronů tedy od
sebe liší vytvářejí jednotlivých slupkách skupiny, které jsou značeny
písmeny Tyto dráhy některých kovů překrývají, takže elek
trony mohou přejít nových drah, aniž vyzařují energii.
Součinitel jmenuje konstanta Planckova. Elektrony obíhají kvantových
dráhách tvořících jednotlivé slupky značené písmeny každé
slupce obíhá jen jistý počet elektronů, ale jejich dráhy nemohou být zcela
stejné. Jeden úder kladiva
znamená potom nejmenšf množství účinku celá spotřebovaná energie
musí tedy být rovna násobenému počtem úderů složitějších prvků
obsahuje jádro více protonů, ale právě tolik kroužících elektronů, jichž má
prvek uran 92, umělý prvek curium 96. Mají totiž nejen pohyb kolem jádra, ale vlastní pohyb kolem své osy,
tzv. Buď elektron točí'souhlasně se’smyslem oběhu,"nebo'se točí
proti smyslu oběhu.
Takových drah mnoho, nich může elektron kroužit bez vyzařování
energie. Proto jednotlivé možné dráhy jmenují
též dráhy kvantové. Obsah uvedené elementární
rovnice snadno představíme, budeme-li energii považovat práci po
třebnou například vykování součásti kusu oceli. Uspořádání se
ještě mění působností dalších atomů kovu, tak vznikají kovech překrý
vající dráhy, kudy elektrony mohou zcela volně beze ztráty energie pro
tékat. Vyzařovanou energii lze nejen pozorovat, ale též snadno
měřit spektroskopem, němž projeví jako světlo určitého kmitočtu (ný). Při každém zakřivení dráhy působí elek-
21
.
Kroužící elektron skutečném atomu ovšem vyzářil energii podobě
světla různé vlnové délky. Jakmile však elektron vyšší dráhy přejde některé dovolené
dráhy nižší, vyzáří ihned elementární množství energie, jeden foton nebo
jedno elementární kvantum energie
