Kdybychom postavili lístkový elektroskop
tak, aby koule při otáčení vždy jednou otáčku elektroskopu přiblížila,
roztáhnou lístky při každém přiblížení; upravíme-li proti nim kovovou se
20
. Proud pak proudem elektronů
v drátě. jistých okolností, hlavně při atomickém bombardo
vání, lze zjistit, jader atomů oddělují částice (tzv.
Je jisté, hrubý mechanický model brzo zastaví svém pohybu, to
vlivem tření koule vzduch nepružností vlákna; ale kdyby těchto pře
kážek nebylo, nemohl příliš dlouho setrvat pohybu, protože budí okolí
také náboje, které vyrovnávají.
Elektron však ukazuje svým chováním ještě jiné netušené vlastnosti
hmoty, které zpočátku jeví nepochopitelnými, dokud nemáme jasný názor
na chování hmoty. Jsou ovšem ještě síly jiného druhu, které vážou
hmotné částice sobě, ale zde není třeba jimi zabývat. tedy
závažná otázka, jak vůbec mohou elektrony kovu pohybovat, působí-li
na síly protonů; odpověď není právě lehká.
V hmotných částicích nejsou však elektrony volné, protože jsou vázány
přitažlivými silami protonů, nimiž dohromady tvoří hmotný atom. pozitrony), které
mají stejnou masu, avšak náboj kladný stejně veliký jako záporný náboj
elektronů.ností masy, kterou známe všech těles jako gravitaci, tedy sílu, jež řídí
pravidelný oběh nebeských těles.
To podstata starší Broglieho poučky, hmota rovnocenná energii,
že tedy hmota jen určitou formou energie. Atom obsahuje těžké jádro, kolem něhož krouží elek
trony, přitahovány jádru jako planety Slunci. Vodíkové jádro obsahuje
jediný proton, kolem něhož krouží jediný elektron.
Podstatu této námitky pochopíme snadněji, představíme-li model ma
kroskopickém měřítku, tak, jako nějaká vodivá elektrická nabitá
koule zavěšená vlákně kroužila kolem hmotného středu, který představuje
jádro. Místo kývavého pohybu jsme zavěšené kouli udělili vnějším nárazem
pohyb krouživý. Protože síly jsou vyrov
nány, jeví navenek atom jako neelektrické neutrální těleso.
Je třeba všimnout, jaký poměr protonů elektronům atomu; nej
lépe nás tom poučí atom nejjednoduššího prvku vodíku, jehož model tak
dokonale popsal Bohr. Přitažlivá síla právě
vyvážena silou odstředivou vznikající otáčením. Takový model
atomu navrhl již Rutherford, ale byl tehdy vědom vážné námitky proti
jeho stabilitě, neboť takový atom musel vyzařovat energii nakonec by
elektron spadl jádra. Setká-li pozitron záporným elektronem, promění záření.
Zákon, jímž řídí gravitační síla, stejné znění jako zákon přitažli
vosti zelektrovaných nebo zmagnetovaných těles, který později poznáme
jako zákon Coulombův. Běžné jevy elektrické jsou však
způsobeny záporným elektronem volný elektrický náboj projevuje
pouze přítomností elektronů, které stejnými elektrony odpuzují, ale při
tahují masy, nichž elektronů nedostatek
