vodorovnou osu
budeme značit kladné záporné svislou kladné záporné B.
špitálními pery udržujícími nulovou polohu stálý, neproměnný. Nyní proběhnutí úseku 4,5 zase
obrátíme směr proudu odmagnetujeme vzorek zvyšováním proudu podél
121
.
Vyjdeme-li zcela nemagnetického vzorku (tedy nulového bodu) a
budeme-li postupně proud zvětšovat měřit jednotlivé indukceB pro danéH,
dostaneme počáteční křivku 0,1, kterou nazýváme krivicou nulovou nebo též
panenskou. tedy 0,3 K.
Cívka tvoří vlastně součást magnetoelektrického měřicího přístroje zná
mého pod jménem Deprézův přístroj, avšak proud cívce, který přiváděn
Obr. Průběh sycení poli H
zakreslíme podle údajů přístroje graficky obr.
Zvětšujeme-li dále proud, dospějeme postupně maxima obráceného sy
cení bodě podle úseku křivky 3,4. Magnetismus vzorku
však neklesne nulu zachová hodnotu 0,2, kterou nazýváme remanencí
R. Magnetizační proud pak měřítkem magnetizace, kterou
můžeme udávat oerstedech nebo ampérzávitech.němž volně otáčí malá cívečka spojená ručkou ukazující stupnici. Abychom remanentní magnetismus zrušili, musíme obrátit směr magne-
tizačního proudu zvolna jej zvětšovat. Dosáhneme-li maxima bodě budeme odtud magnetizační
proud zmenšovat nulu, tím dostaneme úsek 1,2. Magnetismus zvolna poklesne na
nulu podél úseku 2,3; zrušení sil magnetismus udržujících jsme potřebo
vali pole 0,3 které mírou koercitivní síly feromagnetika. Obr. 133. 134. Zmenšujeme-li odtud proud, zůstane
zase železe remanentní magnetismus při nulové magnetizaci bodě 5,
a úsek 0,5 0,2 zase remanencí.
Uvnitř cívky pevné železné jádro tvořící magnetickou spojku mezi ná
stavky cívky vedeme proud článku přes miliampérmetr nasta
vitelný reostatem r. 134. Naproti
tomu opačně než Deprézova přístroje měníme magnetismus železa, jehož
mírou výchylka ručky, stupnice může být cejchována přímo gaussech
nebo weberech/m2
