Průběh sycení poli H
zakreslíme podle údajů přístroje graficky obr.
Uvnitř cívky pevné železné jádro tvořící magnetickou spojku mezi ná
stavky cívky vedeme proud článku přes miliampérmetr nasta
vitelný reostatem r. Magnetismus vzorku
však neklesne nulu zachová hodnotu 0,2, kterou nazýváme remanencí
R. Nyní proběhnutí úseku 4,5 zase
obrátíme směr proudu odmagnetujeme vzorek zvyšováním proudu podél
121
. tedy 0,3 K.
Zvětšujeme-li dále proud, dospějeme postupně maxima obráceného sy
cení bodě podle úseku křivky 3,4. 133. 134. Magnetismus zvolna poklesne na
nulu podél úseku 2,3; zrušení sil magnetismus udržujících jsme potřebo
vali pole 0,3 které mírou koercitivní síly feromagnetika. Dosáhneme-li maxima bodě budeme odtud magnetizační
proud zmenšovat nulu, tím dostaneme úsek 1,2. Obr.
špitálními pery udržujícími nulovou polohu stálý, neproměnný. Magnetizační proud pak měřítkem magnetizace, kterou
můžeme udávat oerstedech nebo ampérzávitech. vodorovnou osu
budeme značit kladné záporné svislou kladné záporné B. 134. Naproti
tomu opačně než Deprézova přístroje měníme magnetismus železa, jehož
mírou výchylka ručky, stupnice může být cejchována přímo gaussech
nebo weberech/m2.němž volně otáčí malá cívečka spojená ručkou ukazující stupnici.
Vyjdeme-li zcela nemagnetického vzorku (tedy nulového bodu) a
budeme-li postupně proud zvětšovat měřit jednotlivé indukceB pro danéH,
dostaneme počáteční křivku 0,1, kterou nazýváme krivicou nulovou nebo též
panenskou. Zmenšujeme-li odtud proud, zůstane
zase železe remanentní magnetismus při nulové magnetizaci bodě 5,
a úsek 0,5 0,2 zase remanencí.
Cívka tvoří vlastně součást magnetoelektrického měřicího přístroje zná
mého pod jménem Deprézův přístroj, avšak proud cívce, který přiváděn
Obr. Abychom remanentní magnetismus zrušili, musíme obrátit směr magne-
tizačního proudu zvolna jej zvětšovat
