1 toho
vzorec (79). Diamagnetické látky mají susceptibilitu [xr— stálou, nezávislou
na intenzitě magnetického pole menší než Jejich měrná susceptibilita
nezávisí teplotě. 131, 132); feromagnetické
(ferum železo, magnetickém poli silně zmagnetují); ferimagnetické
(ferity); antiferomagnetické.
Podle magnetizacev magnetickém
poli jsou látky: diamagnetické (dia =
= napříč, tyčinka postaví mag
netickém poli podélnou osou napříč
pole); paramagnetické (para stejný
směr, tyčinka postaví magne
tickém poli podélnou osou směru
pole, obr.
Zavedení předchozíchdefinicí bylo
nutné, abychom mohli určovat mag
netické vlastnosti látek; jejich mě
ření byly vypracovány důmyslné
návody, jimiž nemůžeme po
drobněji zabývat.tedy intenzita magnetizace rovna dodatečné magnetické indukci vyvo
lané vložením jádra; jednotku voltsec/m2. Četné látky mají
[X, asi Změříme nich zmag-
netování jxr vypočítáme uve
dených rovnic.
Poměr susceptibility hustotě nazývá mérná magnetická susceptibilita
X „le (81)
Stejně bývá značen poměr n/y, kde měrná váha, nazvaný součinitel
magnetizace.
3.8.
Diamagnetismus. Jsou např.
1.
Látka:
x txr =
z =
vodík H2
— 0,002
— 25
měď voda H2O vizmut (kov)
— 9,0 152 10-®
— 1,13 —9,0 —15,6 10~9m3/kg
119
.
Paramagnetismus. Magnetická susceptibilita [xr J/BP (80)
je dána podílem intenzity magnetizace hmoty magnetické indukce prázdné
cívky.:
Obr.
Obr. 131. 132. také definovat jinak:
J magnetický moment objemem (79)
Plyne rovnice (71); obdélná bedna základnou délkou zmagne-
tována stejnorodě; zmagnetováním vytvoří magnetický tok 8,
jeho magnet, moment rovnice (74) J
