Indukční silové magnetické čáry jsou vždy uzavřené, nikde nezačínají
ani nekončí jako elektrické čáry. Zmagnetování čili intenzita magnetizace
J Hv. 130. elektromagnetu obr.
2. Tangenty úhlů dopadu jsou poměru permeabilit prostředí:
tg (z2
Protože železa veliké proti p,2 vzduchu (např.p0 ([Lr (78)
118
. Obr.our [T; číslo, H/m, Az/m] (77a)
Intenzita magnetického silového pole závisí prostředí, indukční čáry však
na prostředí nezávisí; můžeme považovat prvotní jev říkat, vy
volají silové čáry počtu závislém prostředí. 128 intenzita magnetického pole mezeře
násobek intenzity, kterou měl magnet bez jádra. 130. Magnetická indukční trubice.
procházejí, musí tam čáry zhustit, čili indukce roste. Proto také neexistuje skutečné magnetické
množství, jehož nositelem byly konce siločar, proto jsou oba póly
každého magnetu stejně silné. 129. Představujeme si,
že indukční čáry probíhají uzavřené indukční trubici, která může mít pro
měnlivý průřez, obr. 000 G. Tím, vložíme indukčním trubicím cesty
železo, měníme podle potřeby jejich průřez předpisujeme jim jistou cestu. 129.
Přecházejí-li indukční čáry jednoho prostředí druhého, lámou se,
obr.
Čáry, které nám tak nepodaří ovládnout, tvoří rozptyl. Když upraví póly
s kuželovými špičkami proti sobě, dosáhne intenzity 10* A/m, čili
magnetické indukce tj. 3000 1), vystupují
indukční čáry při velkých úhlech dopadu železe téměř kolmo vzduchu.
Příklad. Lom indukčních čar. Permeabilita železa 3000krát větší než permeabilita vzduchu.
tg/J tg« 88° 0,0104;^ 38'
Vidíme, indukční čára vychází železa téměř kolmo.
Indukční čára železe běží pod úhlem 88° normále láme do
vzduchu. Když zužuje průřez, jímž indukční čáry
Obr.p
