Indukční čára železe běží pod úhlem 88° normále láme do
vzduchu. 3000 1), vystupují
indukční čáry při velkých úhlech dopadu železe téměř kolmo vzduchu.
tg/J tg« 88° 0,0104;^ 38'
Vidíme, indukční čára vychází železa téměř kolmo.
Indukční silové magnetické čáry jsou vždy uzavřené, nikde nezačínají
ani nekončí jako elektrické čáry.p0 ([Lr (78)
118
. 129. Tím, vložíme indukčním trubicím cesty
železo, měníme podle potřeby jejich průřez předpisujeme jim jistou cestu.
Přecházejí-li indukční čáry jednoho prostředí druhého, lámou se,
obr. Lom indukčních čar. Když zužuje průřez, jímž indukční čáry
Obr. Obr.
procházejí, musí tam čáry zhustit, čili indukce roste. 129.
2. 000 G. elektromagnetu obr. 130. Když upraví póly
s kuželovými špičkami proti sobě, dosáhne intenzity 10* A/m, čili
magnetické indukce tj.p. Magnetická indukční trubice. Zmagnetování čili intenzita magnetizace
J Hv. 128 intenzita magnetického pole mezeře
násobek intenzity, kterou měl magnet bez jádra. Proto také neexistuje skutečné magnetické
množství, jehož nositelem byly konce siločar, proto jsou oba póly
každého magnetu stejně silné. 130. Permeabilita železa 3000krát větší než permeabilita vzduchu. Tangenty úhlů dopadu jsou poměru permeabilit prostředí:
tg (z2
Protože železa veliké proti p,2 vzduchu (např.our [T; číslo, H/m, Az/m] (77a)
Intenzita magnetického silového pole závisí prostředí, indukční čáry však
na prostředí nezávisí; můžeme považovat prvotní jev říkat, vy
volají silové čáry počtu závislém prostředí.
Čáry, které nám tak nepodaří ovládnout, tvoří rozptyl. Představujeme si,
že indukční čáry probíhají uzavřené indukční trubici, která může mít pro
měnlivý průřez, obr.
Příklad
