Při provozu soustavy musel být dispozici dobrý radio
přijímač, něhož vedly televizní impulsy neonové lampy.36 pak pracoval problému kva
litního přenosu obrazu.
Jaroslav Šafránek své pokusy televizí začal laboratoři Fyzikálního ústavu Uni
verzity Karlovy Praze době, kdy již Velké Británii, Německu, Fran
cii SSSR experimentovalo pokusným vysíláním nízkořádkové mechanické te
levize. této práci byl úspěšný. let plně zaměřil na
výzkum televizního vysílání odborné podpory svých spolupracovníků radio
amatérských spolcích, svých studentů finančního přispění některých pražských
podnikatelů firem (Baťa, Pála, Philips), ministerstva školství osvěty mecenášů
z agrární strany. Aparatura podstatě skládala snímacího zařízení, které rozkládalo
obraz třiceti řádků Nipkowovým kotoučem. Cesta trvalajeden rok Šafránek při nav
štívil fyzikální ústavy Francii, Německu Británii.roce 1927 univerzitě Praze habilitoval pro experimentální fyziku deset
let později tuto habilitaci rozšířil pro ČVUT)34 koncem 20. roce 1925 však rozhodl pro studijní cestu,35 během níž ověřil získané po
znatky své literatury prohloubil je.37 Jako čidlo byl použit plněný foto-
článek neonová lampa. Naopak dovedl velice
přesně odhadnout nejlepší technické provedení televizních zahraničních soustav,
z nichž nejpříhodnější zdála Bairdova. Její části tvořily elementy mechanické te
levize. Šafránek svou první televizní soustavu stavěl pět let do
vezených součástek, které sám kupoval. Osvojil technickou
problematiku televizního vysílání dokonce tak dobře, roce 1928 udivil znač
nými teoretickými vědomostmi televizi průkopníka britské televize Johna Logic
Bairda (1888-1946). Šafránek, poučen
svým studiem oftalmologie, již vycházel toho, lidské oko vnímá obraz jako ne-
rozložený celek.39
Obraz přebíral Šafránek berlínských londýnských vysílačů, které vysílaly na
počátku 30. důsledku nestejnoměrné in
53
. Jeho zájem poté přesunul výzkum přenosu kvalitního obrazu, který by
působil prostorovým plastickým dojmem. Vlastní obraz rozdělil dvou částí. let obrazový materiál pásmech středních vln.38 Světelný paprsek modeloval Kerrovým článkem. konstrukci přístrojů tedy nezačínal zelené louce. Šafránkem sestave
ných jednoduchých přijímačích bylo možné zachytit obrázek velikosti zhruba poš
tovní známky třiceti řádcích. Nepohyblivý díl přenášel bodech, přičemž chvílemi doplňoval in
tenzitu, přes statický díl překládal pohyblivou část. zobrazovacím
zařízení pak obraz reprodukoval motorkem synchronizačním zařízením,
tzv. Úsek, který byl pohybu, byla
osoba, stroj zobrazení jakéhokoliv děje, vysílal vždy jako celek, nezávisle dal
ším obrazu. Tato omezená možnost příjmu vadila Safránkovi
nejvíce, proto pokoušel zvyšovat řádkovou normu obrazu devadesát více
řádek. Obraz byl teh
dy světě připravován podle Bairda. roce 1929 bezmála čtyřicetiletý Šafránek začal experi
mentální přípravou své televizní soustavy.
Prvotním impulsem pro zájem přenos obrazů dálku byla Šafránková diserta
ce. Období 30. Čípky lidského oka nahradil vysílání příjmu systémem foto-
článků. Weillerovým kolem. let bylo pro Šafránka nejplodnějším, protože něm
přivedl svět nejen svou verzi mechanické televize, ale způsob kvalitní činnosti
zobrazovací aparatury. Ten jednoduše rozkládal obraz pomocí Nip-
kowova kotouče body, byly přeneseny opět složeny
