Tato omezená možnost příjmu vadila Safránkovi
nejvíce, proto pokoušel zvyšovat řádkovou normu obrazu devadesát více
řádek. této práci byl úspěšný. roce 1929 bezmála čtyřicetiletý Šafránek začal experi
mentální přípravou své televizní soustavy. Jeho zájem poté přesunul výzkum přenosu kvalitního obrazu, který by
působil prostorovým plastickým dojmem. Vlastní obraz rozdělil dvou částí. Čípky lidského oka nahradil vysílání příjmu systémem foto-
článků. Obraz byl teh
dy světě připravován podle Bairda. Úsek, který byl pohybu, byla
osoba, stroj zobrazení jakéhokoliv děje, vysílal vždy jako celek, nezávisle dal
ším obrazu. let plně zaměřil na
výzkum televizního vysílání odborné podpory svých spolupracovníků radio
amatérských spolcích, svých studentů finančního přispění některých pražských
podnikatelů firem (Baťa, Pála, Philips), ministerstva školství osvěty mecenášů
z agrární strany.
Jaroslav Šafránek své pokusy televizí začal laboratoři Fyzikálního ústavu Uni
verzity Karlovy Praze době, kdy již Velké Británii, Německu, Fran
cii SSSR experimentovalo pokusným vysíláním nízkořádkové mechanické te
levize. Naopak dovedl velice
přesně odhadnout nejlepší technické provedení televizních zahraničních soustav,
z nichž nejpříhodnější zdála Bairdova. let obrazový materiál pásmech středních vln. Období 30. Aparatura podstatě skládala snímacího zařízení, které rozkládalo
obraz třiceti řádků Nipkowovým kotoučem.
Prvotním impulsem pro zájem přenos obrazů dálku byla Šafránková diserta
ce.36 pak pracoval problému kva
litního přenosu obrazu.37 Jako čidlo byl použit plněný foto-
článek neonová lampa. Šafránek, poučen
svým studiem oftalmologie, již vycházel toho, lidské oko vnímá obraz jako ne-
rozložený celek. let bylo pro Šafránka nejplodnějším, protože něm
přivedl svět nejen svou verzi mechanické televize, ale způsob kvalitní činnosti
zobrazovací aparatury. Při provozu soustavy musel být dispozici dobrý radio
přijímač, něhož vedly televizní impulsy neonové lampy. Ten jednoduše rozkládal obraz pomocí Nip-
kowova kotouče body, byly přeneseny opět složeny. Šafránkem sestave
ných jednoduchých přijímačích bylo možné zachytit obrázek velikosti zhruba poš
tovní známky třiceti řádcích. roce 1925 však rozhodl pro studijní cestu,35 během níž ověřil získané po
znatky své literatury prohloubil je. Nepohyblivý díl přenášel bodech, přičemž chvílemi doplňoval in
tenzitu, přes statický díl překládal pohyblivou část. konstrukci přístrojů tedy nezačínal zelené louce.38 Světelný paprsek modeloval Kerrovým článkem.roce 1927 univerzitě Praze habilitoval pro experimentální fyziku deset
let později tuto habilitaci rozšířil pro ČVUT)34 koncem 20.39
Obraz přebíral Šafránek berlínských londýnských vysílačů, které vysílaly na
počátku 30. zobrazovacím
zařízení pak obraz reprodukoval motorkem synchronizačním zařízením,
tzv. důsledku nestejnoměrné in
53
. Weillerovým kolem. Cesta trvalajeden rok Šafránek při nav
štívil fyzikální ústavy Francii, Německu Británii. Osvojil technickou
problematiku televizního vysílání dokonce tak dobře, roce 1928 udivil znač
nými teoretickými vědomostmi televizi průkopníka britské televize Johna Logic
Bairda (1888-1946). Její části tvořily elementy mechanické te
levize. Šafránek svou první televizní soustavu stavěl pět let do
vezených součástek, které sám kupoval
