Osvojil technickou
problematiku televizního vysílání dokonce tak dobře, roce 1928 udivil znač
nými teoretickými vědomostmi televizi průkopníka britské televize Johna Logic
Bairda (1888-1946). Šafránkem sestave
ných jednoduchých přijímačích bylo možné zachytit obrázek velikosti zhruba poš
tovní známky třiceti řádcích.37 Jako čidlo byl použit plněný foto-
článek neonová lampa.
Prvotním impulsem pro zájem přenos obrazů dálku byla Šafránková diserta
ce. let obrazový materiál pásmech středních vln. Ten jednoduše rozkládal obraz pomocí Nip-
kowova kotouče body, byly přeneseny opět složeny. Šafránek, poučen
svým studiem oftalmologie, již vycházel toho, lidské oko vnímá obraz jako ne-
rozložený celek. konstrukci přístrojů tedy nezačínal zelené louce. roce 1925 však rozhodl pro studijní cestu,35 během níž ověřil získané po
znatky své literatury prohloubil je.
Jaroslav Šafránek své pokusy televizí začal laboratoři Fyzikálního ústavu Uni
verzity Karlovy Praze době, kdy již Velké Británii, Německu, Fran
cii SSSR experimentovalo pokusným vysíláním nízkořádkové mechanické te
levize. Obraz byl teh
dy světě připravován podle Bairda. důsledku nestejnoměrné in
53
. Naopak dovedl velice
přesně odhadnout nejlepší technické provedení televizních zahraničních soustav,
z nichž nejpříhodnější zdála Bairdova. Tato omezená možnost příjmu vadila Safránkovi
nejvíce, proto pokoušel zvyšovat řádkovou normu obrazu devadesát více
řádek.36 pak pracoval problému kva
litního přenosu obrazu. let plně zaměřil na
výzkum televizního vysílání odborné podpory svých spolupracovníků radio
amatérských spolcích, svých studentů finančního přispění některých pražských
podnikatelů firem (Baťa, Pála, Philips), ministerstva školství osvěty mecenášů
z agrární strany. Čípky lidského oka nahradil vysílání příjmu systémem foto-
článků. této práci byl úspěšný. Aparatura podstatě skládala snímacího zařízení, které rozkládalo
obraz třiceti řádků Nipkowovým kotoučem.roce 1927 univerzitě Praze habilitoval pro experimentální fyziku deset
let později tuto habilitaci rozšířil pro ČVUT)34 koncem 20. roce 1929 bezmála čtyřicetiletý Šafránek začal experi
mentální přípravou své televizní soustavy. Její části tvořily elementy mechanické te
levize. Jeho zájem poté přesunul výzkum přenosu kvalitního obrazu, který by
působil prostorovým plastickým dojmem. Období 30. Weillerovým kolem. let bylo pro Šafránka nejplodnějším, protože něm
přivedl svět nejen svou verzi mechanické televize, ale způsob kvalitní činnosti
zobrazovací aparatury. Vlastní obraz rozdělil dvou částí. Úsek, který byl pohybu, byla
osoba, stroj zobrazení jakéhokoliv děje, vysílal vždy jako celek, nezávisle dal
ším obrazu. Šafránek svou první televizní soustavu stavěl pět let do
vezených součástek, které sám kupoval. Při provozu soustavy musel být dispozici dobrý radio
přijímač, něhož vedly televizní impulsy neonové lampy.38 Světelný paprsek modeloval Kerrovým článkem.39
Obraz přebíral Šafránek berlínských londýnských vysílačů, které vysílaly na
počátku 30. Cesta trvalajeden rok Šafránek při nav
štívil fyzikální ústavy Francii, Německu Británii. zobrazovacím
zařízení pak obraz reprodukoval motorkem synchronizačním zařízením,
tzv. Nepohyblivý díl přenášel bodech, přičemž chvílemi doplňoval in
tenzitu, přes statický díl překládal pohyblivou část
