Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Libri Autor: Marcela C. Efmertová

Strana 54 z 215

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
konstrukci přístrojů tedy nezačínal zelené louce. let bylo pro Šafránka nejplodnějším, protože něm přivedl svět nejen svou verzi mechanické televize, ale způsob kvalitní činnosti zobrazovací aparatury. Čípky lidského oka nahradil vysílání příjmu systémem foto- článků. Šafránkem sestave­ ných jednoduchých přijímačích bylo možné zachytit obrázek velikosti zhruba poš­ tovní známky třiceti řádcích. Ten jednoduše rozkládal obraz pomocí Nip- kowova kotouče body, byly přeneseny opět složeny. Jeho zájem poté přesunul výzkum přenosu kvalitního obrazu, který by působil prostorovým plastickým dojmem. Úsek, který byl pohybu, byla osoba, stroj zobrazení jakéhokoliv děje, vysílal vždy jako celek, nezávisle dal­ ším obrazu. Šafránek svou první televizní soustavu stavěl pět let do­ vezených součástek, které sám kupoval.38 Světelný paprsek modeloval Kerrovým článkem. této práci byl úspěšný.36 pak pracoval problému kva­ litního přenosu obrazu. Prvotním impulsem pro zájem přenos obrazů dálku byla Šafránková diserta­ ce.roce 1927 univerzitě Praze habilitoval pro experimentální fyziku deset let později tuto habilitaci rozšířil pro ČVUT)34 koncem 20. Cesta trvalajeden rok Šafránek při nav­ štívil fyzikální ústavy Francii, Německu Británii. důsledku nestejnoměrné in­ 53 .37 Jako čidlo byl použit plněný foto- článek neonová lampa. Osvojil technickou problematiku televizního vysílání dokonce tak dobře, roce 1928 udivil znač­ nými teoretickými vědomostmi televizi průkopníka britské televize Johna Logic Bairda (1888-1946). Obraz byl teh­ dy světě připravován podle Bairda. Při provozu soustavy musel být dispozici dobrý radio­ přijímač, něhož vedly televizní impulsy neonové lampy. Aparatura podstatě skládala snímacího zařízení, které rozkládalo obraz třiceti řádků Nipkowovým kotoučem. Období 30. Naopak dovedl velice přesně odhadnout nejlepší technické provedení televizních zahraničních soustav, z nichž nejpříhodnější zdála Bairdova. Nepohyblivý díl přenášel bodech, přičemž chvílemi doplňoval in­ tenzitu, přes statický díl překládal pohyblivou část. Weillerovým kolem.39 Obraz přebíral Šafránek berlínských londýnských vysílačů, které vysílaly na počátku 30. roce 1925 však rozhodl pro studijní cestu,35 během níž ověřil získané po­ znatky své literatury prohloubil je. Vlastní obraz rozdělil dvou částí. zobrazovacím zařízení pak obraz reprodukoval motorkem synchronizačním zařízením, tzv. let plně zaměřil na výzkum televizního vysílání odborné podpory svých spolupracovníků radio­ amatérských spolcích, svých studentů finančního přispění některých pražských podnikatelů firem (Baťa, Pála, Philips), ministerstva školství osvěty mecenášů z agrární strany. Šafránek, poučen svým studiem oftalmologie, již vycházel toho, lidské oko vnímá obraz jako ne- rozložený celek. roce 1929 bezmála čtyřicetiletý Šafránek začal experi­ mentální přípravou své televizní soustavy. Tato omezená možnost příjmu vadila Safránkovi nejvíce, proto pokoušel zvyšovat řádkovou normu obrazu devadesát více řádek. Její části tvořily elementy mechanické te­ levize. let obrazový materiál pásmech středních vln. Jaroslav Šafránek své pokusy televizí začal laboratoři Fyzikálního ústavu Uni­ verzity Karlovy Praze době, kdy již Velké Británii, Německu, Fran­ cii SSSR experimentovalo pokusným vysíláním nízkořádkové mechanické te­ levize