však navrhl sta
věl elektrárny mimo město, místě, kde byly levné pozemky vhodné podmínky,
a pak přenášel elektrickou energii při vysokém napětí měníren blízkosti spo
třebitelů. Zpočátku jeho návrhu bránily byrokratické předpisy, ale záhy elektrárny
(parní vodní) rozvodnými sítěmi začaly sloužil osvětlení ulic, podniků ob
chodů, ale domácností. Londýně (1880), Paříži (1881),
Berlíně (1881) Vídni (1882) byla první telefonní centrála zřízena též Praze roku
1888.
Stejnosměrný proud však bylo třeba rozvádět takovém napětí, jakém polřebo-
22
. chvíli, kdy začala fungovat telegrafní sou
stava, zabývali někteří vynálezci myšlenkou použít zvukové vlny vytvářené hla
sem vzniku odpovídajících elektrických signálů. století mohly začít kupovat elektrickou energii pro pohon svých strojů. Jeden inženýrů, Sebastian Ferranli (1864-1934). Podle rad Henryho sestrojil Alexander
Graham Bell (1847-1922), původně fyziolog, který univerzitě Bostonu před
nášel řečovém ústrojí, svým asistentem jeden prvních telefonů, patentovaný
na počátku roku 1876 společně obdobným přístrojem Elishy Graye (1835-1901).
Lidem však sloužil již delší Čas další příjemný přístroj, jehož zkonstruování po
mohlo při vývoji rozhlasu telefon. Ten vytvořil zvukové vlny, odpovídají
cí měnícím elektrickým proudům cívce.
Dalším pionýrem zvukového spojení vynálezcem telefonního mikrofonu stal
Johann Philipp Reis (1834-1874). Hned několika badatelům po
dařilo takové přístroje zkonstruovat. Pro provoz telefonu bylo
nutné postavit telefonní vedení, ústředny přípojky uživatelům. Magnetické pole indukovalo proměnné elek
trické signály obvodu, který byl uzavřen tím, byl uzemněn.
Na základě poznatků elektrickém oblouku počátku 19. Zvuková vlna mluvícího hlasu byla vedena do
uzavřeného prostoru, kde rozkmitala tenkou plochou ocelovou membránu, která vy
volala změny cívce, umístěné magnetickém poli stálého magnetu. Původně měl každý telefonní přístroj svou baterii (respektive dynamo,
v němž proud indukoval zatočením kličkou), později bylo vyřešeno centrální na
pájení účastnických stanic ústředny. Edison, který nechal postavit elektrárny Visconsinu New Yorku.
Využití elektráren podnítilo uplatnění elektřiny mimo oblast osvětlování, které
se stalo všeobecně dostupné roce 1920. Telefon Evro
pě zejména velkých městech rychle šířil. Cívkou pro
téká! proud dodávaný vnější baterií. Průkopníkem léto myšlenky byl roce 1882
T. Průmyslové podniky však koncem
80. Například Edison, který zlepšil mluvítko
uhlíkovým mikrofonem, nebo Sidney George Brown (1873-1948) zkonstruováním
elektromechanických zesilovačů počátku 20. pak přenést potřebné
vzdálenosti drátech místě opět přeměnit zvuk, takže přijímací stra
ně ozvala původní řeč. Nejprve šlo veřejné osvětlení amerických
a poté velkých evropských městech. Pokud obou stranách byl jak přijímač, tak vy
sílač, bylo možné dorozumívat oboustranně. století. úpravách
telefonu podílela řada odborníků. let 19. blokové elektrárny, které zásobovaly
proudem pouze skupinu domů ulic. Podle
nich byly postaveny obdobné elektrocentrály stejném roce Londýně, Miláně
a pak Berlíně.hybovala, rozkmitala připevněný kužel. letech zavést elektrické osvětlení. osvětlováním vzrostla spotřeba elektric
kého proudu. Začaly budoval veřejné, tzv. století bylo možné
v 80
