Lidem však sloužil již delší Čas další příjemný přístroj, jehož zkonstruování po
mohlo při vývoji rozhlasu telefon. osvětlováním vzrostla spotřeba elektric
kého proudu. Podle
nich byly postaveny obdobné elektrocentrály stejném roce Londýně, Miláně
a pak Berlíně. Londýně (1880), Paříži (1881),
Berlíně (1881) Vídni (1882) byla první telefonní centrála zřízena též Praze roku
1888. Hned několika badatelům po
dařilo takové přístroje zkonstruovat. úpravách
telefonu podílela řada odborníků. století. Ten vytvořil zvukové vlny, odpovídají
cí měnícím elektrickým proudům cívce. Edison, který nechal postavit elektrárny Visconsinu New Yorku. Nejprve šlo veřejné osvětlení amerických
a poté velkých evropských městech.
Dalším pionýrem zvukového spojení vynálezcem telefonního mikrofonu stal
Johann Philipp Reis (1834-1874). pak přenést potřebné
vzdálenosti drátech místě opět přeměnit zvuk, takže přijímací stra
ně ozvala původní řeč. chvíli, kdy začala fungovat telegrafní sou
stava, zabývali někteří vynálezci myšlenkou použít zvukové vlny vytvářené hla
sem vzniku odpovídajících elektrických signálů. Jeden inženýrů, Sebastian Ferranli (1864-1934). Pro provoz telefonu bylo
nutné postavit telefonní vedení, ústředny přípojky uživatelům. Pokud obou stranách byl jak přijímač, tak vy
sílač, bylo možné dorozumívat oboustranně. Podle rad Henryho sestrojil Alexander
Graham Bell (1847-1922), původně fyziolog, který univerzitě Bostonu před
nášel řečovém ústrojí, svým asistentem jeden prvních telefonů, patentovaný
na počátku roku 1876 společně obdobným přístrojem Elishy Graye (1835-1901). Zpočátku jeho návrhu bránily byrokratické předpisy, ale záhy elektrárny
(parní vodní) rozvodnými sítěmi začaly sloužil osvětlení ulic, podniků ob
chodů, ale domácností. Původně měl každý telefonní přístroj svou baterii (respektive dynamo,
v němž proud indukoval zatočením kličkou), později bylo vyřešeno centrální na
pájení účastnických stanic ústředny. století bylo možné
v 80. století mohly začít kupovat elektrickou energii pro pohon svých strojů. Průmyslové podniky však koncem
80. let 19. Cívkou pro
téká! proud dodávaný vnější baterií. blokové elektrárny, které zásobovaly
proudem pouze skupinu domů ulic. Zvuková vlna mluvícího hlasu byla vedena do
uzavřeného prostoru, kde rozkmitala tenkou plochou ocelovou membránu, která vy
volala změny cívce, umístěné magnetickém poli stálého magnetu.
Stejnosměrný proud však bylo třeba rozvádět takovém napětí, jakém polřebo-
22
. však navrhl sta
věl elektrárny mimo město, místě, kde byly levné pozemky vhodné podmínky,
a pak přenášel elektrickou energii při vysokém napětí měníren blízkosti spo
třebitelů. Například Edison, který zlepšil mluvítko
uhlíkovým mikrofonem, nebo Sidney George Brown (1873-1948) zkonstruováním
elektromechanických zesilovačů počátku 20.
Na základě poznatků elektrickém oblouku počátku 19. Magnetické pole indukovalo proměnné elek
trické signály obvodu, který byl uzavřen tím, byl uzemněn. Telefon Evro
pě zejména velkých městech rychle šířil. letech zavést elektrické osvětlení.hybovala, rozkmitala připevněný kužel. Začaly budoval veřejné, tzv.
Využití elektráren podnítilo uplatnění elektřiny mimo oblast osvětlování, které
se stalo všeobecně dostupné roce 1920. Průkopníkem léto myšlenky byl roce 1882
T
