let 19.
Lidem však sloužil již delší Čas další příjemný přístroj, jehož zkonstruování po
mohlo při vývoji rozhlasu telefon. Nejprve šlo veřejné osvětlení amerických
a poté velkých evropských městech.
Dalším pionýrem zvukového spojení vynálezcem telefonního mikrofonu stal
Johann Philipp Reis (1834-1874). Pro provoz telefonu bylo
nutné postavit telefonní vedení, ústředny přípojky uživatelům. Jeden inženýrů, Sebastian Ferranli (1864-1934). pak přenést potřebné
vzdálenosti drátech místě opět přeměnit zvuk, takže přijímací stra
ně ozvala původní řeč. Magnetické pole indukovalo proměnné elek
trické signály obvodu, který byl uzavřen tím, byl uzemněn. však navrhl sta
věl elektrárny mimo město, místě, kde byly levné pozemky vhodné podmínky,
a pak přenášel elektrickou energii při vysokém napětí měníren blízkosti spo
třebitelů. blokové elektrárny, které zásobovaly
proudem pouze skupinu domů ulic. Například Edison, který zlepšil mluvítko
uhlíkovým mikrofonem, nebo Sidney George Brown (1873-1948) zkonstruováním
elektromechanických zesilovačů počátku 20. století. Telefon Evro
pě zejména velkých městech rychle šířil.
Stejnosměrný proud však bylo třeba rozvádět takovém napětí, jakém polřebo-
22
. letech zavést elektrické osvětlení. Hned několika badatelům po
dařilo takové přístroje zkonstruovat. Začaly budoval veřejné, tzv.
Využití elektráren podnítilo uplatnění elektřiny mimo oblast osvětlování, které
se stalo všeobecně dostupné roce 1920. Zpočátku jeho návrhu bránily byrokratické předpisy, ale záhy elektrárny
(parní vodní) rozvodnými sítěmi začaly sloužil osvětlení ulic, podniků ob
chodů, ale domácností. století mohly začít kupovat elektrickou energii pro pohon svých strojů. chvíli, kdy začala fungovat telegrafní sou
stava, zabývali někteří vynálezci myšlenkou použít zvukové vlny vytvářené hla
sem vzniku odpovídajících elektrických signálů. osvětlováním vzrostla spotřeba elektric
kého proudu. století bylo možné
v 80. Pokud obou stranách byl jak přijímač, tak vy
sílač, bylo možné dorozumívat oboustranně. Ten vytvořil zvukové vlny, odpovídají
cí měnícím elektrickým proudům cívce. Edison, který nechal postavit elektrárny Visconsinu New Yorku. úpravách
telefonu podílela řada odborníků.hybovala, rozkmitala připevněný kužel. Londýně (1880), Paříži (1881),
Berlíně (1881) Vídni (1882) byla první telefonní centrála zřízena též Praze roku
1888. Průmyslové podniky však koncem
80. Průkopníkem léto myšlenky byl roce 1882
T. Zvuková vlna mluvícího hlasu byla vedena do
uzavřeného prostoru, kde rozkmitala tenkou plochou ocelovou membránu, která vy
volala změny cívce, umístěné magnetickém poli stálého magnetu. Podle rad Henryho sestrojil Alexander
Graham Bell (1847-1922), původně fyziolog, který univerzitě Bostonu před
nášel řečovém ústrojí, svým asistentem jeden prvních telefonů, patentovaný
na počátku roku 1876 společně obdobným přístrojem Elishy Graye (1835-1901). Podle
nich byly postaveny obdobné elektrocentrály stejném roce Londýně, Miláně
a pak Berlíně. Cívkou pro
téká! proud dodávaný vnější baterií. Původně měl každý telefonní přístroj svou baterii (respektive dynamo,
v němž proud indukoval zatočením kličkou), později bylo vyřešeno centrální na
pájení účastnických stanic ústředny.
Na základě poznatků elektrickém oblouku počátku 19
