Začaly budoval veřejné, tzv.
Stejnosměrný proud však bylo třeba rozvádět takovém napětí, jakém polřebo-
22
. Ten vytvořil zvukové vlny, odpovídají
cí měnícím elektrickým proudům cívce.
Na základě poznatků elektrickém oblouku počátku 19. Magnetické pole indukovalo proměnné elek
trické signály obvodu, který byl uzavřen tím, byl uzemněn. Zvuková vlna mluvícího hlasu byla vedena do
uzavřeného prostoru, kde rozkmitala tenkou plochou ocelovou membránu, která vy
volala změny cívce, umístěné magnetickém poli stálého magnetu. však navrhl sta
věl elektrárny mimo město, místě, kde byly levné pozemky vhodné podmínky,
a pak přenášel elektrickou energii při vysokém napětí měníren blízkosti spo
třebitelů. letech zavést elektrické osvětlení.
Dalším pionýrem zvukového spojení vynálezcem telefonního mikrofonu stal
Johann Philipp Reis (1834-1874). chvíli, kdy začala fungovat telegrafní sou
stava, zabývali někteří vynálezci myšlenkou použít zvukové vlny vytvářené hla
sem vzniku odpovídajících elektrických signálů.
Lidem však sloužil již delší Čas další příjemný přístroj, jehož zkonstruování po
mohlo při vývoji rozhlasu telefon. Pro provoz telefonu bylo
nutné postavit telefonní vedení, ústředny přípojky uživatelům. Například Edison, který zlepšil mluvítko
uhlíkovým mikrofonem, nebo Sidney George Brown (1873-1948) zkonstruováním
elektromechanických zesilovačů počátku 20. Průkopníkem léto myšlenky byl roce 1882
T. blokové elektrárny, které zásobovaly
proudem pouze skupinu domů ulic. Zpočátku jeho návrhu bránily byrokratické předpisy, ale záhy elektrárny
(parní vodní) rozvodnými sítěmi začaly sloužil osvětlení ulic, podniků ob
chodů, ale domácností. Průmyslové podniky však koncem
80. pak přenést potřebné
vzdálenosti drátech místě opět přeměnit zvuk, takže přijímací stra
ně ozvala původní řeč. Hned několika badatelům po
dařilo takové přístroje zkonstruovat. Londýně (1880), Paříži (1881),
Berlíně (1881) Vídni (1882) byla první telefonní centrála zřízena též Praze roku
1888. Edison, který nechal postavit elektrárny Visconsinu New Yorku. Pokud obou stranách byl jak přijímač, tak vy
sílač, bylo možné dorozumívat oboustranně. Nejprve šlo veřejné osvětlení amerických
a poté velkých evropských městech.
Využití elektráren podnítilo uplatnění elektřiny mimo oblast osvětlování, které
se stalo všeobecně dostupné roce 1920. Původně měl každý telefonní přístroj svou baterii (respektive dynamo,
v němž proud indukoval zatočením kličkou), později bylo vyřešeno centrální na
pájení účastnických stanic ústředny.hybovala, rozkmitala připevněný kužel. Jeden inženýrů, Sebastian Ferranli (1864-1934). století. Podle
nich byly postaveny obdobné elektrocentrály stejném roce Londýně, Miláně
a pak Berlíně. Cívkou pro
téká! proud dodávaný vnější baterií. Telefon Evro
pě zejména velkých městech rychle šířil. osvětlováním vzrostla spotřeba elektric
kého proudu. úpravách
telefonu podílela řada odborníků. Podle rad Henryho sestrojil Alexander
Graham Bell (1847-1922), původně fyziolog, který univerzitě Bostonu před
nášel řečovém ústrojí, svým asistentem jeden prvních telefonů, patentovaný
na počátku roku 1876 společně obdobným přístrojem Elishy Graye (1835-1901). let 19. století bylo možné
v 80. století mohly začít kupovat elektrickou energii pro pohon svých strojů
