Silnoproudá elektrotechnika přinesla přelomu 19. Tato metoda byla poz
ději využívána pokovování, výrobě čisté mědi, získávání hliníku rud vý
robě některých látek, například chloru. století. průběhu 19. letech 19. století přechod nejkratší vlnová pásma. 20. století radio
technice.
H. století další
vývojové technické impulsy, zúročené průběhu první poloviny 20. let, telefonech od
50. století rozvinulo vědecké bádání, jež zkoumalo
především části nauky elektromagnetických jevech, které vedly technickému
využití založení bohatě strukturovaného elektrotechnického průmyslu. století, tak silnoproudu, zajištujícímu
především výrobu, rozvod, zpracování použití elektrické energie zhruba 80. let bezdrátové telegrafii 90. pčt let později, roku 1807, sestavil Královském londýnském institutu bate
rii tvořenou 000 články, která zabírala celou místnost.
K nejvýznamnějším badatelům první poloviny 19. Inverzní jev, magnetismus může indukovat
elektrický proud, prokázal deset let později Faraday. Faraday, Maxwell, Heaviside,
H. Byly teorie meto
dy řešení elektromagnetického pole (M.perimentech. letech 20. Hertz aj.). Tím byla plně překonána
představa Gilbertovy doby, elektrické magnetické jevy spolu nesouvisí. Oersted popsal roku 1820 magnetické pole doložil, elektrický proud
je vždy doprovázen magnetismem. Teoretická elektrotechnika
a jej> výsledky
Pochopením souvislostí mezi elektřinou magnetismem vstoupila bádání elektři
ně druhé fáze zahrnující období prvních desetiletí 19.
2. Ohm, Kirch-
hoff, Thomson, lord Kclvin aj. Teoretická elektrotechnika sestávala dvou
hlavních oblastí, lišících metodami objektem zkoumání. let
19. století, kteří intenzivně za
bývali elektrickými magnetickými jevy, patřili Georg Simon Ohm (1789-1854),
Hans Christian Oersted (1777-1851), Wiliam Sturgcon (1783-1850), André Maria
Ampére (1775-1836), Joseph Henry (1798-1878), Michael Faraday (1791-1867),
Gustav Robert Kirchhoff (1824-1887) mnozí další. Roku 1802 tam Humphry Davy (1778-1829) pomoci Voltová slou
pu rozžhavil platinový drátek, čímž objevil elektrický oblouk. třetím období přišly řadu tranzistory polovodičové prvky
v 50. Ch. století zhruba polo
viny 20. Teoretická elektrotechnika přispívala praxi jak
elektrotechnice slaboproudu, jež stavěla telegrafech 40. Její první etapa začala poznatky Hertzovými, přístroji Popova po
kusy Tesly Marconiho sahala konci světové války. let 19.) teorie metody řešení elektrických obvodů (G. Davy použil získání
elektřiny potřebné výrobu sodíku draslíku elektrolýzou.2. Oersted všiml, byl-li drát, jímž procházel elektrický proud, blízkosti
kompasu, uvedl pohybu střelku, která vychýlila původního směru určeného
18
. Vědecký
obor dostal název teoretická elektrotechnika pro své potřeby využíval zejména
disciplíny matematické fyzikální. století.
H. Druhou etapu
charakterizovaly elektronkové zesilovače, užívané již světové války trváním
do roku 1945. Upozornil tak na
možnost užití elektřiny svícení, což však bylo realizováno 70. Ch. sto
letí
