základě je
jího rozhodnutí byl sloup sestaven chemiky Williamem Nicholsonem (1753-1815)
a Anthony Carlislem (1768-1840), kteří jeho pomocí provedli elektrolýzu vody. Galvani prováděl pokusy účin
kem elektrických nábojů leidenské láhve při pitvách živočichů, kdy uváděl jejich
tkáně styku dvěma kovy. Přitom zinek
rozpouštěl povrchu mědi uvolňoval vodík. Domníval se, „kovová“ elektřina
vzniká jen důsledku styku samotných kovů. Sloup sestával tří skleně
ných tyčí, mezi nimiž byly naskládány kovové destičky, měděné zinkové, odděle
né sebe navlhčenými plstěnými přepážkami, které byly napuštěny roztokem
kuchyňské soli nebo slabé kyseliny, například octem. Usoudil, objevil živočišnou elektřinu.
Zákonitosti elektrického náboje 80. Tehdy všiml, svaly žabích stehen pohybují, když jich dotkne
skalpelem. rozdíl leidenské láhve, která vybití musela znovu nabít, Vol
tův sloup vytvářel stejnosměrné napětí nepřetržitě. Zároveň bylo potřebné vyrobit „trvalý“ elektrický
proud, což zajistilo znovuobjevení elektrické baterie. Skládal kovové kruhové des
ky, kterou bylo možno nabít která stála izolujícím podstavci. Roku 1800 dopisem Královské lon
dýnské společnosti oznámil, připravil Voltův sloup tvaru jako zdroj výroby
elektřiny. letech 18.ření různých elektrických jevů. četných experimentech dospěl závěru, přitažlivá nebo odpudivá sí
la mezi dvěma elektricky nabitými objekty mění nepřímo úměrně druhou moc
ninou jejich vzdálenosti. Měřil přitažlivé odpudivé síly, kterými sebe náboje
působily. Při elektrochemické reakci
měď předávala roztoku elektrony zinek roztoku odebíral.
Od těchto pokusů již byl jen krůček objevení stejnosměrného proudu. Zhodnocení dobových vý
zkumů elektřině podal svém díle Joseph Pristley (1733-1804), který publiko
val roce 1767 práci Dějiny současný stav elektřiny. Vedle Coulombových přístrojů experimentátoři používali
i zlatý lístkový clektroskop zjišťování elektrického náboje.
Také Napoleon Bonaparte (1769-1821) snažil sloup získat, neboť měl představu,
že dal vynález využít armádě. Náboj bylo mož
né přenášet jiná zařízení, například jím nabíjela leidenská láhev. století poprvé zkoumal Charles
de Coulomb (1736-1806).
Ani jeden vědců neměl úplnou pravdu, ale důležité bylo, Volta Galvaniho ex
perimenty nezavrhl, ale naopak zhodnotil. Londýn však mezitím pokročil dalších ex-
/Z 17
. Elektrický náboj
tak protékal trvale jeden prvních elektrických článků (baterie) byl světě.
Londýnská Královská společnost projevila zájem Voltův sloup. Při
24 sadách destiček vytvářela baterie napětí voltů. Ten pracoval zá
kladě elektrické indukce. těm,
kdo takovými experimenty zabývali, patřili fyziolog Luigi Galváni (1737-1798)
na boloňské universitě fyzik Alessandro Volta (1745-1827), člen Královské lon
dýnské společnosti Francouzské akademie věd. Byly zinkem potažený pitevní stůl ocelový skal
pel. Volta však Galvaniho názo
rem původ živočišné elektřiny nesouhlasil. Kolem roku 1750 Galvani pustil do
pitev žab. Volta vedle sloupu postavil ro
ku 1775 elektroforus, sloužící přenosu náboje. Když náboj odvedl připojený
mi izolovanými měděnými dráty, chemikálie dodaly další náboj. Nevěděl však, chemické látky nervech svalech, organická hmota fy
ziologický roztok, jsou-li umístěny mezi kovové předměty, vyvolají elektrochemic
kou reakci, vytvoří tak elektrický článek
