Skládal kovové kruhové des
ky, kterou bylo možno nabít která stála izolujícím podstavci. Sloup sestával tří skleně
ných tyčí, mezi nimiž byly naskládány kovové destičky, měděné zinkové, odděle
né sebe navlhčenými plstěnými přepážkami, které byly napuštěny roztokem
kuchyňské soli nebo slabé kyseliny, například octem. Volta vedle sloupu postavil ro
ku 1775 elektroforus, sloužící přenosu náboje. četných experimentech dospěl závěru, přitažlivá nebo odpudivá sí
la mezi dvěma elektricky nabitými objekty mění nepřímo úměrně druhou moc
ninou jejich vzdálenosti. základě je
jího rozhodnutí byl sloup sestaven chemiky Williamem Nicholsonem (1753-1815)
a Anthony Carlislem (1768-1840), kteří jeho pomocí provedli elektrolýzu vody. Vedle Coulombových přístrojů experimentátoři používali
i zlatý lístkový clektroskop zjišťování elektrického náboje. Náboj bylo mož
né přenášet jiná zařízení, například jím nabíjela leidenská láhev. Zhodnocení dobových vý
zkumů elektřině podal svém díle Joseph Pristley (1733-1804), který publiko
val roce 1767 práci Dějiny současný stav elektřiny. Domníval se, „kovová“ elektřina
vzniká jen důsledku styku samotných kovů. Kolem roku 1750 Galvani pustil do
pitev žab. Volta však Galvaniho názo
rem původ živočišné elektřiny nesouhlasil. Usoudil, objevil živočišnou elektřinu.
Také Napoleon Bonaparte (1769-1821) snažil sloup získat, neboť měl představu,
že dal vynález využít armádě.ření různých elektrických jevů. Tehdy všiml, svaly žabích stehen pohybují, když jich dotkne
skalpelem. Byly zinkem potažený pitevní stůl ocelový skal
pel. Galvani prováděl pokusy účin
kem elektrických nábojů leidenské láhve při pitvách živočichů, kdy uváděl jejich
tkáně styku dvěma kovy. Při elektrochemické reakci
měď předávala roztoku elektrony zinek roztoku odebíral. Londýn však mezitím pokročil dalších ex-
/Z 17
. Roku 1800 dopisem Královské lon
dýnské společnosti oznámil, připravil Voltův sloup tvaru jako zdroj výroby
elektřiny. Při
24 sadách destiček vytvářela baterie napětí voltů.
Londýnská Královská společnost projevila zájem Voltův sloup.
Od těchto pokusů již byl jen krůček objevení stejnosměrného proudu.
Ani jeden vědců neměl úplnou pravdu, ale důležité bylo, Volta Galvaniho ex
perimenty nezavrhl, ale naopak zhodnotil. Když náboj odvedl připojený
mi izolovanými měděnými dráty, chemikálie dodaly další náboj. rozdíl leidenské láhve, která vybití musela znovu nabít, Vol
tův sloup vytvářel stejnosměrné napětí nepřetržitě. letech 18.
Zákonitosti elektrického náboje 80. těm,
kdo takovými experimenty zabývali, patřili fyziolog Luigi Galváni (1737-1798)
na boloňské universitě fyzik Alessandro Volta (1745-1827), člen Královské lon
dýnské společnosti Francouzské akademie věd. Elektrický náboj
tak protékal trvale jeden prvních elektrických článků (baterie) byl světě. století poprvé zkoumal Charles
de Coulomb (1736-1806). Měřil přitažlivé odpudivé síly, kterými sebe náboje
působily. Nevěděl však, chemické látky nervech svalech, organická hmota fy
ziologický roztok, jsou-li umístěny mezi kovové předměty, vyvolají elektrochemic
kou reakci, vytvoří tak elektrický článek. Zároveň bylo potřebné vyrobit „trvalý“ elektrický
proud, což zajistilo znovuobjevení elektrické baterie. Ten pracoval zá
kladě elektrické indukce. Přitom zinek
rozpouštěl povrchu mědi uvolňoval vodík
