Sirnou kouli von Guericke poskytl filo
zofovi matematikovi Gottfriedu Wilhelmu Leibnizovi (1646-1716), který její
pomocí roku 1672 objevil elektrické jiskření. Završitelem těchto pokusů byl Wil-
liam Gilbert (1544-1603), lékař anglické královny Alžběty přírodovědec. Své poznatky vydal roku 1600 Londýně soustavné studii De
magnete magnetu). Zpozoroval, jejím třením vzniká teplo elektrické jiskry
a některé látky mají schopnost vést elektřinu. let 20. rozdělení látek vodiče izo
lanty došlo však padesáti letech. Přístroj na
vytváření elektrického náboje vznikl později, 19. Gilbert
uvedl, dva předměty, které obsahují tentýž druh elektřiny, odpuzují, zatímco
předměty, které mají různé druhy elektřiny, naopak přitahují. Předměty jako papír nebo sláma, které zís
kaly třením elektrostatický náboj, pohybovaly ručičkou versoria Gilbert je
označil elektrické. Zjistil, existují dva druhy elektřiny, kladná (například
po tření skla hedvábím) záporná (například tření jantaru kožešinou). 17. Ten
na přelomu 16. Avšak roku 1829 byl poznán roku 1831 popsán rozdíl mezi vodiči ne
vodiči elektřiny. Myslel si, elektrický náboj prostupuje předmětem může přeskočit jiný
předmět.
Elektrický náboj „sbíhal“ motouzu, jehož konci byl uvázán klíč, mezi klí
čem ostatními předměty zemi přeskakovaly jiskry. Tuto myšlenku zformuloval, když experimentoval bouřce drakem.
Stephen Gray (1670-1736) shrnul pokusy statickou elektřinou poznatku, že
každý předmět, který dotýká zelektrizovaného, tj. Obdobný přístroj zkonstruoval George
Adams (1750-1795). Vzniklo zařízení, první typ kondenzátoru, na
ukládání elektrického náboje, které bylo pojmenováno leidenská láhev. Francis Hauksbee
(1666-1713), Newtonův asistent, postavil roku 1710 elektrostatický generátor,
v němž shromažďoval elektrický náboj.
Také Benjamin Franklin (1706-1790) byl přesvědčen, existují dva druhy elek
třiny. nabitého tělesa, sám zelek
trizuje. století, díky Jamesi Wimshur-
stovi (1832-1903) používal 60. dalším pokusům
si sestrojil elektrický přístroj versorium. století především demonstraci
statické elektřiny.
Patrně kolem roku 1671 prováděl přírodovědec Otto von Guericke (1602-1686)
pokusy sirnou koulí.První, kdo experimenty popsal, byl Rek, přírodní filozof, matematik poli
tik, Thalés Mílétu (asi 624-asi 543 př. Franklin základě
svých zkušeností experimentoval bleskosvodem, obdobně jako stejné době dal
ší vědci, například Rusku Georg Wilhelm Richman (1711-1753) Michail Vasil-
jevič Lomonosov (1711-1765) nebo českých zemích úspěchem Prokop Diviš
(1698-1765) Joseph Stepling (1716-1778). L). úspěchem podobný přístroj pokusili nezávisle sobě
mezi lety 1745^16 Pieter van Musschcnbroek (1692-1761) Leidcnu Ewald von
Kleist (asi 1700-1748) Pomořanech. Ty, které ručičky nepřitáhly, pojmenoval neelektrické. století základě více než 600 svých experimentů magneto
váním železných předmětů pomocí permanentních magnetů popsal elektrické
a magnetické jevy.
Snahou vědců bylo vytvořit uchovat elektrický náboj. Nedokázali postihnout zjevů týkají
cích elektřiny to, nebylo viditelné, neboťještě nezkonstruovali přístroje mě-
16
.
Četní badatelé elektřinou experimentovali, ale zatím nedokázali prakticky vy
užít, neboť neznali její vlastnosti zákonitosti
