Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Libri Autor: Marcela C. Efmertová

Strana 15 z 215

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
První, kdo experimenty popsal, byl Rek, přírodní filozof, matematik poli­ tik, Thalés Mílétu (asi 624-asi 543 př. Přístroj na vytváření elektrického náboje vznikl později, 19. Avšak roku 1829 byl poznán roku 1831 popsán rozdíl mezi vodiči ne­ vodiči elektřiny. Obdobný přístroj zkonstruoval George Adams (1750-1795). Také Benjamin Franklin (1706-1790) byl přesvědčen, existují dva druhy elek­ třiny. Gilbert uvedl, dva předměty, které obsahují tentýž druh elektřiny, odpuzují, zatímco předměty, které mají různé druhy elektřiny, naopak přitahují. Ten na přelomu 16. 17. Franklin základě svých zkušeností experimentoval bleskosvodem, obdobně jako stejné době dal­ ší vědci, například Rusku Georg Wilhelm Richman (1711-1753) Michail Vasil- jevič Lomonosov (1711-1765) nebo českých zemích úspěchem Prokop Diviš (1698-1765) Joseph Stepling (1716-1778). Předměty jako papír nebo sláma, které zís­ kaly třením elektrostatický náboj, pohybovaly ručičkou versoria Gilbert je označil elektrické. Snahou vědců bylo vytvořit uchovat elektrický náboj. století především demonstraci statické elektřiny. Završitelem těchto pokusů byl Wil- liam Gilbert (1544-1603), lékař anglické královny Alžběty přírodovědec. Vzniklo zařízení, první typ kondenzátoru, na ukládání elektrického náboje, které bylo pojmenováno leidenská láhev. L). dalším pokusům si sestrojil elektrický přístroj versorium. Elektrický náboj „sbíhal“ motouzu, jehož konci byl uvázán klíč, mezi klí­ čem ostatními předměty zemi přeskakovaly jiskry. Ty, které ručičky nepřitáhly, pojmenoval neelektrické. Nedokázali postihnout zjevů týkají­ cích elektřiny to, nebylo viditelné, neboťještě nezkonstruovali přístroje mě- 16 . rozdělení látek vodiče izo­ lanty došlo však padesáti letech. Francis Hauksbee (1666-1713), Newtonův asistent, postavil roku 1710 elektrostatický generátor, v němž shromažďoval elektrický náboj. Myslel si, elektrický náboj prostupuje předmětem může přeskočit jiný předmět. Patrně kolem roku 1671 prováděl přírodovědec Otto von Guericke (1602-1686) pokusy sirnou koulí. Tuto myšlenku zformuloval, když experimentoval bouřce drakem. Zpozoroval, jejím třením vzniká teplo elektrické jiskry a některé látky mají schopnost vést elektřinu. Sirnou kouli von Guericke poskytl filo­ zofovi matematikovi Gottfriedu Wilhelmu Leibnizovi (1646-1716), který její pomocí roku 1672 objevil elektrické jiskření. úspěchem podobný přístroj pokusili nezávisle sobě mezi lety 1745^16 Pieter van Musschcnbroek (1692-1761) Leidcnu Ewald von Kleist (asi 1700-1748) Pomořanech. nabitého tělesa, sám zelek­ trizuje. století, díky Jamesi Wimshur- stovi (1832-1903) používal 60. Zjistil, existují dva druhy elektřiny, kladná (například po tření skla hedvábím) záporná (například tření jantaru kožešinou). Stephen Gray (1670-1736) shrnul pokusy statickou elektřinou poznatku, že každý předmět, který dotýká zelektrizovaného, tj. století základě více než 600 svých experimentů magneto­ váním železných předmětů pomocí permanentních magnetů popsal elektrické a magnetické jevy. let 20. Četní badatelé elektřinou experimentovali, ale zatím nedokázali prakticky vy­ užít, neboť neznali její vlastnosti zákonitosti. Své poznatky vydal roku 1600 Londýně soustavné studii De magnete magnetu)