Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Libri Autor: Marcela C. Efmertová

Strana 15 z 215

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Sirnou kouli von Guericke poskytl filo­ zofovi matematikovi Gottfriedu Wilhelmu Leibnizovi (1646-1716), který její pomocí roku 1672 objevil elektrické jiskření. Avšak roku 1829 byl poznán roku 1831 popsán rozdíl mezi vodiči ne­ vodiči elektřiny. úspěchem podobný přístroj pokusili nezávisle sobě mezi lety 1745^16 Pieter van Musschcnbroek (1692-1761) Leidcnu Ewald von Kleist (asi 1700-1748) Pomořanech. století, díky Jamesi Wimshur- stovi (1832-1903) používal 60. století základě více než 600 svých experimentů magneto­ váním železných předmětů pomocí permanentních magnetů popsal elektrické a magnetické jevy. Své poznatky vydal roku 1600 Londýně soustavné studii De magnete magnetu). 17. Franklin základě svých zkušeností experimentoval bleskosvodem, obdobně jako stejné době dal­ ší vědci, například Rusku Georg Wilhelm Richman (1711-1753) Michail Vasil- jevič Lomonosov (1711-1765) nebo českých zemích úspěchem Prokop Diviš (1698-1765) Joseph Stepling (1716-1778). Elektrický náboj „sbíhal“ motouzu, jehož konci byl uvázán klíč, mezi klí­ čem ostatními předměty zemi přeskakovaly jiskry. Gilbert uvedl, dva předměty, které obsahují tentýž druh elektřiny, odpuzují, zatímco předměty, které mají různé druhy elektřiny, naopak přitahují. Vzniklo zařízení, první typ kondenzátoru, na ukládání elektrického náboje, které bylo pojmenováno leidenská láhev. nabitého tělesa, sám zelek­ trizuje. Tuto myšlenku zformuloval, když experimentoval bouřce drakem. Přístroj na vytváření elektrického náboje vznikl později, 19. Snahou vědců bylo vytvořit uchovat elektrický náboj. Patrně kolem roku 1671 prováděl přírodovědec Otto von Guericke (1602-1686) pokusy sirnou koulí. Ty, které ručičky nepřitáhly, pojmenoval neelektrické. Předměty jako papír nebo sláma, které zís­ kaly třením elektrostatický náboj, pohybovaly ručičkou versoria Gilbert je označil elektrické. Četní badatelé elektřinou experimentovali, ale zatím nedokázali prakticky vy­ užít, neboť neznali její vlastnosti zákonitosti. Stephen Gray (1670-1736) shrnul pokusy statickou elektřinou poznatku, že každý předmět, který dotýká zelektrizovaného, tj.První, kdo experimenty popsal, byl Rek, přírodní filozof, matematik poli­ tik, Thalés Mílétu (asi 624-asi 543 př. L). rozdělení látek vodiče izo­ lanty došlo však padesáti letech. Obdobný přístroj zkonstruoval George Adams (1750-1795). Nedokázali postihnout zjevů týkají­ cích elektřiny to, nebylo viditelné, neboťještě nezkonstruovali přístroje mě- 16 . Završitelem těchto pokusů byl Wil- liam Gilbert (1544-1603), lékař anglické královny Alžběty přírodovědec. století především demonstraci statické elektřiny. Také Benjamin Franklin (1706-1790) byl přesvědčen, existují dva druhy elek­ třiny. let 20. Ten na přelomu 16. Myslel si, elektrický náboj prostupuje předmětem může přeskočit jiný předmět. Francis Hauksbee (1666-1713), Newtonův asistent, postavil roku 1710 elektrostatický generátor, v němž shromažďoval elektrický náboj. Zpozoroval, jejím třením vzniká teplo elektrické jiskry a některé látky mají schopnost vést elektřinu. dalším pokusům si sestrojil elektrický přístroj versorium. Zjistil, existují dva druhy elektřiny, kladná (například po tření skla hedvábím) záporná (například tření jantaru kožešinou)