Snahou vědců bylo vytvořit uchovat elektrický náboj. Završitelem těchto pokusů byl Wil-
liam Gilbert (1544-1603), lékař anglické královny Alžběty přírodovědec. Přístroj na
vytváření elektrického náboje vznikl později, 19. Zjistil, existují dva druhy elektřiny, kladná (například
po tření skla hedvábím) záporná (například tření jantaru kožešinou). úspěchem podobný přístroj pokusili nezávisle sobě
mezi lety 1745^16 Pieter van Musschcnbroek (1692-1761) Leidcnu Ewald von
Kleist (asi 1700-1748) Pomořanech. let 20. 17. L). Své poznatky vydal roku 1600 Londýně soustavné studii De
magnete magnetu). Nedokázali postihnout zjevů týkají
cích elektřiny to, nebylo viditelné, neboťještě nezkonstruovali přístroje mě-
16
.
Také Benjamin Franklin (1706-1790) byl přesvědčen, existují dva druhy elek
třiny. Franklin základě
svých zkušeností experimentoval bleskosvodem, obdobně jako stejné době dal
ší vědci, například Rusku Georg Wilhelm Richman (1711-1753) Michail Vasil-
jevič Lomonosov (1711-1765) nebo českých zemích úspěchem Prokop Diviš
(1698-1765) Joseph Stepling (1716-1778).
Patrně kolem roku 1671 prováděl přírodovědec Otto von Guericke (1602-1686)
pokusy sirnou koulí.
Četní badatelé elektřinou experimentovali, ale zatím nedokázali prakticky vy
užít, neboť neznali její vlastnosti zákonitosti. Zpozoroval, jejím třením vzniká teplo elektrické jiskry
a některé látky mají schopnost vést elektřinu. Avšak roku 1829 byl poznán roku 1831 popsán rozdíl mezi vodiči ne
vodiči elektřiny. Vzniklo zařízení, první typ kondenzátoru, na
ukládání elektrického náboje, které bylo pojmenováno leidenská láhev. Francis Hauksbee
(1666-1713), Newtonův asistent, postavil roku 1710 elektrostatický generátor,
v němž shromažďoval elektrický náboj. Tuto myšlenku zformuloval, když experimentoval bouřce drakem. dalším pokusům
si sestrojil elektrický přístroj versorium. století především demonstraci
statické elektřiny. Obdobný přístroj zkonstruoval George
Adams (1750-1795).První, kdo experimenty popsal, byl Rek, přírodní filozof, matematik poli
tik, Thalés Mílétu (asi 624-asi 543 př.
Elektrický náboj „sbíhal“ motouzu, jehož konci byl uvázán klíč, mezi klí
čem ostatními předměty zemi přeskakovaly jiskry. století základě více než 600 svých experimentů magneto
váním železných předmětů pomocí permanentních magnetů popsal elektrické
a magnetické jevy.
Stephen Gray (1670-1736) shrnul pokusy statickou elektřinou poznatku, že
každý předmět, který dotýká zelektrizovaného, tj. Předměty jako papír nebo sláma, které zís
kaly třením elektrostatický náboj, pohybovaly ručičkou versoria Gilbert je
označil elektrické. Ty, které ručičky nepřitáhly, pojmenoval neelektrické. Gilbert
uvedl, dva předměty, které obsahují tentýž druh elektřiny, odpuzují, zatímco
předměty, které mají různé druhy elektřiny, naopak přitahují. rozdělení látek vodiče izo
lanty došlo však padesáti letech. století, díky Jamesi Wimshur-
stovi (1832-1903) používal 60. nabitého tělesa, sám zelek
trizuje. Ten
na přelomu 16. Myslel si, elektrický náboj prostupuje předmětem může přeskočit jiný
předmět. Sirnou kouli von Guericke poskytl filo
zofovi matematikovi Gottfriedu Wilhelmu Leibnizovi (1646-1716), který její
pomocí roku 1672 objevil elektrické jiskření
