Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Libri Autor: Marcela C. Efmertová

Strana 141 z 215

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
tojak 140 . Vedle tohoto spolku existovalo ještě několik dalších sdružení pro elektrotechniky českých zemí, jako například Spolek českých inženýrů (1881), Klub mechaniků optiků (1884), Spolek posluchačů absolventů strojního elek- troinženýrství Praze (1893) české německé technice, Spolek posluchačů in- ženýství Brně (1899) české německé technice. Nej­ významnější organizací stal Elektrotechnický svaz československý, ustavený, v roce 1919. Spo­ lek českých elektrotechniků (1899), jehož německým protějškem byl Elektrotech- nicher Verein. Sudet koncem světové války svou elektrotechnickou vý­ robu výzkum vnitrozemí, které byly částečně skončení světové války v československé elektrotechnice využily. let 19. SIA elek­ trotechnici spolupracovali chvíli, kdy roku 1899 založili vlastní sdružení. Svaz techniků (1902) apod. odtržení pohraničních oblastí okupaci Československa hlavní elek­ trotechnické výrobny dostaly německých rukou. Elektrotechnické spolkové hnulí utvářelo poloviny 60.doprava. Svaz měl propracovanou organizaci byl jedním nejsilnějších prvorepublikových stavovských odborných sdružení širokou působností. Československý elektrotechnický průmysl měl před okupací roce 1938 celkem 6t) větších elektrotechnických továren 200 000 zaměstnanci, když elektro­ technickém podnikání podílelo okolo 600 malých firem, přes 300 závodů, které s elektrotechnickým zbožím obchodovaly, asi 900 koncesních zařízení (vlastně ře­ meslnických dílen) elektromechanického, opravárenského elektroinstalatérského typu. Ríšskoněmecké podniky do­ konce přenesly tzv. Tyto změny ved­ ly likvidaci dosavadních licenčních smluv, podstatě zamezily činnosti zahranič­ ních firem jejich filiálek našem území, bez majetkového vypořádání. sto­ letí, kdy elektrotechnici českých zemí působili Spolku architektů inženýrů Království českého (1865) sídlem Praze, kde Zenger letech 1874-77 a Křižík době 1888-91 dokonce zastávali předsednické funkce. Elektrotechnické podnikání neobešlo bez zázemí odborných spolků, dobře or­ ganizované vysokoškolské výuky elektrotechnickým oborům propracovaného elektrotechnického odborného názvosloví (zásluhou především Lišta, Gebaue- ra Ertla). Vzniklo Ústřední ředitelství Československých závodů kovodělných strojírenských, jehož rámci začaly pra­ covat národní podniky: Bateria, Slaný; ČKD, Praha; Elektro-Praga, Praha, Hlinsko; Kablo, Bratislava; Křižík, Praha; Metra, Blansko; Moravské elektrotechnické závo­ dy, Olomouc Závody výrobu zabezpečovacích zařízení, Praha. Běžný spotřebitel elektřinu používal zejména osvětlení, pro komuni­ kaci spoje, méně pro práci domácími elektrospotřebiči. Silnoproudá elektrotechnika byla přičleněna těžkému průmyslu, spa­ dajícímu též kompetence ministerstva průmyslu. Po světové válce spolková elektrotechnická činnost podstatně rozšířila. jaře 1946 byl elektrotechnických firem konfiskátů vytvořen národní podnik TESLA, slaboproudé radiotech- nické závody 300 zaměstnanci, řízený zpočátku ministerstvem průmyslu (1945-50). Znamenaly důslednou centralizaci řízení elektrotechniky strany neustále se kompetenčně proměňujících ministerstev staly počátkem vývojové výrobní stagnace elektrotechnických oborů poválečných letech. Všechny tylo spolky většinou spolupracovaly Českou maticí technickou (1895), která zajišťovala jejich vydavatelskou činnost