tojak
140
. Vedle tohoto spolku existovalo ještě několik dalších sdružení pro
elektrotechniky českých zemí, jako například Spolek českých inženýrů (1881),
Klub mechaniků optiků (1884), Spolek posluchačů absolventů strojního elek-
troinženýrství Praze (1893) české německé technice, Spolek posluchačů in-
ženýství Brně (1899) české německé technice. Nej
významnější organizací stal Elektrotechnický svaz československý, ustavený,
v roce 1919. Spo
lek českých elektrotechniků (1899), jehož německým protějškem byl Elektrotech-
nicher Verein. Sudet koncem světové války svou elektrotechnickou vý
robu výzkum vnitrozemí, které byly částečně skončení světové války
v československé elektrotechnice využily. let 19. SIA elek
trotechnici spolupracovali chvíli, kdy roku 1899 založili vlastní sdružení. Svaz techniků (1902) apod. odtržení pohraničních oblastí okupaci Československa hlavní elek
trotechnické výrobny dostaly německých rukou. Elektrotechnické spolkové hnulí utvářelo poloviny 60.doprava. Svaz měl propracovanou organizaci byl jedním nejsilnějších
prvorepublikových stavovských odborných sdružení širokou působností.
Československý elektrotechnický průmysl měl před okupací roce 1938 celkem
6t) větších elektrotechnických továren 200 000 zaměstnanci, když elektro
technickém podnikání podílelo okolo 600 malých firem, přes 300 závodů, které
s elektrotechnickým zbožím obchodovaly, asi 900 koncesních zařízení (vlastně ře
meslnických dílen) elektromechanického, opravárenského elektroinstalatérského
typu. Ríšskoněmecké podniky do
konce přenesly tzv. Tyto změny ved
ly likvidaci dosavadních licenčních smluv, podstatě zamezily činnosti zahranič
ních firem jejich filiálek našem území, bez majetkového vypořádání. sto
letí, kdy elektrotechnici českých zemí působili Spolku architektů inženýrů
Království českého (1865) sídlem Praze, kde Zenger letech 1874-77
a Křižík době 1888-91 dokonce zastávali předsednické funkce.
Elektrotechnické podnikání neobešlo bez zázemí odborných spolků, dobře or
ganizované vysokoškolské výuky elektrotechnickým oborům propracovaného
elektrotechnického odborného názvosloví (zásluhou především Lišta, Gebaue-
ra Ertla). Vzniklo Ústřední ředitelství
Československých závodů kovodělných strojírenských, jehož rámci začaly pra
covat národní podniky: Bateria, Slaný; ČKD, Praha; Elektro-Praga, Praha, Hlinsko;
Kablo, Bratislava; Křižík, Praha; Metra, Blansko; Moravské elektrotechnické závo
dy, Olomouc Závody výrobu zabezpečovacích zařízení, Praha. Běžný spotřebitel elektřinu používal zejména osvětlení, pro komuni
kaci spoje, méně pro práci domácími elektrospotřebiči. Silnoproudá elektrotechnika byla přičleněna těžkému průmyslu, spa
dajícímu též kompetence ministerstva průmyslu.
Po světové válce spolková elektrotechnická činnost podstatně rozšířila. jaře 1946 byl elektrotechnických
firem konfiskátů vytvořen národní podnik TESLA, slaboproudé radiotech-
nické závody 300 zaměstnanci, řízený zpočátku ministerstvem průmyslu
(1945-50).
Znamenaly důslednou centralizaci řízení elektrotechniky strany neustále se
kompetenčně proměňujících ministerstev staly počátkem vývojové výrobní
stagnace elektrotechnických oborů poválečných letech.
Všechny tylo spolky většinou spolupracovaly Českou maticí technickou (1895),
která zajišťovala jejich vydavatelskou činnost
