Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Libri Autor: Marcela C. Efmertová

Strana 119 z 215

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
) transformátorové oleje, svářecí transformátory, asynchronní motory atd. Na technikách pracovalo několik ústavů, které zaměřovaly elektrotechnic­ kou problematiku určité potřeby elektrotechnického československého prů­ myslu. Byl Fyzikální ústav při Německé vysoké škole technické Praze,2 který řídil Josef Tůma.4 Založili Josef Sumec Vladimír List autorizaci pro něj získali roce 1916. Ústav pracoval státních prostředků, zajišťoval výuku pod­ statě všech fyzikálních oborů jeho činnost byla veřejná. Ústav zkušebnou měl mimo přednostů asistenty, mechaniky a kancelářské síly pracoval státních prostředků získaných zkušebních tax. Státem dotovaný ústav zaměstnával tři asistenty jednoho me­ chanika, kteří podíleli především zkouškách fyzikálních vlastností materiálů (i elektrotechnických), zkoumali radioaktivitu prováděli optická měření. Slouži­ la jak praktické výuce studentů strojního elektrotechnického inženýrství, tak vě­ decké práci. Náklady ústav poskytoval stát, vložné posluchačů finance získané 118 .domácí pudě nebyly vybudovány dobré pracovní vztahy zejména mezi českou a německou univerzitou technikou, když osobní kontakty odborníků byly přá­ telské. Ústavy, třebaže sídlily nových moderních budovách, nebyly ještě vyba­ veny potřebným technickým zařízením materiálem, laboratořemi, dílnami, kni­ hovnami čítárnami. Členové ústavu pravidelně výsledcích své činnosti informovali Elektrotechnickém obzoru. Navíc vybavení nebylo zařizováno pro výzkum, ale spíše pro fakultní činnost pro laboratorní expertizní práce, které přinášely fakultám fi­ nanční zisky. Jaroslav Hýbl (1882-1950) řídil Strojní laboratoř Vysoké školy strojního elek­ trotechnického inženýrství při ČVUT Praze5 devíti zaměstnanci. české brněnské tech­ nice pracoval Výzkumný zkušební ústav elektrotechnický. Sám roce 1896 habilitoval pro experimentální fyziku praž­ ské univerzitě. Pracoval pro veřejnost zejména pro Elektotechnický svaz československý, pro nějž zkoušel a ověřoval pojistky, vypínače, izolanty, elektrické spotřebiče (vysavače, ohřívače vody, sušiče apod. ústavu rozvíjel především experimentální práce mechaniky, nau­ ku teple, akustiku optiku. Propagoval praktickou fotografii zavedl širší fyzi­ kální praktika. Zkoušky měly většinou interní povahu. První ústav fyziky obecné technické České vysoké školy technické Brně, za­ ložený roku 1900 Koláčkem, vedl Vladimír Novák,3 jenž Činnost ústavu vhodně rozšiřoval. Využíval svých zkušeností, které získal při studiích Praze Strou­ hala Macha při studijním pobytu školním roce 1896-97 Cambridgi u Thomsona. Při ústavu jeho vedení vznikla Meteorologická stanice řízení Rudolfa Schneidera. Vlastnily různé typy transformátorů, baterií, brzd, oscilografů, zkušebních zařízení zkraty, namá­ hání elektrotechnického materiálu vlhkostí, teplem, mechanicky, zkoušení olejů a přesné měřicí přístroje měření napětí, proudů, odporů indukčností. Ústav zkušebna byly velmi dobře vybaveny. Organizačně rám­ ci české brněnské techniky náležel Listovu oddělení Ústavu konstrukční elek­ trotechniky. Laboratoř byla založena před světovou válkou, ale začala pracoval letech 1921-22. Ústav prováděl jednak výuku, jednak zkoušení elektrických surovin, materiálů a látek, elektrotechnických zařízení, elektrických strojů měřicích pomocných přístrojů stavbu unikátních elektrotechnických přístrojů měřidel