Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Libri Autor: Marcela C. Efmertová

Strana 119 z 215

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Ústav prováděl jednak výuku, jednak zkoušení elektrických surovin, materiálů a látek, elektrotechnických zařízení, elektrických strojů měřicích pomocných přístrojů stavbu unikátních elektrotechnických přístrojů měřidel. Navíc vybavení nebylo zařizováno pro výzkum, ale spíše pro fakultní činnost pro laboratorní expertizní práce, které přinášely fakultám fi­ nanční zisky. Ústav pracoval státních prostředků, zajišťoval výuku pod­ statě všech fyzikálních oborů jeho činnost byla veřejná. Propagoval praktickou fotografii zavedl širší fyzi­ kální praktika. Organizačně rám­ ci české brněnské techniky náležel Listovu oddělení Ústavu konstrukční elek­ trotechniky. Zkoušky měly většinou interní povahu.) transformátorové oleje, svářecí transformátory, asynchronní motory atd. První ústav fyziky obecné technické České vysoké školy technické Brně, za­ ložený roku 1900 Koláčkem, vedl Vladimír Novák,3 jenž Činnost ústavu vhodně rozšiřoval. Ústav zkušebna byly velmi dobře vybaveny. Laboratoř byla založena před světovou válkou, ale začala pracoval letech 1921-22. Byl Fyzikální ústav při Německé vysoké škole technické Praze,2 který řídil Josef Tůma. Při ústavu jeho vedení vznikla Meteorologická stanice řízení Rudolfa Schneidera. Na technikách pracovalo několik ústavů, které zaměřovaly elektrotechnic­ kou problematiku určité potřeby elektrotechnického československého prů­ myslu.domácí pudě nebyly vybudovány dobré pracovní vztahy zejména mezi českou a německou univerzitou technikou, když osobní kontakty odborníků byly přá­ telské. Slouži­ la jak praktické výuce studentů strojního elektrotechnického inženýrství, tak vě­ decké práci. Vlastnily různé typy transformátorů, baterií, brzd, oscilografů, zkušebních zařízení zkraty, namá­ hání elektrotechnického materiálu vlhkostí, teplem, mechanicky, zkoušení olejů a přesné měřicí přístroje měření napětí, proudů, odporů indukčností. Pracoval pro veřejnost zejména pro Elektotechnický svaz československý, pro nějž zkoušel a ověřoval pojistky, vypínače, izolanty, elektrické spotřebiče (vysavače, ohřívače vody, sušiče apod. ústavu rozvíjel především experimentální práce mechaniky, nau­ ku teple, akustiku optiku. Ústavy, třebaže sídlily nových moderních budovách, nebyly ještě vyba­ veny potřebným technickým zařízením materiálem, laboratořemi, dílnami, kni­ hovnami čítárnami. Ústav zkušebnou měl mimo přednostů asistenty, mechaniky a kancelářské síly pracoval státních prostředků získaných zkušebních tax. Členové ústavu pravidelně výsledcích své činnosti informovali Elektrotechnickém obzoru. Jaroslav Hýbl (1882-1950) řídil Strojní laboratoř Vysoké školy strojního elek­ trotechnického inženýrství při ČVUT Praze5 devíti zaměstnanci. Sám roce 1896 habilitoval pro experimentální fyziku praž­ ské univerzitě. Využíval svých zkušeností, které získal při studiích Praze Strou­ hala Macha při studijním pobytu školním roce 1896-97 Cambridgi u Thomsona.4 Založili Josef Sumec Vladimír List autorizaci pro něj získali roce 1916. Náklady ústav poskytoval stát, vložné posluchačů finance získané 118 . české brněnské tech­ nice pracoval Výzkumný zkušební ústav elektrotechnický. Státem dotovaný ústav zaměstnával tři asistenty jednoho me­ chanika, kteří podíleli především zkouškách fyzikálních vlastností materiálů (i elektrotechnických), zkoumali radioaktivitu prováděli optická měření