ELEKTROTECHNIKA II

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Předložený studijní materiál slouží jako základní studijní materiál distanční formy studia předmětu Elektrotechnika 2, který navazuje na předmět Elektrotechnika 1 a spolu s ním vytváří nezbytně nutné teoretické základy společné pro všechny elektrotechnické obory, které jsou potřebné pro studium předmětů specializací v dalších ročnících studia.

Autor: Doc. Ing. Jiří Sedláček, CSc. Prof. Ing. Juraj Valsa, CSc.

Strana 103 z 186

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Tyto vztahy lze odvodit (dokázat) základě rovnice (5.0 pFe pt− 5. Konečná hodnota )(lim tf t→∞ )(lim 0 ppF p→ 11.5-3) Výpočet podle tohoto vztahu založen výpočtu tzv. • č.5-1 Transformace matematických operací č. Definice transformace )().5.: Funkce 1(t) tzv.5-1),jak jsou transformovány základní matematické operace.5-2 ilustrují použití funkce (t) resp. Konvoluce ∫ −= = t dtff tftf 0 21 21 )(). Posuv čase )(). Důkazy tohoto typu patří do přednášek matematiky (teorie funkcí komplexní proměnné) proto zde uvádět nebudeme. Počáteční hodnota )(lim 0 tf t +→ )(lim ppF p ∞→ 10.5-2). Operace Časová oblast Oblast proměnné p 1. Změna měřítka f(at) )( 1 a p F a 4. derivace )(tf dt d )0()( fppF 7. Posuv )(. 1(t) 1(t) t≥0.( pFpF Některé poznámky tab.4. Tabulka 5.( ttttf posunutý (zpožděný) Průběhy obr.1(t) pouze zdůrazňujeme, f(t) pro jak vyžaduje definice Laplaceovy transformace (5. Nejprve ukážeme (viz tab.f(t) A. reziduí funkce F(p) je obecně značně složitý.5-2). Zápisem f(t).( )(*)( ααα )(). slovníku, rozkladem, nebo numericky). Neurčitý integrál (primitivní funkce) ∫ − = )()( 1 tfdttf )]0()([ 1 1 + − + fpF p 8. Násobení konstantou A.5.1.5-1: • č. . Uvedeme nyní některé základní vztahy, platné při použití Laplaceovy transformace.: zápisem vyjadřujeme původní průběh f(t))().Elektrotechnika 103 ∫ ∞+ ∞− = j j pt dpepF j tf σ σπ )( 2 1 )( (5.( ttttf )(. Určitý integrál ∫ t dttf 0 )( )( 1 pF p 9. Při praktickém řešení přechodných dějů tento postup nepoužívá a zpětná transformace provádí jednodušeji (pomocí tzv.F(p) 3.( ttf F(p) 2. tfe at− apF + 6.5. jednotkový skok, tj