1.33 můžeme magnetickou indukci pokládat také vektor
plošné hustoty magnetického toku. technických aplikacích
se snažíme docílit zpravidla pole homogenního (nebo alespoň takové přijatelných
mezích nepřesnosti pokládáme).34 )
kde úhel mezi vektory magnetické indukce B
r
a plošného elementu Sd
r
, ndS pak
průmět plošného elementu roviny kolmé směru magnetické indukce. Pro její velikost dostáváme
ndS
d
dS
d
B
Φ
=
Φ
=
αcos
, 1.
Intenzita magnetického pole ose vodiče nulová, směrem povrchu zvyšuje lineárně a
dosahuje zde svého maxima, směrem povrchu pak ubývá podle hyperboly, viz Obr.13.Elektrotechnika 1
22
2
2
2
aπ
rI
H
a
r
IIrπH =⇒=′=⋅ .)
je magnetický tok definován jako tok vektoru magnetické indukce plochou
∫∫ ⋅=Φ
S
SdB
rr
( 1. průřezem
jádra transformátoru, cívkou elektrického stroje, vzduchovou mezerou elektromagnetu apod.
Obr.33 )
a jeho jednotkou weber [Wb], viz Obr. 1. takovémto případě složka magnetické indukce směru
a2π
I
a0
0
r
H
.14: Tok vektoru magnetické indukce plochou
Vzhledem vztahu 1.14. 1.13: Intenzita magnetického pole vně uvnitř vodiče
Kvantitativní mírou magnetického pole prostupujícího určitou plochou (např. 1.33 platí obecně pro nehomogenní magnetické pole.
Obr.
Vztah 1
