Elektrotechnika 1

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Předkládaná skripta slouží jako základní studijní materiál v prezenční i kombinované formě studia předmětu Elektrotechnika 1.

Autor: doc. Ing. Jiří Sedláček, CSc. doc. Ing. Miloslav Steinbauer, Ph.D.

Strana 21 z 161

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Intenzita magnetického pole ose vodiče nulová, směrem povrchu zvyšuje lineárně a dosahuje zde svého maxima, směrem povrchu pak ubývá podle hyperboly, viz Obr. 1. 1. Obr.14.) je magnetický tok definován jako tok vektoru magnetické indukce plochou ∫∫ ⋅=Φ S SdB rr ( 1. takovémto případě složka magnetické indukce směru a2π I a0 0 r H .33 můžeme magnetickou indukci pokládat také vektor plošné hustoty magnetického toku.34 ) kde úhel mezi vektory magnetické indukce B r a plošného elementu Sd r , ndS pak průmět plošného elementu roviny kolmé směru magnetické indukce. Obr. Pro její velikost dostáváme ndS d dS d B Φ = Φ = αcos , 1.13: Intenzita magnetického pole vně uvnitř vodiče Kvantitativní mírou magnetického pole prostupujícího určitou plochou (např. technických aplikacích se snažíme docílit zpravidla pole homogenního (nebo alespoň takové přijatelných mezích nepřesnosti pokládáme). 1. Vztah 1. průřezem jádra transformátoru, cívkou elektrického stroje, vzduchovou mezerou elektromagnetu apod.Elektrotechnika 1 22 2 2 2 aπ rI H a r IIrπH =⇒=′=⋅ .33 ) a jeho jednotkou weber [Wb], viz Obr. 1.13.33 platí obecně pro nehomogenní magnetické pole.14: Tok vektoru magnetické indukce plochou Vzhledem vztahu 1