33 )
a jeho jednotkou weber [Wb], viz Obr.
Vztah 1. 1. technických aplikacích
se snažíme docílit zpravidla pole homogenního (nebo alespoň takové přijatelných
mezích nepřesnosti pokládáme). 1. 1.)
je magnetický tok definován jako tok vektoru magnetické indukce plochou
∫∫ ⋅=Φ
S
SdB
rr
( 1.13: Intenzita magnetického pole vně uvnitř vodiče
Kvantitativní mírou magnetického pole prostupujícího určitou plochou (např. Pro její velikost dostáváme
ndS
d
dS
d
B
Φ
=
Φ
=
αcos
, 1.34 )
kde úhel mezi vektory magnetické indukce B
r
a plošného elementu Sd
r
, ndS pak
průmět plošného elementu roviny kolmé směru magnetické indukce.33 můžeme magnetickou indukci pokládat také vektor
plošné hustoty magnetického toku. takovémto případě složka magnetické indukce směru
a2π
I
a0
0
r
H
.
Obr.14. průřezem
jádra transformátoru, cívkou elektrického stroje, vzduchovou mezerou elektromagnetu apod.13.Elektrotechnika 1
22
2
2
2
aπ
rI
H
a
r
IIrπH =⇒=′=⋅ .
Obr.33 platí obecně pro nehomogenní magnetické pole. 1.14: Tok vektoru magnetické indukce plochou
Vzhledem vztahu 1.
Intenzita magnetického pole ose vodiče nulová, směrem povrchu zvyšuje lineárně a
dosahuje zde svého maxima, směrem povrchu pak ubývá podle hyperboly, viz Obr
