Předložený studijní materiál slouží jako základní studijní materiál pro distanční formustudia předmětu Elektrotechnika 1. Spolu s dalšími základními předměty jako Matematika 1,Fyzika 1 a Počítače a programování 1 vytváří nezbytně nutné teoretické základy společné provšechny elektrotechnické obory, které jsou potřebné k dalšímu studiu předmětů specializacíve vyšších ročnících studia.
14: Tok vektoru magnetické indukce plochou
Vzhledem vztahu 1.33 platí obecně pro nehomogenní magnetické pole.Elektrotechnika 1
22
2
2
2
aπ
rI
H
a
r
IIrπH =⇒=′=⋅ .33 )
a jeho jednotkou weber [Wb], viz Obr. 1.34 )
kde úhel mezi vektory magnetické indukce B
r
a plošného elementu Sd
r
, ndS pak
průmět plošného elementu roviny kolmé směru magnetické indukce. Pro její velikost dostáváme
ndS
d
dS
d
B
Φ
=
Φ
=
αcos
, 1.13. takovémto případě složka magnetické indukce směru
a2π
I
a0
0
r
H
.
Intenzita magnetického pole ose vodiče nulová, směrem povrchu zvyšuje lineárně a
dosahuje zde svého maxima, směrem povrchu pak ubývá podle hyperboly, viz Obr. průřezem
jádra transformátoru, cívkou elektrického stroje, vzduchovou mezerou elektromagnetu apod. 1. technických aplikacích
se snažíme docílit zpravidla pole homogenního (nebo alespoň takové přijatelných
mezích nepřesnosti pokládáme). 1.33 můžeme magnetickou indukci pokládat také vektor
plošné hustoty magnetického toku.)
je magnetický tok definován jako tok vektoru magnetické indukce plochou
∫∫ ⋅=Φ
S
SdB
rr
( 1.
Vztah 1.
Obr. 1.13: Intenzita magnetického pole vně uvnitř vodiče
Kvantitativní mírou magnetického pole prostupujícího určitou plochou (např.
Obr.14
