Předložený studijní materiál slouží jako základní studijní materiál pro distanční formustudia předmětu Elektrotechnika 1. Spolu s dalšími základními předměty jako Matematika 1,Fyzika 1 a Počítače a programování 1 vytváří nezbytně nutné teoretické základy společné provšechny elektrotechnické obory, které jsou potřebné k dalšímu studiu předmětů specializacíve vyšších ročnících studia.
5. Vzhledem derivaci ve
Faradayově indukčním zákoně ovšem znamená, těchto okamžicích nabývá magnetický
tok svých extrémů, svého minima čase maxima čase Efektivní hodnotu pak
můžeme vypočítat základě znalosti činitele tvaru indukovaného napětí jako stUkU . kvaziperiodické, vyjadřující přechod mezi
původními novými ustálenými stavy, viz příklady Obr. harmonického tvaru. 5.5 Neperiodické veličiny
Neperiodické časové průběhy vykazují obvody zejména při tzv.
V rovnici byly uvažovány časové okamžiky jako okamžiky, kterých
indukované napětí prochází nulou, kdy začíná končí kladná půlvlna.
a) c)
Obr. Zpravidla jedná různé druhy doznívajících průběhů exponenciálního typu či
exponenciálně tlumené periodické průběhy, tzv.7: Příklady časových průběhů napětí přechodných jevů
Takovéto průběhy možné plně popsat pouze jejich funkční závislostí celém uvažovaném
časovém intervalu. Pro efektivní
hodnotu napětí pak dostáváme praxi často užívaný vztah
mmmsth fNfNfNUkU Φ=Φ=Φ== 44.150 Elektrotechnika 1
mm
TT
is fN
T
N
d
T
N
dt
dt
d
N
T
dttu
T
U
m
m
Φ=Φ=Φ=
Φ
== ∫∫∫
Φ+
Φ−
4
422
)(
2
2/
0
2/
0
.424
22
&π
π
.
Předpokládejme, byl magnetický tok např. Pak indukované napětí
harmonické, neboť derivace harmonické funkce opět funkcí harmonickou. Odezva obvodu pak opět veličinou neperiodickou. Dále můžeme neperiodickými průběhy setkat při buzení obvodů
izolovanými impulsy, které mohou samy nabývat rozmanitých tvarů, jak ukazují příklady na
Obr. přechodných jevech,
které nastávají zapnutí vypnutí napájecích zdrojů nebo při změně některého obvodového
parametru.7.8: Příklady časových průběhů izolovaných impulsů
t
u(t)
0
t
u(t)
0
u(t)
t
0
t
u(t)
0
U0
t0
idealizovaný tvar
reálný tvar
t
u(t)
0
U0
τ
t
u(t)
0
U0
t0
.
a) c)
Obr. 5.
5.8: exponenciální impuls, impuls „sinus-kvadrát“, obdélníkový impuls reálný a
idealizovaný. 5
