Po seznání stručného účelu a přehledného rozdělení elektroměrů obírá se autor ve spise elektromagnetickými a elektrotechnickými měřickými základy, jež tvoří podstatu elektroměrové techniky i praxe, která se ve spise uvádí povšechným vývojem elektroměrů cizích i zdejších tak, jak je postupem času požadoval rozvíjející se elektrárenský provoz.Po dokonalém přehledu postupného vývoje elektroměrové techniky rozebírá autor velmi podrobně podstatu a činnost indukčních elektroměrů, nejrozšířenějších to měřicích přístrojů vůbec. Dále uvádí princip a ...
Autor: ESČ Praha Cyril Macháček
Strana 80 z 534
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
a) hom sonův ita jíc elek tro r. Kmitající elektrodynamické elektroměry.
79
.
Rychlost kmitů byla úměrná síle mag- p
netických polí cívek napětí proudu, ^'ir' ■(|
jakož jejich vzájemnému fázovému
posunu.
5. Hlavní proud procházel cívkou
proudu Cp, připojenou proudové svorky Vlivem elektrodynamického
účinku pohybovala páka sem tam.
Firma AEG vyráběla magnetoelektrické elektroměry pohybujícími kartáčky,
které měnily podle velikosti zatížení neutrální osu vinutí, čímž úměrně vyrovná
valo tření, jak při malém, tak při větším zatížení. Tak vznikla další skupina elektroměrů. 79).
Princip spojení Lotzova itajícího elektroměru. 82.
Obr. Druhé rameno páky neslo
měděnou destičku která byla mezi
póly stálých magnetů čímž
byly při pohybu páky její výkyvy
magneticky brzděny.
První elektroměr kmitající kotvou navrhl roku 1890 lih hom son
(obr. Proud volil
takový, aby vzniklý moment vyrovnal moment tření. Některé firmy
dělaly proto tyto části snadno výměnné. Spočívá elektrodynamickém principu.tření ložiskách kartáčků kolektorku záporné chyby registraci, jmenovitě
při malém zatížení. 82).
Za nejchoulostivější části motorických elektroměrů stejnosměrný proud byly
považovány kartáčky kolektor, jež obyčejně způsobovaly poruchy.
Obr. Pohyby páky za
znamenával počítací strojek p. Jiní výrobci naproti tomu navrhovali
zvláštní konstrukci, při níž kotva neotáčela, nýbrž jen kmitala sem tam,
při čemž přiváděl proud pouze dotyky, které považovaly trvanlivější
než kartáčky. 83. Dvojramenná páka měla dvě
cívky Cn\ C»2, nimž střídavě přivádělo napětí pomocí rtuťových kontaktů kx
a k2, spojených přívodními svorkami napětí re2. Podle O’Keenanova návrhu odpomáhalo tomuto nevítanému
vlivu pomocným proudem, který odebíral příslušné části odporu, připojeného
na síťové napětí, protékal zvláštním vinutím kotvy (viz obr. Thomsonův itající elektrom ěr
