Elektromagnetismus

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Cílem předmětu je seznámení se základními pojmy teorie elektromagnetického pole. Po prostudování modulu by měl student být schopen orientovat se v základní terminologii elektrotechniky, řešit elementární úlohy z elektro/magnetostatického pole, stacionárního a kvazistacionárního pole a měl by znát základní principy šíření elektromagnetických vln.

Vydal: VŠB – Technická univerzita Ostrava Autor: Lubomír Ivánek

Strana 115 z 183

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
78 obr.174) Hustoty vázaných nábojů lze vypočíst vztahů v div (2.77 nebo vytlačováno z dielektrika obr.79 .Vliv prostředí elektromagnetické pole 105 ppkoule ERREVPp  0 33 0 4 3 4 3  (2.2.77 obr.2. Výsledné vnější pole Ee (2. pole Těleso větší permitivitě sobě "přitahuje" siločáry, stejně jako chovalo proudovém poli vodivější těleso. 2. Plošná hustota působí vně koule pole Ep 0 2 2 0 2 1 EEEE    r r ip   (2.179) 0 0 00 2 3 E E E r i        (2.180) Podle poměru velikosti permitivit mohou nastat případy, pro: 2 0 2 0 2 0 2 kouli homogenní el.175) cos (2.76 obr.176) Protoţe uvnitř koule nemění závislosti souřadnicích, bude jeho divergence tedy objemová hustota nábojů uvnitř koule nulová.178) je obeně buď jakoby vtahováno dielektrika obr.79. 2. případě kulové dutiny (vzduchu) v dielektriku bude polarita vázaných plošných nábojů v na vnitřním povrchu dutiny opačná (obr. 2. 2.177) Toto pole nazývá depolarizační směřuje proti Ep.2.181) Dalším zajímavým případem vloţení dielektrika do elektrického pole situace, kdy na část elektrody, tedy homogenně nabité roviny nábojem konst.76. jeho obr.78) uvnitř koule dojde zesílení pole přitom však zeslabí indukce Výsledky změní takto: 0 0 0 2 EE r r p      (2., přiloţíme dielektrikum obr. Proto přirovnáváme permitivitu jakési dielektrické vodivosti definujeme pojem dielektrický odpor indukční trubice:  2 1 1 s dl Rd  (2.2