Elektromagnetismus

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Cílem předmětu je seznámení se základními pojmy teorie elektromagnetického pole. Po prostudování modulu by měl student být schopen orientovat se v základní terminologii elektrotechniky, řešit elementární úlohy z elektro/magnetostatického pole, stacionárního a kvazistacionárního pole a měl by znát základní principy šíření elektromagnetických vln.

Vydal: VŠB – Technická univerzita Ostrava Autor: Lubomír Ivánek

Strana 115 z 183

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
180) Podle poměru velikosti permitivit mohou nastat případy, pro: 2 0 2 0 2 0 2 kouli homogenní el.177) Toto pole nazývá depolarizační směřuje proti Ep., přiloţíme dielektrikum obr. 2.2.181) Dalším zajímavým případem vloţení dielektrika do elektrického pole situace, kdy na část elektrody, tedy homogenně nabité roviny nábojem konst. jeho obr.179) 0 0 00 2 3 E E E r i        (2.178) je obeně buď jakoby vtahováno dielektrika obr.78) uvnitř koule dojde zesílení pole přitom však zeslabí indukce Výsledky změní takto: 0 0 0 2 EE r r p      (2.176) Protoţe uvnitř koule nemění závislosti souřadnicích, bude jeho divergence tedy objemová hustota nábojů uvnitř koule nulová.Vliv prostředí elektromagnetické pole 105 ppkoule ERREVPp  0 33 0 4 3 4 3  (2. Plošná hustota působí vně koule pole Ep 0 2 2 0 2 1 EEEE    r r ip   (2. 2.2.175) cos (2. pole Těleso větší permitivitě sobě "přitahuje" siločáry, stejně jako chovalo proudovém poli vodivější těleso. Výsledné vnější pole Ee (2.78 obr.174) Hustoty vázaných nábojů lze vypočíst vztahů v div (2.76. 2.77 nebo vytlačováno z dielektrika obr.79.76 obr. případě kulové dutiny (vzduchu) v dielektriku bude polarita vázaných plošných nábojů v na vnitřním povrchu dutiny opačná (obr.79 .77 obr.2. Proto přirovnáváme permitivitu jakési dielektrické vodivosti definujeme pojem dielektrický odpor indukční trubice:  2 1 1 s dl Rd  (2. 2.2