Elektromagnetické vlny, antény a vedení (přednášky)

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Zdeněk Nováček

Strana 80 z 145

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
4) vlnové rovnice 022 =Π+Π∇ (8.TT∇ dostaneme vztah 0grad.8a,b) šíření vlny podél osy vlnovodu. Její řešení, vyjadřující šíření vlny směru můžeme zapsat tvaru zz eAeAT − += 212 (8.9) Rovnice 657H656H(8.8a,b) pak popisuje rozložení elektromagnetického pole příčných řezech vlnovodem, rovnice 658H657H(8.10). 8. Konstanta (měrný útlum) bude vlnovodu dokonale vodivými stěnami nulová a konstanta šíření bude ryze imaginární.6) můžeme dělením součinem T1.Fakulta elektrotechniky komunikačních technologií VUT Brně Po dosazení 655H654H(8.grad. Mezní případ, kdy výraz pod odmocninou nulový, nastane při kmitočtu ωkrit με ω Γ =krit (8.2 21 2 212 2 11 2 2 =++∇+∇ TTkTTTTTT (8.3 Řešení vlnové rovnice pro podélný směr Rovnice 659H658H(8.7) Protože funkce jsou nezávislé (nemají společnou proměnnou), může být poslední rovnice splněna jen tehdy, když první druhý sčítanec budou rovny konstantám 2 2 2 2 2 1 1 2 , γ= ∇ Γ−= ∇ T T T T (8.11) Výraz pod odmocninou záporný jen dost vysokém kmitočtu.9) pak μεωγ 2222 −Γ=−Γ= (8.12) .T2 upravit tvar 02 2 2 2 1 1 2 =+ ∇ + ∇ k T T T T (8.5) a rozepsání operátoru )21 2 .10) kde jsou integrační konstanty +jα konstanta šíření vlny směru osy vlnovodu. Podle rovnice 661H660H(8.8a,b) kde μεω=k vlnové číslo pro konstanty platí 222 k=Γ−γ (8.8a,b) diferenciální rovnicí druhého řádu konstantními koeficienty. Postupnou vlnu, šířící vlnovodem směru pak vyjadřuje druhý člen v 660H659H(8.6) Protože vektory gradT1 gradT2 jsou navzájem kolmé, jejich skalární součin je nulový rovnici 656H655H(8