Elektromagnetické vlny, antény a vedení (přednášky)

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Zdeněk Nováček

Strana 73 z 145

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
2) Na 633H632HObr. Změní jen meze integrálů 635H634H(7.Elektromagnetické vlny, antény vedení 71 Obr.9b kde jsou rovině překážky zakresleny hranice Fresnelových zón. 7. Při intenzita pole poloviční při 0 (spojnice přerušena) intenzita monotónně klesá. K vysvětlení závislosti intenzity pole výšce překážky využijeme 634H633HObr.9a všimneme, přepážka ovlivňuje intenzitu bodu tehdy, když yo je záporné přímá spojnice zcela volná. 7. Hlavní kroky jsou následující. primární vlna. hranicích Fresnelových zón lichými indexy (kreslené tečkovaně) leží body, jejichž příspěvky jsou (vzhledem bodu na spojnici VP) protifázové místě pozorování zmenšují intenzitu pole. sekundární vlnění, sekundární vlna. Blíží-li záporných hodnot nule, intenzita pole střídavě narůstá klesá. Výsledná intenzita pole kdekoli okolí tělesa ním) součtem intenzity primární sekundární vlny.5 Obecná teorie difrakce Fresnelova teorie difrakce dává správné výsledky jen když překážka rovinná velmi tenká. Těleso ozařováno vlnou, jejíž intenzitu známe; tzv. Působením primární vlny těleso polarizuje (je-li vodivé, indukují něm proudy) stává se samo zdrojem nového vlnění; tzv. .9: Intenzita pole překážkou a) závislost intenzity výšce překážky hranice Fresnelových zón Souřadnice horní hrany přepážky udána poloměrech Fresnelových zón r0n pak je totiž graf nezávislý konkrétních hodnotách veličin d1, Poloměry jednotlivých Fresnelových zón vypočítáme podle vztahu 632H631H(7. Uvedený postup výpočtu lze rozšířit libovolný tvar překážky, pokud zůstává tenká a rovinná. 7. Naopak příspěvky bodů hranicích Fresnelových zón sudými indexy (kreslené čárkovaně jsou soufázové intenzitu pole zvětšují.37). Při změně výšky vrcholu překážky mění poměr mezi soufázovými protifázovými příspěvky intenzita pole kolísá kolem hodnoty Eo odpovídající trase bez překážky. 7. při výpočtu pole okénkem o rozměrech integrujeme ploše okénka (x∈< -a/2, a/2 y∈<-b/2 b/2> . Např. Ohybové jevy trojrozměrných tělesech počítají jinak