Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.
primární vlna. 7. Např.37).9a všimneme, přepážka ovlivňuje intenzitu bodu tehdy, když yo
je záporné přímá spojnice zcela volná.
Působením primární vlny těleso polarizuje (je-li vodivé, indukují něm proudy) stává
se samo zdrojem nového vlnění; tzv. Hlavní kroky jsou
následující.
K vysvětlení závislosti intenzity pole výšce překážky využijeme 634H633HObr. při výpočtu pole okénkem
o rozměrech integrujeme ploše okénka (x∈< -a/2, a/2 y∈<-b/2 b/2> . Blíží-li záporných hodnot nule,
intenzita pole střídavě narůstá klesá.
Uvedený postup výpočtu lze rozšířit libovolný tvar překážky, pokud zůstává tenká a
rovinná. Naopak
příspěvky bodů hranicích Fresnelových zón sudými indexy (kreslené čárkovaně jsou
soufázové intenzitu pole zvětšují.Elektromagnetické vlny, antény vedení 71
Obr. Při změně výšky vrcholu překážky mění poměr mezi
soufázovými protifázovými příspěvky intenzita pole kolísá kolem hodnoty Eo
odpovídající trase bez překážky. hranicích Fresnelových
zón lichými indexy (kreslené tečkovaně) leží body, jejichž příspěvky jsou (vzhledem bodu
na spojnici VP) protifázové místě pozorování zmenšují intenzitu pole.5 Obecná teorie difrakce
Fresnelova teorie difrakce dává správné výsledky jen když překážka rovinná velmi
tenká. Ohybové jevy trojrozměrných tělesech počítají jinak.
7. sekundární vlnění, sekundární vlna.9b kde
jsou rovině překážky zakresleny hranice Fresnelových zón. 7.2)
Na 633H632HObr. Při intenzita pole poloviční při 0
(spojnice přerušena) intenzita monotónně klesá.
. Změní jen meze integrálů 635H634H(7.9: Intenzita pole překážkou
a) závislost intenzity výšce překážky hranice Fresnelových zón
Souřadnice horní hrany přepážky udána poloměrech Fresnelových zón r0n pak
je totiž graf nezávislý konkrétních hodnotách veličin d1, Poloměry jednotlivých
Fresnelových zón vypočítáme podle vztahu 632H631H(7. 7. Výsledná
intenzita pole kdekoli okolí tělesa ním) součtem intenzity primární sekundární
vlny. Těleso ozařováno vlnou, jejíž intenzitu známe; tzv
