Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.
Pro ionosférickou vlnu typická kmitočtová oblast MHz.Elektromagnetické vlny, antény vedení 107
Obr.
. 10.
Současně vlnou přímou často existuje vlna odražená, obrázku označená "2". Tak lze
zabezpečit rádiové spojení vzdálenost 4000 jediným "odrazem" ionosféry. Mechanismus vyžaduje vyvýšené
antény, přímou viditelnost typický pro kmitočtovou oblast asi MHz několika
GHz. Dopadající vlnění rozptylují rozptýlené vlnění lze pak přijímat až
poměrně daleko horizontem.
Vybudí se, když vertikální antény jsou bezprostředně při zemi typická pro spojení na
nízkých kmitočtech několika MHz. Vlivem turbulentního proudění vzduchu vznikají místa nepatrně odlišnými
fyzikálními parametry tedy odlišnou permitivitou.1: Mechanismy šíření vln
Mezi vyvýšenou vysílací anténou přijímací anténou může vlnění šířit pouze
vzduchem podél spojnice obrázku označené "1". Popsaný mechanismus typický pro
kmitočtovou oblast stovek MHz jednotek GHz lze jím překlenout vzdálenosti řádu stovek
kilometrů. Takovou
situaci (model) budeme nazývat šířením prostorou vlnou. Pak hovoříme šíření přímou vlnou, anebo krátce vlně přímé. Okem nejsou viditelné, ale pro rádiové vlny chovají jako
dielektrická tělesa.
Mechanismus šíření troposférickým rozptylem ("5") využívá existence nehomogenit
v troposféře.
Mechanismus ionosférické vlny ("4") využívá působení ionosférických vrstev dráhy
vln. ovšem velmi slabé. Tento mechanismus ("3")
budeme nazývat povrchovou vlnou (přízemní vlnou). Mechanismus je
typický při spojení velmi vysokých frekvencích (několik GHz více) při výše
položených anténách, mezi nimiž přímá viditelnost. Povrchová vlna sleduje zemský povrch. poslední době tento mechanismus využívá málo. Jsou nepravidelné útvary rozměry
řádově jednotek desítek metrů. Obě
vlny existují současně, intenzita pole součtem intenzit přímé odražené vlny.
Několika odrazy střídavě země ionosféry lze pak dosáhnout prakticky kteréhokoli
místa Zemi. ionosféře zakřivují vhodných podmínek obrací zpět Zemi. Šíření není ovlivněné zemí ani
ionosférou.
Rozhraní mezi vodivým prostředím (povrch Země) nevodivým (vzduch) schopné
vést elektromagnetické vlny podobně jako třeba vodivý drát. Nahrazuje jej spojení
pomocí družic
