Nepoškozuje
atomovou strukturu látky, protože neovlivňuje vazby mezi atomy, což jinak mohlo
vést rozštěpení částic změnám jejich chemických vlastností.
Tohoto jevu využívá při zabezpečování bankovek.
K umělým zdrojům ultrafialového záření patří
především rtuťové výbojky. Podle způsobu interakce elektromagnetických vln látkou se
elektromagnetické záření dělí na: ionizující neionizující. Elektromagnetické vlny rádiového mikrovlnného kmitočtového rozsahu
jsou neionizující. Slunce nejsilnější přírodní
zdroj ultrafialového záření.
Neionizující záření není schopné vyvolat ionizaci látkového prostředí: jeho fotony mají
příliš málo energie, aby vyvolaly ionizaci.2 Fyzika
Mýtus:
Každé záření pro tělo
škodlivé
Termín „záření“ ryze technický pojem, který používá popisu různých jevů
spojených přenosem energie formě vln nebo částic prostoru nebo jiném médiu –
např. sálání. 400 700 označováno
jako viditelné světlo. Ionizující záření zahrnuje
všechny typy záření, které jsou schopny vyvolat ionizaci látkového prostředí (např.
Viditelné světlo
Elektromagnetické záření vlnových
délkách cca. Připomeňme: ionizace proces, při kterém se
například elektricky neutrální částice stává částicí nenulovým elektrickým nábojem. Právě tento rozsah
vlnových délek reaguje sítnice lidského oka. Fotony ultrafialového
záření mají vysokou energii, což znamená, toto
záření může mít významný vliv fyzikální
a chemické vlastnosti látek, vč. Navíc nevyvolává
kumulativní účinek, což znamená, působení látku dochází pouze během expozice
na záření. Ultrafialové světlo se
používá oblasti osvětlovací techniky, sterilizace,
kriminalistiky chemické analýzy.
Většinu tohoto záření však pohlcují horní vrstvy
zemské atmosféry, zejména ozonová vrstva, na
zemský povrch pak dopadá jen malý zlomek. Zařazuje se
do oblasti ionizujícího záření.I. například přerušení
chemických vazeb.
Ultrafialové záření
Ultrafialové (nadfialové) záření pokrývá
vlnové délky cca 400 nm. Díky tomu nemá neionizující záření lidské
tělo negativní vliv. Ultrafialové
světlo způsobuje fluorescenci některých látek.
záření vznikající jaderných reaktorech).
. Nenarušuje buněčnou strukturu, nemodifikuje její součásti, jako
například buněčnou membránu nebo jádro, neovlivňuje jejich funkce
