Elektromagnetické vlny rádiového mikrovlnného kmitočtového rozsahu
jsou neionizující. Ionizující záření zahrnuje
všechny typy záření, které jsou schopny vyvolat ionizaci látkového prostředí (např. Podle způsobu interakce elektromagnetických vln látkou se
elektromagnetické záření dělí na: ionizující neionizující.
Viditelné světlo
Elektromagnetické záření vlnových
délkách cca.
Tohoto jevu využívá při zabezpečování bankovek. například přerušení
chemických vazeb. Nepoškozuje
atomovou strukturu látky, protože neovlivňuje vazby mezi atomy, což jinak mohlo
vést rozštěpení částic změnám jejich chemických vlastností. Slunce nejsilnější přírodní
zdroj ultrafialového záření. Zařazuje se
do oblasti ionizujícího záření. Připomeňme: ionizace proces, při kterém se
například elektricky neutrální částice stává částicí nenulovým elektrickým nábojem. Nenarušuje buněčnou strukturu, nemodifikuje její součásti, jako
například buněčnou membránu nebo jádro, neovlivňuje jejich funkce. 400 700 označováno
jako viditelné světlo.
K umělým zdrojům ultrafialového záření patří
především rtuťové výbojky. sálání. Fotony ultrafialového
záření mají vysokou energii, což znamená, toto
záření může mít významný vliv fyzikální
a chemické vlastnosti látek, vč. Navíc nevyvolává
kumulativní účinek, což znamená, působení látku dochází pouze během expozice
na záření. Díky tomu nemá neionizující záření lidské
tělo negativní vliv.
. Ultrafialové
světlo způsobuje fluorescenci některých látek.I.2 Fyzika
Mýtus:
Každé záření pro tělo
škodlivé
Termín „záření“ ryze technický pojem, který používá popisu různých jevů
spojených přenosem energie formě vln nebo částic prostoru nebo jiném médiu –
např.
Ultrafialové záření
Ultrafialové (nadfialové) záření pokrývá
vlnové délky cca 400 nm.
Neionizující záření není schopné vyvolat ionizaci látkového prostředí: jeho fotony mají
příliš málo energie, aby vyvolaly ionizaci. Právě tento rozsah
vlnových délek reaguje sítnice lidského oka. Ultrafialové světlo se
používá oblasti osvětlovací techniky, sterilizace,
kriminalistiky chemické analýzy.
Většinu tohoto záření však pohlcují horní vrstvy
zemské atmosféry, zejména ozonová vrstva, na
zemský povrch pak dopadá jen malý zlomek.
záření vznikající jaderných reaktorech)
