400 700 označováno
jako viditelné světlo. Díky tomu nemá neionizující záření lidské
tělo negativní vliv.2 Fyzika
Mýtus:
Každé záření pro tělo
škodlivé
Termín „záření“ ryze technický pojem, který používá popisu různých jevů
spojených přenosem energie formě vln nebo částic prostoru nebo jiném médiu –
např.
Ultrafialové záření
Ultrafialové (nadfialové) záření pokrývá
vlnové délky cca 400 nm. Ultrafialové světlo se
používá oblasti osvětlovací techniky, sterilizace,
kriminalistiky chemické analýzy.
Tohoto jevu využívá při zabezpečování bankovek.I. Ionizující záření zahrnuje
všechny typy záření, které jsou schopny vyvolat ionizaci látkového prostředí (např.
Většinu tohoto záření však pohlcují horní vrstvy
zemské atmosféry, zejména ozonová vrstva, na
zemský povrch pak dopadá jen malý zlomek. Slunce nejsilnější přírodní
zdroj ultrafialového záření. sálání. Fotony ultrafialového
záření mají vysokou energii, což znamená, toto
záření může mít významný vliv fyzikální
a chemické vlastnosti látek, vč.
Viditelné světlo
Elektromagnetické záření vlnových
délkách cca. Zařazuje se
do oblasti ionizujícího záření.
záření vznikající jaderných reaktorech). Připomeňme: ionizace proces, při kterém se
například elektricky neutrální částice stává částicí nenulovým elektrickým nábojem. Právě tento rozsah
vlnových délek reaguje sítnice lidského oka. Podle způsobu interakce elektromagnetických vln látkou se
elektromagnetické záření dělí na: ionizující neionizující.
. Ultrafialové
světlo způsobuje fluorescenci některých látek. Navíc nevyvolává
kumulativní účinek, což znamená, působení látku dochází pouze během expozice
na záření.
Neionizující záření není schopné vyvolat ionizaci látkového prostředí: jeho fotony mají
příliš málo energie, aby vyvolaly ionizaci. Elektromagnetické vlny rádiového mikrovlnného kmitočtového rozsahu
jsou neionizující.
K umělým zdrojům ultrafialového záření patří
především rtuťové výbojky. Nepoškozuje
atomovou strukturu látky, protože neovlivňuje vazby mezi atomy, což jinak mohlo
vést rozštěpení částic změnám jejich chemických vlastností. Nenarušuje buněčnou strukturu, nemodifikuje její součásti, jako
například buněčnou membránu nebo jádro, neovlivňuje jejich funkce. například přerušení
chemických vazeb
