I.
Neionizující záření Ionizující záření
Vlnová délka [m]
Méně energie Více energie
Ultrafialové
světlo
Infračervené
světlo
. když jsme
doposud popisovali záření jako táhlou vlnu
procházející vesmírem, již více než sto let známo,
že záření můžeme chápat jako tok částic
charakterizovaných určitou energií.
Ionizující neionizující záření
Elektromagnetické záření lze rozdělit podle
typu interakce elektromagnetických vln látkou. Rozdělení elektromagnetického záření ionizující
a neionizující. vlnovou
délkou 380 380 10–9
m, což odpovídá
frekvenci 1014
Hz 800 000 GHz.
Elektromagnetické pole oblasti rádiových
kmitočtů neionizující, takže nezničí atomovou
strukturu hmoty. Neionizující elektromagnetické
záření takové záření, jehož fotony mají energii
menší nebo rovnou energii fotonů viditelného
světla. Tento jev spočívá tom, účinky působení
záření hmotu zvyšují společně časem
působení záření.
V oblasti ionizujícího záření dochází akumulaci
dávek. Může tomu
docházet pod vlivem různých vnějších faktorů,
například elektromagnetického záření.
V oblasti neionizujícího záření není kumulativní
účinek pozorován působení hmotu dochází
pouze během její expozice záření.
Neionizující záření zahrnuje všechny typy
záření, které nejsou schopny vyvolat ionizaci
látkového prostředí. případě
elektromagnetického záření jedná tok fotonů.
V praxi znamená, jejich energie musí být větší,
než energie fotonů viditelného světla.
Obvyklá hranice mezi ionizujícím
a neionizujícím zářením tedy určena hranicí mezi
viditelným ultrafialovým světlem, tj.
Obr. Využít lze také
průtoky plynů kapalin, změny tlaku teplotní
rozdíly.2 Fyzika
Je samozřejmě možné využívat nejen energii
elektromagnetických vln, ale např.
Taková změna může spočívat odtržení elektronu
od atomu nebo molekuly, vyražení jednoho nebo
více elektronů krystalické struktury nebo jejich
připojení atomu nebo molekule.
Energie fotonu závisí frekvenci platí pro ni
tento vztah:
Veličina označena vzorci písmenem tzv. Ionizující elektromagnetické záření je
takové záření, jehož fotony mají energii, která jim
umožňuje odtrhnout nejslabší elektrony
v atomech.
Planckova konstanta: 6,63 10–34
J s.
Ionizující záření zahrnuje všechny typy záření,
které jsou schopny vyvolat ionizaci látkového
prostředí.
Toto rozdělení umožňuje rozlišit dva základní typy
elektromagnetického záření: ionizující neionizující. mechanickou
energii zařízení, energii akustických vln nebo změny
elektrostatických magnetických sil.
Ionizace proces, jehož důsledku se
z elektricky neutrálního atomu nebo molekuly stává
iont, tj. živých organismů jsou tyto
účinky pozorovány skončení působení záření. Autor: Paweł Woźniak
Jelikož horní limit mikrovlnného kmitočtového
rozsahu elektromagnetických vln 300 GHz, nelze
všechny mikrovlnné frekvence, tedy rádiové
frekvence, zařadit ionizujícímu záření. objekt nenulovým elektrickým nábojem.
Schopnost fotonů vyvolávat ionizaci zvyšuje
s jejich energií, aneb, jak již bylo uvedeno výše, se
zvyšující frekvencí elektromagnetické vlny
