Elektromagnetické pole a člověk

| Kategorie: Kniha  |

Vydal: Ústav spojů, veřejná výzkumná instituce POLSKO

Strana 17 z 99

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Obr. Autor: Paweł Woźniak Jelikož horní limit mikrovlnného kmitočtového rozsahu elektromagnetických vln 300 GHz, nelze všechny mikrovlnné frekvence, tedy rádiové frekvence, zařadit ionizujícímu záření. Rozdělení elektromagnetického záření ionizující a neionizující. Neionizující záření Ionizující záření Vlnová délka [m] Méně energie Více energie Ultrafialové světlo Infračervené světlo . vlnovou délkou 380 380 10–9 m, což odpovídá frekvenci 1014 Hz 800 000 GHz. Taková změna může spočívat odtržení elektronu od atomu nebo molekuly, vyražení jednoho nebo více elektronů krystalické struktury nebo jejich připojení atomu nebo molekule. Planckova konstanta: 6,63 10–34 J s. Tento jev spočívá tom, účinky působení záření hmotu zvyšují společně časem působení záření. Obvyklá hranice mezi ionizujícím a neionizujícím zářením tedy určena hranicí mezi viditelným ultrafialovým světlem, tj. Toto rozdělení umožňuje rozlišit dva základní typy elektromagnetického záření: ionizující neionizující. Elektromagnetické pole oblasti rádiových kmitočtů neionizující, takže nezničí atomovou strukturu hmoty. Schopnost fotonů vyvolávat ionizaci zvyšuje s jejich energií, aneb, jak již bylo uvedeno výše, se zvyšující frekvencí elektromagnetické vlny.I. Ionizující neionizující záření Elektromagnetické záření lze rozdělit podle typu interakce elektromagnetických vln látkou. V oblasti ionizujícího záření dochází akumulaci dávek. Neionizující záření zahrnuje všechny typy záření, které nejsou schopny vyvolat ionizaci látkového prostředí. Ionizace proces, jehož důsledku se z elektricky neutrálního atomu nebo molekuly stává iont, tj. Ionizující elektromagnetické záření je takové záření, jehož fotony mají energii, která jim umožňuje odtrhnout nejslabší elektrony v atomech. když jsme doposud popisovali záření jako táhlou vlnu procházející vesmírem, již více než sto let známo, že záření můžeme chápat jako tok částic charakterizovaných určitou energií. V oblasti neionizujícího záření není kumulativní účinek pozorován působení hmotu dochází pouze během její expozice záření. objekt nenulovým elektrickým nábojem. Energie fotonu závisí frekvenci platí pro ni tento vztah: Veličina označena vzorci písmenem tzv. mechanickou energii zařízení, energii akustických vln nebo změny elektrostatických magnetických sil. živých organismů jsou tyto účinky pozorovány skončení působení záření. Neionizující elektromagnetické záření takové záření, jehož fotony mají energii menší nebo rovnou energii fotonů viditelného světla. Může tomu docházet pod vlivem různých vnějších faktorů, například elektromagnetického záření. V praxi znamená, jejich energie musí být větší, než energie fotonů viditelného světla. případě elektromagnetického záření jedná tok fotonů. Ionizující záření zahrnuje všechny typy záření, které jsou schopny vyvolat ionizaci látkového prostředí. Využít lze také průtoky plynů kapalin, změny tlaku teplotní rozdíly.2 Fyzika Je samozřejmě možné využívat nejen energii elektromagnetických vln, ale např